od Biblion1Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.2Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi!3Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“4Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!5Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní!6Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je.7Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali.8Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí!9Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany.10Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!11Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě.12Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek!13Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!14Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.15Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli.16Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli!17Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy!18Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím.19Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří!20Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti.21Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“22Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj!23Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu!24Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou!25Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“26Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají!27Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“28Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
1Av David. HERRE, bekämpa dem som bekämpar mig! Strid mot dem som strider mot mig!2Ta rustningen och skölden, res dig och kom till min hjälp!3Lyft spjutet och lansen mot mina förföljare! Säg till mig: ”Jag är din räddning!”4Låt dem som är ute efter mitt liv komma på skam och vanära! Låt dem som planerar för min undergång få vända sig bort i skam!5Låt dem blåsa bort som agnar för vinden, när HERRENS ängel jagar bort dem.6Gör deras väg mörk och hal, när HERRENS ängel förföljer dem!7Utan orsak har de lagt ut ett nät för mig och grävt en fallgrop åt mig.8Låt dem drabbas av undergång utan att de vet om det, fastna i sina egna nät som de lagt ut, falla i sin egen grop, till sin undergång.9Men jag ska jubla i HERREN och glädja mig över hans räddning.10Med hela min kropp ropar jag: ”HERRE, vem är som du? Du räddar den svage från den starke och den fattige och den nödställde från dem som plundrar dem.”11Falska vittnen kommer emot mig. De frågar mig om sådant som jag inte vet något om.12De lönar mig med ont för gott, jag är övergiven.13När de var sjuka, klädde jag mig i säcktyg, jag ödmjukade mig själv med fasta, men min bön återvände bara till mig.[1]14Som om det varit min vän eller bror eller som i sorg efter en mor gick jag sorgklädd och nerböjd.15Men nu när jag själv snubblade, samlades de i skadeglädje. De samlades mot mig för anfall utan att jag visste något. De hånar mig utan hejd.16De mobbar mig hånfullt, liksom de gudlösa, och gnisslar tänder mot mig.[2]17HERRE, hur länge ska du se på? Rädda mig från deras illgärningar, mitt dyrbara liv från dessa lejon!18Jag ska då tacka dig inför den stora församlingen, prisa dig inför folkhopen.19Låt inte dem glädjas som utan orsak är mina fiender, låt inte dem blinka med ögonen som utan anledning har hatat mig.20Det de säger leder inte till fred, och de tänker ut svekfulla planer mot de stilla i landet.21De gapar mot mig och säger: ”Haha, det var väl vad vi skulle se!”22HERRE, du har sett detta. Tig inte! Var inte långt borta från mig!23Vakna, stå upp till mitt försvar, min Gud och Herre, skaffa mig rätt!24Skaffa mig rätt, i din rättfärdighet, HERRE, min Gud, låt dem inte få glädjas över mig.25Låt dem inte få säga: ”Ha, det gick som vi ville!” Låt dem inte säga: ”Nu har vi slukat honom.”26Låt dem skämmas och förödmjukas som gläder sig över min olycka, låt dem klä sig i skam och förödmjukelse som förhäver sig över mig!27Men låt alla dem få jubla av glädje som gläder sig över min rätt, låt dem ständigt säga: ”Stor är HERREN, som vill sin tjänares välgång!”28Då ska jag vittna om din rättfärdighet, lovprisa dig dagen lång.