1Právě když Jeroboám stál u oltáře a chystal se na něm obětovat, vtom na Hospodinův rozkaz přišel do Bet-elu Boží muž z Judska.2„Oltáři, oltáři,“ zvolal k oltáři na Hospodinův rozkaz, „tak praví Hospodin: Hle, domu Davidovu se narodí syn jménem Jošiáš. Ten na tobě bude obětovat kněze posvátných výšin, kteří na tobě přinášejí oběti. I lidské kosti na tobě budou páleny!“3Tehdy také určil znamení: „Toto bude znamení, že promluvil Hospodin. Hle, tento oltář se roztrhne a popel na něm se rozsype!“4Jakmile král Jeroboám uslyšel, co Boží muž zvolal k betelskému oltáři, namířil na něj od oltáře rukou a poručil: „Chopte se ho!“ Ruka, kterou na něj ukázal, mu ale odumřela, a už ji nemohl přitáhnout zpět k sobě.5Vtom se oltář roztrhl a popel z něj se rozsypal – přesně podle znamení, které Boží muž na Hospodinův rozkaz určil.6Tehdy se král obrátil na Božího muže: „Přimluv se prosím u Hospodina, svého Boha, a modli se za mě, abych mohl ruku zase přitáhnout k sobě.“ Boží muž se přimluvil u Hospodina, král přitáhl ruku k sobě a byla zase jako dřív.7Poté král Božího muže vyzval: „Pojď ke mně domů, posilni se a já tě obdaruji.“8Boží muž ale králi odpověděl: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nešel bych s tebou. Nic na tomto místě nesním, ani vody se nenapiju.9Hospodin mi dal jasný rozkaz: ‚Nic nejez ani nepij a nevracej se cestou, kterou jsi přišel.‘“10Odešel tedy jinou cestou, aby se vrátil jinudy, než kudy do Bet-elu přišel.11V Bet-elu ale bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a pověděli[1] mu o všem, co toho dne v Bet-elu udělal ten Boží muž a co řekl králi. Když to svému otci vylíčili,12zeptal se jich: „Kterou cestou šel?“ Synové mu ukázali cestu, kterou ten Boží muž, příchozí z Judska, odešel.13„Osedlejte mi osla,“ řekl nato svým synům. Když mu ho osedlali, nasedl na něj14a vypravil se za Božím mužem. Zastihl ho, jak sedí pod dubem. „Ty jsi ten Boží muž, který přišel z Judska?“ zeptal se ho. „Ano,“ odpověděl.15„Pojď ke mně domů a najez se,“ řekl mu.16Boží muž ale odpověděl: „Nemohu se s tebou vrátit, nemohu s tebou jít. Nebudu tu s tebou ani nic jíst, ani vody se nenapiju,17protože jsem od Hospodina dostal jasný rozkaz: ‚Nic tam nejez ani nepij a nevracej se cestou, kterou jsi přišel.‘“18„I já jsem prorok jako ty,“ řekl mu na to. „Na Hospodinův rozkaz ke mně promluvil anděl: ‚Přiveď ho zpátky k sobě domů, ať něco sní a napije se vody.‘“ (To mu ale lhal.)19Boží muž se tedy vrátil s ním, pojedl u něj doma a napil se vody.20Ještě seděli za stolem, když vtom prorok, který ho přivedl, dostal slovo Hospodinovo21a zvolal na Božího muže, který přišel z Judska: „Tak praví Hospodin: ‚Vzepřel ses Hospodinovu rozkazu! Nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh,22ale vrátil ses a jedl jsi pokrm a pil jsi vodu na místě, o kterém jsem ti řekl: ‚Nic tam nejez ani nepij.‘ Proto tvé tělo nebude pochováno v hrobě tvých otců!“23Když Boží muž dojedl a dopil, osedlal mu ten prorok, který ho přivedl, svého osla24a on odjel. Na cestě ho ale potkal lev a zabil ho. Jeho tělo pak leželo přes cestu a osel stál u něj. Také lev stál u té mrtvoly.25Vtom šli okolo nějací muži a viděli, jak přes cestu leží mrtvola a u ní stojí lev. Přišli do města, kde bydlel ten starý prorok, a vyprávěli to.26Když je ten prorok, který ho odvrátil z cesty, uslyšel, prohlásil: „To byl Boží muž. Protože se vzepřel Hospodinovu rozkazu, Hospodin ho vydal lvu. Ten ho roztrhal a zabil, jak ho Hospodin svým slovem varoval.“27Potom ten starý prorok řekl svým synům: „Osedlejte mi osla.“ Jakmile ho osedlali,28vyrazil na cestu, kde našel mrtvolu a osla se lvem, jak stojí u ní. Lev ji nesežral ani neroztrhal osla.29Prorok zvedl tělo Božího muže, naložil ho na osla a vezl zpět. Dovezl ho do svého města, aby ho oplakal a pohřbil.30Jeho tělo pochoval do svého hrobu. „Ach, bratře můj!“ naříkali nad ním.31Když ho pohřbil, řekl svým synům: „Až umřu, pochovejte mě do hrobu, kde je pochován Boží muž. Uložte mé kosti k jeho kostem.32To slovo, které na Hospodinův rozkaz provolal proti oltáři v Bet-elu i proti všem svatostánkům na výšinách samařských měst, se totiž jistě naplní.“33Ani po tom všem se Jeroboám neodvrátil od své zlé cesty. Naopak, z kdekoho nadělal kněze posvátných výšin. Kdokoli chtěl, toho pověřil, aby se na těch výšinách stal knězem.34Toto byl hřích Jeroboámova domu, který vedl k jeho pádu a k jeho vyhlazení ze země.
1En gudsman hade på HERRENS befallning kommit från Juda till Betel, när Jerobeam stod vid altaret för att tända offerelden.2Han ropade HERRENS ord mot altaret: ”O, altare, altare! Så säger HERREN: ’I Davids ätt ska en son födas vid namn Josia. Han ska på dig offra de offerhöjdspräster som nu har kommit hit för att tända offereld och människoben ska då brännas på dig.’ ”3Sedan gav han ett tecken: ”Detta är tecknet på att det är HERREN som talat: detta altare ska falla sönder och askan på det ska spillas ut.”4När kung Jerobeam hörde gudsmannens ord mot altaret i Betel, sträckte han ut sin hand från altaret och gav order om att han skulle gripas. Men när han sträckte ut sin hand mot mannen förtvinade den, så att han inte kunde dra den tillbaka.5Samtidigt rämnade altaret och askan spilldes ut, precis det tecken som gudsmannen på HERRENS befallning hade sagt.6”Be och vädja till HERREN, din Gud, att återställa min hand igen”, sa kungen till gudsmannen. Gudsmannen bad till HERREN och kungens hand blev återställd och var nu som förut.7Då sa kungen till gudsmannen: ”Kom med mig till palatset och ät med mig så ska jag ge dig en gåva!”8”Inte ens om du gav mig hälften av all din rikedom skulle jag gå med dig”, svarade gudsmannen kungen. ”Inte heller vill jag äta eller dricka vatten på denna plats,9för HERREN har gett mig en bestämd order om att inte äta eller dricka någonting och att jag inte heller ska gå tillbaka samma väg jag kom.”10Han tog alltså en annan väg och gick inte tillbaka samma väg som han kommit till Betel.11Men i Betel bodde det en gammal profet och hans söner kom hem och berättade vad gudsmannen hade gjort i Betel den dagen och vad han hade sagt till kungen.12”Vilken väg tog han?” frågade den gamle profeten. Hans söner visade honom vägen som gudsmannen från Juda hade tagit.13Då sa han: ”Sadla min åsna!” Så snart de hade sadlat åsnan, satte han sig på den,14red efter gudsmannen och hittade honom där han satt under en terebint. ”Är du gudsmannen som kommer från Juda?” frågade han honom. ”Ja, det är jag”, svarade han.15”Kom med mig hem och ät”, bad den gamle profeten.16”Nej, jag kan inte vända tillbaka och gå med dig”, svarade gudsmannen. ”Jag kan inte heller äta eller dricka med dig här.17HERREN befallde mig: ’Du ska varken äta eller dricka där. Du ska inte heller gå tillbaka samma väg som du har gått dit.’ ”18”Jag är också profet som du”, sa den gamle mannen. ”En ängel har gett mig ett budskap från HERREN: ’För honom tillbaka med dig hem och ge honom bröd att äta och vatten att dricka.’ ” Den gamle mannen ljög för honom,19men gudsmannen följde med honom till hans hus och åt och drack där.20Medan de satt vid bordet, kom HERRENS ord till profeten som hade fört honom tillbaka21och han ropade till gudsmannen från Juda: ”Så säger HERREN: ’Du har varit upprorisk mot HERRENS ord och inte lytt den befallning som HERREN, din Gud, gav dig.22Du har kommit tillbaka hit och ätit och druckit där han hade förbjudit dig att äta och dricka. Din kropp ska därför inte bli begravd i dina fäders grav.’ ”23När gudsmannen hade avslutat måltiden, sadlade profeten som fört honom tillbaka en åsna åt honom24och han gav sig iväg igen. Men på vägen kom ett lejon emot honom och dödade honom. Hans kropp låg där på vägen med åsnan och lejonet stående bredvid.25De som kom förbi såg kroppen ligga på vägen och lejonet stå bredvid. De gick och berättade detta i staden där den gamle profeten bodde.26När profeten som hade fört gudsmannen tillbaka från sin färd hörde detta, sa han: ”Det är gudsmannen som var upprorisk mot HERRENS befallning. Det är därför som HERREN överlämnat honom åt lejonet och låtit lejonet riva ihjäl honom. Det blev som HERREN hade talat till honom.”27Han bad än en gång sönerna att sadla åsnan och det gjorde de.28Han gav sig iväg och fann hans kropp på vägen. Åsnan och lejonet stod fortfarande kvar där. Lejonet hade inte ätit av kroppen och inte heller rivit åsnan.29Profeten lyfte upp gudsmannens kropp och lade den på åsnan och tog den med hem till staden för att hålla dödsklagan över mannen och begrava honom.30Han lade kroppen i sin egen grav och höll dödsklagan: ”Min broder, min broder!”31Efter begravningen sa han till sina söner att de, när han dog, skulle begrava honom där profeten låg och han tillade: ”Lägg mina ben bredvid hans ben!32För det ord han på HERRENS befallning ropade ut mot altaret i Betel och mot alla tempel på offerhöjderna i alla Samariens städer ska verkligen gå i uppfyllelse.”33Trots detta vände inte Jerobeam om från sin ogudaktiga väg. Han utsåg ännu fler män bland folket till präster, ja, vem som ville kunde få bli vigd till präst vid offerplatserna.34Detta var Jerobeams ätts synd som resulterade i att den förintades och utrotades från jorden.