1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.2Na Hospodina jsem čekal toužebně a on se naklonil a uslyšel můj křik.3Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil.4Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu; mnozí to spatří a budou ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou.5Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.6Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst!7Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!8Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno.9Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“10Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám.
II.
11Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil.12Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž!13Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím – je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem!14Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit; na pomoc, Hospodine, pospěš mi!15Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí, kdo se kochají mým neštěstím!16Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností ti, kdo nade mnou „Hohó!“ volají.17Ať se však radují a veselí se v tobě všichni ti, kdo tě hledají. Ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin!“ ti, kdo milují tvé spasení.18Já sám jsem nuzný a ubohý – kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel! Má pomoc, má záchrana jsi přece ty, Bože můj, prosím nemeškej!
Žalm 40
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. (Ž 3,1; Ž 41,1)2Beharrlich habe ich auf den HERRN geharrt, da neigte er sich zu mir und erhörte mein Schreien. (Ž 25,3; Ž 28,6; Ž 38,16; Ž 99,6; Ž 99,8; Př 20,22; Iz 40,31; Pl 3,56; Žd 5,7)3Er zog mich aus der Grube des Verderbens, aus dem schmutzigen Schlamm, und stellte meine Füße auf einen Fels; er machte meine Schritte fest (Dt 32,4; Ž 27,5; Ž 37,23; Ž 69,15; Jr 38,6; Jr 38,13; 1K 10,4)4und gab mir ein neues Lied in meinen Mund, ein Lob für unseren Gott. Das werden viele sehen und sich fürchten und werden auf den HERRN vertrauen. (Ž 33,3; Ž 96,1; Ž 98,1)5Wohl dem, der sein Vertrauen auf den HERRN setzt und sich nicht zu den Aufgeblasenen wendet und zu den abtrünnigen Lügnern. (Ž 2,12; Ž 84,6; Ž 84,13; Ž 146,5)6HERR, mein Gott, [wie] zahlreich sind die Wunder, die du getan hast, und deine Pläne, die du für uns gemacht hast; dir ist nichts gleich! Wollte ich sie verkündigen und davon reden — es sind zu viele, um sie aufzuzählen. (Gn 32,10; Ex 15,11; Dt 4,34; Jb 5,9; Ž 35,10; Ž 72,18; Ž 139,17; Iz 64,3; J 20,30; J 21,25; Sk 2,22; Žd 2,4)7Opfer und Gaben hast du nicht gewollt; Ohren aber hast du mir bereitet; Brandopfer und Sündopfer hast du nicht verlangt. (Iz 50,4; Oz 6,6; Žd 10,5; Žd 10,7; Zj 2,7)8Da sprach ich: Siehe, ich komme, in der Buchrolle steht von mir geschrieben; (L 24,44; J 5,39; J 5,46)9deinen Willen zu tun, mein Gott, begehre ich, und dein Gesetz ist in meinem Herzen. (Ž 37,31; Ž 51,8; Ž 143,10; Jr 31,33; L 22,42; J 4,34; J 5,30; Žd 10,7)10Ich habe Gerechtigkeit als frohe Botschaft verkündigt in der großen Gemeinde; siehe, ich will meine Lippen nicht verschließen, HERR, das weißt du! (L 24,19; J 18,20; Sk 20,27)11Deine Gerechtigkeit verbarg ich nicht in meinem Herzen, ich redete von deiner Wahrheit und von deinem Heil; deine Gnade und Wahrheit verschwieg ich nicht vor der großen Gemeinde. (J 1,17; Ř 15,8)12Du, HERR, wollest dein Herz nicht vor mir verschließen; lass deine Gnade und deine Wahrheit mich allezeit behüten! (Ž 61,8; Ž 89,25; Př 3,3; Mt 5,7; J 1,14; J 1,17; Jk 2,13)13Denn Übel ohne Zahl haben mich umringt, meine Verschuldungen haben mich ergriffen; ich kann sie nicht überschauen; sie sind zahlreicher als die Haare meines Hauptes, und mein Mut hat mich verlassen. (Ž 38,5)14HERR, lass es dir gefallen, mich zu retten; HERR, eile mir zu Hilfe! (Ž 70,2)15Es sollen sich alle schämen und schamrot werden, die mir nach dem Leben trachten, um es wegzuraffen; es sollen zurückweichen und zuschanden werden, die mein Unglück suchen! (Ž 35,4; Ž 35,26; Iz 41,11)16Erstarren sollen wegen ihrer eigenen Schmach, die zu mir sagen: »Haha, haha«! (Ž 35,21; Ž 70,4; Ez 25,3; Ez 26,2)17Es sollen fröhlich sein und sich freuen in dir alle, die dich suchen; die dein Heil lieben, sollen allezeit sagen: »Der HERR ist groß!« (Ž 69,7; Ž 69,33; Iz 25,9; Pl 3,25; L 2,29; Zj 12,10)18Bin ich auch elend und arm — für mich sorgt der Herr. Du bist meine Hilfe und mein Retter; mein Gott, säume nicht! (2Pa 14,10; Ž 19,15; Ž 69,30; Př 23,11; Iz 33,2; Iz 41,14; Mt 6,25; Žd 10,37; 1P 5,7; Zj 22,20)