1Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.2Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“3„Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.4„Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“[1] odpověděli.5„To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš.6„Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘.[2]7‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce[3]8a ti dva budou jedno tělo.‘[4] A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.9Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“10Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.11Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.12Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“
Kdo vejde do Království
13Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.14Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!15Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“16Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.17Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“18„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.19Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“[5]20„Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“21Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“22Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.23Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“24Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je[6] vejít do Božího království!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“27Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“28„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“29Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu30a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.31Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
Můžete pít můj kalich?
32Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát:33„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům,34budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“35Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“36„Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.37„Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“38„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“39„Můžeme,“ odvětili. Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji.40Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“41A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana.42Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.43Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.44Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.45Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Bartimeus
46Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.47Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“48Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“50On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.51Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“ „Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.
1Sedan lämnade Jesus det området och gick mot Judeen och till andra sidan Jordan. Folkmassor samlades omkring honom igen, och som vanligt undervisade han dem.2Då kom några fariseer för att pröva Jesus och frågade: ”Har en man[1] rätt att skilja sig från sin hustru?”3Då sa Jesus: ”Vilka bestämmelser gav Mose er?”4De svarade: ”Mose tillät en man att ge ett intyg om skilsmässan och skicka iväg kvinnan.[2]”5”Mose skrev den bestämmelsen”, fortsatte Jesus, ”därför att era hjärtan är hårda.6Men från skapelsens början skapade Gud dem till man och kvinna,[3] och7därför lämnar en man sin far och mor och håller sig till sin hustru,8så att de två blir ett kött.[4] De är alltså inte längre två utan en kropp.9Och vad Gud har förenat, får människan inte skilja åt.”10När de sedan kom hem, frågade hans lärjungar honom mer om detta.11Han sa då till dem: ”Den som skiljer sig från sin hustru och gifter sig med en annan är otrogen mot henne.[5]12Och om en frånskild kvinna gifter om sig med en annan, begår hon äktenskapsbrott.”
Jesus välsignar barnen
13Några föräldrar kom nu till Jesus med sina barn för att han skulle röra vid dem. Men lärjungarna körde bort dem.14När Jesus såg det blev han arg och sa till dem: ”Låt barnen komma till mig, hindra dem inte, för Guds rike tillhör sådana som de.15Sannerligen säger jag er: den som inte tar emot Guds rike som ett barn kommer överhuvudtaget inte in dit.”16Så tog han barnen i famnen och lade händerna på dem och välsignade dem.
Jesus talar med en rik man
17När han sedan skulle fortsätta sin väg, kom en man springande och föll på knä framför honom och sa: ”Gode Mästare, vad ska jag göra för att få evigt liv?”18”Varför kallar du mig god?” frågade Jesus. ”Ingen är god förutom Gud.19Buden kan du: ’Du ska inte mörda, Du ska inte vara otrogen i ditt äktenskap, Du ska inte stjäla, Du ska inte vittna falskt. Du ska inte lura av någon det som är hans, Visa respekt för din far och mor.[6]’ ”20”Mästare”, svarade mannen, ”allt detta har jag hållit ända sedan jag var ung.”21Då fylldes Jesus av kärlek och såg på honom och sa: ”Det är bara en sak som fattas dig. Gå och sälj allt du äger och ge pengarna åt de fattiga. Då ska du få en skatt i himlen. Kom sedan och följ mig.”22Men när mannen hörde det mörknade hans ansikte och han gick bedrövad bort, för han ägde mycket.23Jesus såg sig omkring och sa till sina lärjungar: ”Hur svårt är det inte för den som har pengar att komma in i Guds rike!”24Lärjungarna blev förskräckta över det han sa. Jesus upprepade: ”Mina barn, hur svårt är det inte att komma in i Guds rike!25Det är lättare för en kamel att komma igenom ett nålsöga än för en rik att komma in i Guds rike.”26De blev ännu mer förskräckta och sa till varandra: ”Vem kan då bli räddad?”27Jesus såg på dem och sa: ”För människorna är det omöjligt, men inte för Gud, eftersom allting är möjligt för honom.”28Då sa Petrus till honom: ”Vi har lämnat allt för att följa dig.”29Jesus svarade: ”Sannerligen säger jag er: var och en som lämnar hus eller syskon eller föräldrar eller barn eller åkrar för min och evangeliets skull,30han ska få hundra gånger så mycket igen. Han ska få hus och syskon och mödrar och barn och åkrar redan här i tiden, mitt under förföljelser, och evigt liv i den kommande tidsåldern.31Många som är sist ska bli först, och många som är först ska bli sist.”
Jesus förutsäger för tredje gången att han ska dö
32De var nu på väg upp till Jerusalem, och Jesus gick först. De var fulla av förundran, och de övriga som följde med var rädda. Jesus samlade då de tolv och förklarade för dem vad som skulle hända med honom.33”Vi är nu på väg till Jerusalem”, sa han. ”Där kommer Människosonen att bli förrådd och överlämnad till översteprästerna och de skriftlärda, och de ska döma honom till döden och överlämna honom till hedningarna[7].34De ska sedan håna honom och spotta på honom, piska honom och till slut döda honom. Men efter tre[8] dagar ska han uppstå.”
Jakob och Johannes vill ha hedersplatserna
35Då gick Jakob och Johannes, Sebedaios söner, fram till honom och sa: ”Mästare, vi vill be dig om en sak.”36”Vad vill ni då att jag ska göra för er?” frågade han.37De sa: ”Låt oss få sitta en på höger och en på vänster sida om dig i din härlighet.”[9]38Men Jesus sa till dem: ”Ni vet inte vad ni ber om! Kan ni dricka den bägare som jag måste dricka? Kan ni bli döpta med det dop som jag måste döpas med?”[10]39”Ja”, svarade de. ”Det kan vi!” Då sa Jesus: ”Ni kommer att få dricka den bägare som jag dricker, och döpas med det dop som jag döps med,40men det är inte min sak att bestämma över platser på min högra och på min vänstra sida. De ges åt dem som de har beretts för.”41När de tio övriga hörde detta blev de upprörda över Jakob och Johannes.42Men Jesus kallade dem till sig och sa: ”Ni vet att de som betraktas som härskare regerar över folken och att stormännen utövar makt över dem.43Men så är det inte bland er. Den av er som vill bli stor måste vara de andras tjänare,44och den som vill vara den förste måste vara allas slav.45Människosonen har inte kommit för att bli tjänad utan för att tjäna och ge sitt liv till lösen för många.”
Jesus botar den blinde Bartimaios utanför Jeriko
46De kom till Jeriko. Och när han och hans lärjungar och en stor skara folk var på väg ut från staden, satt en blind tiggare som hette Bartimaios (son till Timaios) vid vägkanten.47När Bartimaios fick höra att det var Jesus från Nasaret som kom, började han ropa: ”Jesus, Davids Son, förbarma dig över mig!”48Många försökte få honom att hålla tyst, men han ropade bara ännu högre: ”Davids Son, förbarma dig över mig!”49Jesus stannade och sa: ”Be honom komma hit!” Då ropade de på den blinda mannen och sa: ”Lugna ner dig. Res på dig och kom. Jesus ropar på dig.”50Bartimaios slängde av sig sin mantel och hoppade upp och kom fram till Jesus.51”Vad vill du att jag ska göra för dig?” frågade Jesus. ”Rabbouni[11]”, sa den blinde, ”jag vill kunna se igen!”52Då sa Jesus till honom: ”Gå! Din tro har gjort dig frisk[12].” Och genast kunde mannen se. Sedan följde han efter Jesus på vägen.