Žalm 106 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! 2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas! 4 Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě! 5 Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží! II. 6 Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího^[1] dráždili. 8 Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství. 9 Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! 10 Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. 11 Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. 12 Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem. 13 Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. 14 Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. 15 Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. 16 Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. 17 Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. 18 Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! III. 19 Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. 20 Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! 21 Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: 22 zázraky činil v zemi Chámově, u Rudého moře věci předivné. 23 Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. 24 Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. 25 Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. 26 Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, 27 že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. 28 Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. 29 Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. 30 Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. 31 Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky. 32 Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil. 33 V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty. IV. 34 Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil. 35 Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby! 36 Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli. 37 I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali! 38 Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem! 39 Svými skutky takto pošpinili se a svými činy smilnili. 40 Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil! 41 Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí. 43 Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž! 44 On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik. 45 Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí. 46 Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí. V. 47 Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme! 48 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen! Haleluja!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Hallelujah! Dankt dem HERRN, denn er ist gütig, denn seine Gnade währt ewiglich! (1Pa 16,34; Ž 135,1; Ž 136,1; Ž 146,1; Zj 19,1; Zj 19,3; Zj 19,6)

1Pa 16,34Ž 135,1Ž 136,1Ž 146,1Zj 19,1Zj 19,3Zj 19,6

2 Wer kann die Machttaten des HERRN beschreiben und all seinen Ruhm verkünden? (1Pa 16,24; Neh 9,5; Ř 11,33) 3 Wohl denen, die das Recht beachten, die Gerechtigkeit üben allezeit! (Iz 56,1; Jk 1,25) 4 Gedenke an mich, o HERR, aus Gnade gegen dein Volk; suche mich heim mit deiner Rettung, (Ž 25,7; L 1,54) 5 dass ich das Glück deiner Auserwählten schaue, dass ich mich freue an der Freude deines Volkes und mich rühme mit deinem Erbteil. (Dt 32,9; Ž 105,43; Iz 66,10; Sf 3,14)

Dt 32,9Ž 105,43Iz 66,10Sf 3,14

6 Wir haben gesündigt samt unseren Vätern, wir haben Unrecht getan, haben gottlos gehandelt. (Lv 26,40; 1Kr 8,46; Da 9,5) 7 Unsere Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, sie gedachten nicht an deine große Gnade und waren widerspenstig am Meer, am Schilfmeer. (Ex 14,11; Ž 5,11; Ž 78,1; Ž 103,2)

Ex 14,11Ž 5,11Ž 78,1Ž 103,2

8 Aber er rettete sie um seines Namens willen, um seine Stärke offenbar zu machen. (Ex 14,31; Ž 111,6; Ez 20,9) 9 Und er bedrohte das Schilfmeer, dass es vertrocknete, und ließ sie durch die Fluten gehen wie auf einer Steppe. (Iz 63,11; Sk 7,36) 10 Und er rettete sie von der Hand des Hassers und erlöste sie aus der Hand des Feindes. (Ž 107,2) 11 Und das Wasser bedeckte ihre Bedränger; nicht einer von ihnen blieb übrig. (Ex 14,28; Ex 15,4) 12 Da glaubten sie seinen Worten und sangen sein Lob. (Ex 14,31; Ex 15,1; J 2,23) 13 Aber sie vergaßen seine Werke bald; sie warteten nicht auf seinen Rat, (Ex 15,24; Ž 106,7; Ž 106,21; Pl 3,26)

Ex 15,24Ž 106,7Ž 106,21Pl 3,26

14 sondern sie wurden begehrlich in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde. (Ž 78,18) 15 Und er gab ihnen, was sie forderten, aber er sandte Auszehrung in ihre Seelen. (Ž 78,29) 16 Und sie wurden eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Heiligen des HERRN. (Nu 16,1) 17 Da tat sich die Erde auf und verschlang Dathan und bedeckte die Rotte Abirams; (Ex 16,31; Dt 11,6) 18 und Feuer verzehrte ihre Rotte, eine Flamme versengte die Gottlosen. (Nu 16,35; Žd 10,26) 19 Sie machten sich ein Kalb am Horeb und warfen sich nieder vor dem gegossenen Bild. (Ex 32,1) 20 Sie vertauschten den, der ihre Herrlichkeit war, gegen das Abbild eines Stiers, der Gras frisst. (Ex 32,4; Jr 2,11; Ř 1,23) 21 Sie vergaßen Gott, ihren Retter, der Großes getan hatte in Ägypten, (Dt 32,18; Ž 78,42; Iz 63,8; Jr 2,32)

Dt 32,18Ž 78,42Iz 63,8Jr 2,32

22 Wunder im Land Hams, Furchtbares am Schilfmeer. (Dt 4,34; Ž 105,27) 23 Und er gedachte sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, in den Riss getreten wäre vor ihm, um seinen Grimm abzuwenden, dass er sie nicht vertilgte. (Ex 32,11; Ez 22,30) 24 Sie verachteten das liebliche Land, sie glaubten seinem Wort nicht. (Nu 13,32; Dt 1,32; Iz 3,19) 25 Und sie murrten in ihren Zelten, sie gehorchten nicht der Stimme des HERRN. (Žd 3,16) 26 Da erhob er seine Hand gegen sie [und schwor], sie niederzustrecken in der Wüste (Nu 14,29; Ez 20,15) 27 und ihren Samen unter die Heidenvölker zu werfen und sie zu zerstreuen in die Länder. (Lv 26,33; Ez 20,23) 28 Und sie hängten sich an den Baal-Peor und aßen Opfer der toten [Götzen], (Nu 25,1; Oz 9,10; 1K 8,4; 1K 10,19)

Nu 25,1Oz 9,101K 8,41K 10,19

29 und sie reizten ihn mit ihrem Tun; da brach die Plage unter ihnen aus. (Nu 25,8; Ž 106,32; Ž 106,40; 1K 10,8)

Nu 25,8Ž 106,32Ž 106,401K 10,8

30 Aber Pinehas trat auf und übte Gericht, sodass die Plage aufgehalten wurde. (Nu 25,6; Jz 7,12) 31 Das wurde ihm zur Gerechtigkeit angerechnet auf alle Geschlechter, in Ewigkeit. (Nu 25,11; Dt 24,13) 32 Und sie erzürnten ihn am Haderwasser, und es erging Mose schlecht um ihretwillen. (Nu 20,12) 33 Denn sie erbitterten sein Gemüt, sodass er unbedacht redete mit seinen Lippen. (Nu 20,10; Nu 27,13; Ž 39,2; Př 12,13)

Nu 20,10Nu 27,13Ž 39,2Př 12,13

34 Sie vertilgten die Völker nicht, wie ihnen der HERR geboten hatte; (Dt 7,2; Dt 7,16; Sd 1,21) 35 sondern sie vermischten sich mit den Heidenvölkern und lernten ihre Werke. (Sd 3,5; Ř 12,2; 1K 15,33) 36 Und sie dienten ihren Götzen, und diese wurden ihnen zum Fallstrick. (Ex 23,32) 37 Und sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den Dämonen. (Dt 12,30; 2Kr 16,3; 1K 10,20) 38 Und sie vergossen unschuldiges Blut, das Blut ihrer Söhne und ihrer Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten; und so wurde das Land durch Blutschuld entweiht. (Nu 35,33; 2Kr 17,17; Iz 1,15; Jr 19,4; Ez 7,23; Ez 16,20)

Nu 35,332Kr 17,17Iz 1,15Jr 19,4Ez 7,23Ez 16,20

39 Und sie machten sich unrein mit ihren Werken und begingen Hurerei mit ihrem Tun. (Ex 34,14; Jr 3,6; Ez 20,30) 40 Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und er verabscheute sein Erbteil. (Dt 9,29; Sd 2,14) 41 Und er gab sie in die Hand der Heidenvölker, dass ihre Hasser über sie herrschten. (Neh 9,27) 42 Und ihre Feinde bedrückten sie, und sie wurden gedemütigt unter ihre Hand. (Sd 4,2) 43 Er errettete sie oftmals; aber sie widerstrebten ihm mit ihren Plänen, und sie sanken immer tiefer durch ihre Ungerechtigkeit. (Sd 2,16; Sd 6,6; 2Pa 36,16; Ž 106,3)

Sd 2,16Sd 6,62Pa 36,16Ž 106,3

44 Aber er sah ihre Not an, als er ihr Schreien hörte, (Neh 9,27) 45 und er gedachte an seinen Bund mit ihnen und empfand Mitleid nach seiner großen Gnade; (Ex 2,24; Lv 26,42; Neh 9,17; Neh 13,22; Jr 33,25)

Ex 2,24Lv 26,42Neh 9,17Neh 13,22Jr 33,25

46 und er ließ sie Barmherzigkeit finden bei allen, die sie gefangen hielten. (1Kr 8,50; Ezd 9,9; Jr 42,12) 47 Rette uns, HERR, unser Gott! Sammle uns aus den Heidenvölkern, dass wir deinem heiligen Namen danken und uns glücklich preisen, zu deinem Ruhm! (1Pa 16,35; Ž 142,8) 48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk soll sagen: Amen! Hallelujah! (1Pa 16,36; Ž 89,53)