1Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma.2V Jeruzalémě je u Ovčí brány nádrž hebrejsky zvaná Bethesda,[1] u něhož je pět sloupořadí.3[4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.[2]5Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let.6Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho.7„Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do nádrže, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“8„Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš.9A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit. Ten den však byla sobota.10Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“11On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“12„Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho.13To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu.14Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“15Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.
Syn dělá to, co Otec
16Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu.17Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“18A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.19Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.20Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli.21Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce.22Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu,23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.24Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.25Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.26Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,27a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.28Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas29a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.30Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.31Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.32Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé.33Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě.34Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu.35On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.36Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.37A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář.38Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal.39Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně.40Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.41Nepřijímám chválu od lidí,42ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku.43Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.44Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.45Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.46Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.47Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“
1In seguito, Gesù tornò a Gerusalemme in occasione di una festa religiosa ebraica.2Nella città, vicino alla«Porta delle Pecore», cʼera la piscina di Betzaetà, circondata da cinque portici.3Molti malati, zoppi, ciechi e paralitici sostavano sotto questi portici,4aspettando che lʼacqua della vasca si muovesse. (Di tanto in tanto, infatti, un angelo del Signore veniva a smuovere lʼacqua; e la prima persona che vi si tuffava guariva).5Fra quelli in attesa, cʼera un uomo paralizzato da trentotto anni.6Quando Gesù lo vide, lì sdraiato, e seppe da quanto tempo era malato, gli chiese: «Non vorresti guarire?»7«Non posso», rispose lʼuomo, «perché non ho nessuno che mi aiuti a tuffarmi nella vasca, quando lʼacqua è mossa. Ogni volta che cerco di buttarmi cʼè sempre qualcun altro che arriva prima di me».8Allora Gesù gli disse: «Àlzati, prendi la tua coperta e cammina!»9-10Immediatamente lʼuomo guarì, prese la coperta e cominciò a camminare. Era sabato quando Gesù fece questo miracolo, perciò i capi giudei protestarono. Rivolgendosi allʼuomo che era stato guarito, gridarono: «Non puoi lavorare di sabato! È contro la legge portare quella coperta!»11«È stato quello che mi ha guarito a dirmi di portarla!» rispose lʼuomo.12«E chi sarebbe quello che ti ha detto una cosa del genere?» gli chiesero.13Lʼuomo non lo sapeva, perché Gesù si era allontanato tra la folla.14Ma, dopo un poʼ, Gesù lo ritrovò nel tempio e gli disse: «Ora che stai bene, non continuare a peccare come prima, che non ti accada anche di peggio!»15Allora lʼuomo andò dai capi giudei ad informarli che era stato Gesù a guarirlo.16Così essi cominciarono ad accusare Gesù (con lo scopo di farlo condannare a morte), perché guariva i malati di sabato.17Ma Gesù disse: «Mio Padre opera senza interruzione, ed io sto seguendo il suo esempio».18A queste parole i capi giudei si dettero ancora più da fare per ucciderlo, perché, oltre ad aver disubbidito alla legge sul sabato, aveva parlato di Dio come di suo Padre, considerandosi perciò uguale a lui.19Così replicò Gesù ai suoi accusatori: «Il Figlio non può fare niente da solo. Fa soltanto ciò che vede fare dal Padre, e allo stesso modo.20-21Perché il Padre ama il Figlio e gli fa vedere tutto ciò che fa. Con lʼaiuto del Padre, il Figlio farà miracoli ben più grandi della guarigione di questʼuomo, tali da farvi restare senza parole! Avrà perfino il potere di risuscitare chi vuole, proprio come il Padre.22Inoltre il Padre non giudica nessuno, perché ha dato al Figlio tutto il potere di giudicare il peccato.23Così tutti onoreranno il Figlio, proprio come onorano il Padre. Ma chi non onora il Figlio, che Dio stesso ha mandato, non onora nemmeno il Padre.24In tutta sincerità, vi dico che chi ascolta il mio messaggio e crede in Dio, che mi ha mandato, ha la vita eterna. Non sarà più condannato per i propri peccati, ma è già passato dalla morte alla vita.25Aggiungo questo: arriverà il momento, anzi è già arrivato, in cui i morti udranno la mia voce, la voce del Figlio di Dio, e chi lʼascolta, vivrà.26-27Il Padre è fonte di vita ed ha concesso anche al Figlio di essere fonte di vita; gli ha dato il potere di giudicare i peccati di tutta lʼumanità, perché è il Figlio dellʼUomo.28-29Non vi meravigliate! Si avvicina il momento in cui tutti i morti nelle loro tombe udranno la voce del Figlio di Dio; e risusciteranno: quelli che hanno agito bene, risorgeranno per avere la vita eterna, gli altri che hanno agito male, per essere condannati.30Io non posso fare nulla da solo. Non giudico senza aver prima ascoltato il consiglio di mio Padre. E il mio giudizio è onesto e imparziale, perché non cerco di fare ciò che voglio io, ma la volontà di Dio, che mi ha mandato.31Quando parlo di me stesso, non sono creduto,32-33ma cʼè qualcun altro, Giovanni Battista, che dice le stesse cose sul mio conto. Voi avete mandato la vostra gente ad interrogarlo e vi assicuro che tutto ciò che ha detto è la pura verità!34Ma la testimonianza più vera su di me non viene da un essere umano, anche se ho ricordato le parole di Giovanni, perché possiate credere in me ed essere salvati.35Giovanni era come una lampada splendente di verità, ma voi avete voluto approfittare della sua luce solo per poco tempo!36A mio favore, però, cʼè una testimonianza ben più grande di quella di Giovanni. Parlo dei miei miracoli, che il Padre mi ha concesso di fare. Sono proprio quei miracoli che vi danno la prova che il Padre mi ha mandato.37Oltre a ciò, il Padre stesso ha testimoniato per me. Certo, non vi è apparso di persona, né vi ha parlato direttamente,38ma siete voi a non volerlo ascoltare, perché vi rifiutate di credere in me, che sono mandato per portarvi il messaggio di Dio.39Voi esaminate attentamente le Scritture, perché è tramite le Scritture che credete di avere la vita eterna. E dire che sono proprio loro che parlano di me!40Eppure, non volete venire da me per avere la vita eterna!41-42A me non importa affatto avere o non avere la vostra approvazione, perché so bene che voi non amate Dio.43Lo so, perché sono venuto per farvi conoscere mio Padre e voi mi respingete, mentre sareste pronti a ricevere il primo che capita, che non fosse mandato da Dio!44Non cʼè da meravigliarsi, se non credete, perché vi compiacete della reciproca considerazione, mentre ve ne infischiate della gloria che viene dallʼunico Dio!45Tuttavia, non sarò io ad accusarvi di questo davanti al Padre. Lo farà Mosè, lo stesso Mosè, nelle cui leggi sperate tanto per entrare in cielo!46Però, se aveste creduto a Mosè, dovreste credere anche a me; infatti è stato proprio lui a scrivere sul mio conto. Invece non avete voluto credergli, di conseguenza, non credete neppure a me.47Quindi, se non credete a ciò che ha scritto lui, come potete credere alle mie parole?»