2. Korintským 6

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává.2 Říká přece: „V čas milosti jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.“[1] Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!3 Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout.4 Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech,5 v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních,6 v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce,7 ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo,8 se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní,9 jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající,10 jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.11 Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán!12 Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám.13 Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.14 Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti se špatností? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?15 Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné?16 Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: „Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.“[2]17 Proto: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás.“[3]18 „Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán.“[4]

2. Korintským 6

nuBibeln

od Biblica
1 Som Guds medarbetare uppmanar vi er också att inte ta emot Guds nåd förgäves.2 Gud säger ju: ”Jag bönhör dig i nådens tid och hjälper dig på räddningens dag.”[1] Se, nu är nådens tid, nu är räddningens dag.3 Vi vill inte vara till anstöt för någon. Ingen ska kunna klaga på vår tjänst.4 Vi vill i allting visa att vi är Guds tjänare, med stor uthållighet i lidanden, svårigheter och nöd,5 under misshandel, i fängelse och upplopp, i arbete och slit, vaka och svält,6 i renhet, kunskap, tålamod och godhet, med den heliga Anden och uppriktig kärlek,7 det sanna budskapet och Guds kraft, med rättfärdighetens vapen, både i anfall och i försvar,8 i ära och vanära, med både dåligt och gott rykte. Vi kallas för villolärare men talar sanning.9 Vi är misskända men ändå erkända, nära döden men lever fortfarande, slagna men inte ihjälslagna,10 sorgsna men ändå alltid glada, fattiga men gör många rika, äger inget men har ändå allt.11 Vi har talat helt öppet till er, korinthier, för ni har en stor plats i vårt hjärta.12 Ni har det inte trångt hos oss, men hos er är det trångt.13 Kan ni inte försöka vara som vi? Nu talar jag till er som mina barn, ge plats i era hjärtan ni också.14 Gör er inte till ett med dem som inte tror. Vad har rättfärdighet med laglöshet att göra? Vad har ljus och mörker gemensamt?15 Kan Kristus och Beliar[2] dra åt samma håll? Kan en troende och en som inte tror dela något med varandra?16 Vad har Guds tempel med avgudar att göra? Vi är tempel åt den levande Guden, för Gud har sagt: ”Jag ska bo och vandra ibland dem. Jag ska vara deras Gud, och de ska vara mitt folk.”[3]17 Därför säger Herren: ”Lämna dem och skilj er från dem. Rör inte det som är orent! Då ska jag ta emot er[4]18 och vara er far, och ni ska vara mina söner och döttrar, säger Herren, den Allsmäktige.”[5]