Žalm 102 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I. 2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne! 3 Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě! 4 Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec. 5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo! 6 Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý! 7 Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách. 8 Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách. 9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka! 10 Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám! 11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil! 12 Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II. 13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka. 14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas! 15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí! 16 Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou, 17 až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě. 18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou! 19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, 20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi, 21 aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil! 22 Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní, 23 národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III. 24 Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil. 25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá! 26 Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. 27 Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. 28 Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí. 29 Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Ein Gebet des Elenden, wenn er verzagt ist und seine Klage vor dem Herrn ausschüttet.^[1] (Ž 142,1; Žd 1,10) 2 O HERR, höre mein Gebet, und lass mein Schreien vor dich kommen! (Ex 2,23) 3 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tag meiner Not! Neige dein Ohr zu mir; an dem Tag, da ich rufe, erhöre mich eilends! (Ž 13,2; Ž 27,9; Ž 31,3; Ž 70,6; Iz 54,8)

Ž 13,2Ž 27,9Ž 31,3Ž 70,6Iz 54,8

4 Denn meine Tage sind in Rauch aufgegangen, und meine Gebeine glühen wie ein Brand. (Jb 30,30; Ž 32,3; Jk 4,14) 5 Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras; ja, ich habe vergessen, mein Brot zu essen. (1S 1,7; 2S 12,17; Ž 102,12) 6 Vor meinem Stöhnen und Seufzen klebt mein Gebein an meinem Fleisch. (Jb 19,20) 7 Ich gleiche einem Pelikan in der Wüste, bin wie ein Käuzchen in den Ruinen; (Jb 30,29; Iz 38,14) 8 ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dach. (Ž 77,5; Pl 3,26) 9 Täglich schmähen mich meine Feinde, und die gegen mich toben, schwören bei mir;^[2] (Ex 22,28; Ž 31,12; Jr 29,21) 10 denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen (Ž 42,4; Iz 44,20) 11 wegen deines Grimms und deines Zorns, denn du hast mich aufgehoben und hingeschleudert. (1S 25,29; Ž 7,12; Ž 38,2; Pl 3,1)

1S 25,29Ž 7,12Ž 38,2Pl 3,1

12 Meine Tage sind wie ein lang gestreckter Schatten, und ich verdorre wie Gras. (Jb 14,2; Kaz 6,12) 13 Aber du, o HERR, thronst auf ewig, und dein Gedenken bleibt von Geschlecht zu Geschlecht. (Ž 45,7; Ž 135,13; Pl 5,19; Za 6,13)

Ž 45,7Ž 135,13Pl 5,19Za 6,13

14 Du wirst dich aufmachen und dich über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, dass du ihr Gnade erweist; die Stunde ist gekommen! (Iz 40,1; Iz 54,7; Jr 29,10; Pl 3,22)

Iz 40,1Iz 54,7Jr 29,10Pl 3,22

15 Denn deine Knechte lieben [Zions] Steine und trauern über ihren Schutt. (Neh 1,3; Neh 2,3; Da 9,18) 16 Dann werden die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Herrlichkeit, (Iz 60,1; Jr 33,9; Ez 36,36) 17 wenn der HERR Zion gebaut hat und erschienen ist in seiner Herrlichkeit, (Ž 147,2; Iz 40,5) 18 wenn er sich zu dem Gebet der Verlassenen gewendet und ihr Gebet nicht verachtet hat. (Neh 2,4; Neh 2,6; Neh 2,8; Da 9,20)

Neh 2,4Neh 2,6Neh 2,8Da 9,20

19 Das wird man aufschreiben für das spätere Geschlecht, und das Volk, das geschaffen werden soll, wird den HERRN loben; (Ž 22,31; Iz 43,21; Abk 2,2; Sk 18,10; Ř 9,25; Ř 15,4; 1K 10,11; 1P 2,9; Zj 18,4; Zj 21,3)

Ž 22,31Iz 43,21Abk 2,2Sk 18,10Ř 9,25Ř 15,41K 10,111P 2,9Zj 18,4Zj 21,3

20 denn er hat herabgeschaut von der Höhe seines Heiligtums, der HERR hat vom Himmel zur Erde geblickt, (Dt 26,15) 21 um zu hören das Seufzen der Gefangenen und loszumachen die dem Tod Geweihten, (Ž 79,11; Za 9,11) 22 damit sie den Namen des HERRN verkündigen in Zion und sein Lob in Jerusalem, (Iz 52,8; Jr 30,19) 23 wenn die Völker sich versammeln allesamt und die Königreiche, um dem HERRN zu dienen. (Iz 2,2; Jr 3,17) 24 Er hat meine Kraft gebeugt auf dem Weg, hat verkürzt meine Tage. (Ž 44,26; Ž 89,46) 25 Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht hinweg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen von Geschlecht zu Geschlecht. (Ž 55,24; Ž 90,1; Ž 102,13; Iz 38,10)

Ž 55,24Ž 90,1Ž 102,13Iz 38,10

26 Du hast vorzeiten die Erde gegründet, und die Himmel sind das Werk deiner Hände. (Gn 2,1; 2Kr 19,15; Žd 1,12) 27 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle werden wie ein Kleid zerfallen, wie ein Gewand wirst du sie wechseln, und sie werden verschwinden. (Iz 51,6; L 21,33; 2P 3,10) 28 Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende! (Ž 102,13; Mal 3,6; Žd 13,8; Jk 1,17)

Ž 102,13Mal 3,6Žd 13,8Jk 1,17

29 Die Söhne deiner Knechte werden bleiben, und ihr Same wird vor dir bestehen. (Ez 37,25)