1Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo:2Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami.3Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev!4Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid.5Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“6Toto praví Hospodin o domu judského krále: „Jsi pro mě jako Gileád, jako libanonský vrcholek. Zbude z tebe však jen pustina, města bez obyvatel.7Pošlu proti tobě ničitele, každého v plné zbroji; zporážejí ty tvé skvělé cedry a naházejí do ohně!8Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘9A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“[1]10Neplačte nad mrtvým, nenaříkejte pro něj; plačte však nad tím, který odchází, protože už se nevrátí a nespatří rodnou zem.11Toto praví Hospodin o Šalumovi,[2] synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí.12Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“13„Běda tomu, kdo si staví palác, ale ne spravedlností; tomu, kdo buduje horní patra, ale bezprávím; tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma a za práci mu neplatí![3]14Říká: ‚Postavím si velký palác a v něm prostorné komnaty; prorazím do něj okna, obložím cedrem a natřu červení.‘15Copak tě dělá králem, že máš víc cedru než ostatní? Copak tvůj otec neměl co jíst a pít? Jednal však poctivě a spravedlivě, a tak se mu vedlo dobře.16Hájil práva chudých a ubohých – tehdy bývalo dobře! To totiž znamená znát mě, praví Hospodin.17Ty ale nemáš oči ani srdce než pro svůj mrzký zisk; zajímá tě jen vraždění nevinných, vydírání a násilí.“18Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu:[4] „Nebudou ho oplakávat: ‚Ach bratře, ach sestro!‘ Nebudou ho oplakávat: ‚Ach pane, ach veličenstvo!‘19Pohřbí ho tak jako osla – vyvlečou ho ven a pohodí někam za brány Jeruzaléma.“20„Vystoupej na Libanon, dcero, křič, z Bášanu ať tvůj hlas zní, z Abarimu vykřikni nad svými milenci, neboť jsou všichni rozdrceni!21Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid, říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘ Tak je to s tebou už od mládí, že neslyšíš můj hlas.22Všechny ty tvé pastýře vítr požene, tví milenci půjdou do zajetí; tehdy se konečně budeš hanbit a stydět za všechny své špatnosti.23Uvelebila ses v Libanonu,[5] v hnízdečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako rodička se budeš svíjet bolestí!“24„Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši,[6] synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl!25Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů.26Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.27Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“28Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep? Hrnec, který nikdo nechce? Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci, odmrštěni do země, kterou neznali?29Ach země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo!30Tak praví Hospodin: „Zapište ho jako muže bez dětí, jako někoho, komu se v životě nedařilo. Nikomu z jeho potomků se nezdaří usednout na trůn Davidův a vládnout nad Judou.“
Jeremjáš 22
nuBibeln
od Biblica1Så sa HERREN: ”Gå bort till Judas kungs palats och tala där dessa ord:2’Lyssna till HERRENS ord, du kung av Juda på Davids tron, du och dina tjänare och ditt folk som går in genom dessa portar!3Så säger HERREN: Gör det som är rättvist och rättfärdigt. Rädda den plundrade ur förtryckarens våld. Gör inget orätt mot främlingen, den faderlösa och änkan. Bruka inte våld mot dem, och utgjut inte oskyldigt blod på denna plats.4Om ni verkligen följer dessa ord, ska kungar som sitter på Davids tron komma in med hästar och vagnar genom portarna till detta palats, följda av sina tjänare och sitt folk.5Men om ni inte lyssnar till dessa ord, svär jag vid mig själv, säger HERREN, att det här palatset ska bli en ruinhög.’ ”6För så säger HERREN om Judas kungs palats: ”Du är för mig som Gilead, som Libanons topp. Men jag ska göra dig till en öken, till städer där ingen bor.7Jag ska utse fördärvare att komma emot dig, var och en med sina vapen. De ska hugga ner dina ståtliga cedrar och kasta dem i elden.8Folk från många länder ska gå förbi denna stad och säga till varandra: ’Varför gjorde HERREN så mot denna stora stad?’9Och svaret kommer att bli: ’Därför att de övergav HERREN, sin Guds förbund och tillbad och tjänade andra gudar.’ ”10Gråt inte över den döde, sörj honom inte. Gråt i stället över den som vandrar bort, för han ska aldrig mer återvända och se det land där han föddes.11För så säger HERREN om Shallum, Josias son, Juda kung, som efterträdde sin far Josia och blev bortförd från denna plats: ”Han ska aldrig mer återvända hit.12Han kommer att dö på den plats dit han bortfördes och aldrig mer få se detta land.”13”Ve den som bygger sitt hus med orättfärdighet och sina övre salar med orätt, som låter sin nästa arbeta för ingenting och inte ger honom någon lön,14den som säger: ’Jag ska bygga mig ett stort palats med rymliga övre salar och göra många fönster, klä det med cederpanel och måla det rött.’15Är det att vara kung, att stoltsera med cederträ? Tänk på din far: han åt och drack och gjorde det som var rätt och rättfärdigt, och allt gick honom väl.16Han värnade om den fattige och skaffade rätt åt den behövande, och det gick väl för honom. Är inte detta att känna mig? säger HERREN.17Men dina ögon och tankar är bara inriktade på oärlig vinning och att utgjuta oskyldigt blod, och på förtryck och våld.”18Därför säger HERREN så om kung Jojakim, Josias son, Juda kung: ”Ingen ska hålla dödsklagan över honom: ’Min broder, min syster!’ Ingen ska hålla dödsklagan över honom: ’Min herre, all hans prakt!’19Han kommer att begravas som en åsna, släpas ut och kastas utanför Jerusalems portar.”20”Gå upp på Libanon och ropa, höj din röst i Bashan! Ropa högt från Avarim, för alla dina älskare är krossade.21När du levde i fred talade jag till dig, men du svarade: ’Jag vill inte lyssna.’ Sådan var du sedan din ungdom, du har aldrig velat lyssna på mig.22Alla dina herdar ska föras bort av vinden. Dina älskare ska föras bort i exil. Du ska få stå där i skam och förödmjukelse för all din ondskas skull.23Du som bor på ’Libanon’[1] och har ditt näste bland cedrarna, hur ska du inte jämra dig, när värkarna kommer över dig, som en kvinna när hon ska föda.24Så sant jag lever, säger HERREN, även om du Konja, son till kung Jojakim av Juda, var sigillringen på min högra hand, skulle jag slita av den.25Jag ska överlämna dig till dem som är ute efter ditt liv, till dem som du är så rädd för, nämligen Nebukadnessar, kungen av Babylonien, och kaldéerna.26Dig själv och din mor, som födde dig, ska jag slunga iväg till ett annat land, där ni inte är födda, och där ska ni dö.27De ska aldrig mer återvända till sin längtans land.”28Är då denne Konja ett värdelöst, krossat kärl, en kruka som ingen vill ha? Varför kastas han och hans barn bort till ett land som är okänt för dem?29O, land, land, land! Hör HERRENS ord!30Så säger HERREN: ”Registrera denne man som barnlös, som en man som inte lyckades med något under sin livstid. För inget av hans barn ska lyckas uppnå att sitta på Davids tron och regera i Juda.”