Žalm 31 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

I.

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě! 3 Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou! 4 Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej. 5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou! 6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě! 7 Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin. 8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.

II.

9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! 10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! 11 Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,^[1] mé údy ochably. 12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! 13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. 14 Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! 15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ 16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! 17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! 18 Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!

III.

19 Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! 20 Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! 21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. 22 Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. 23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají. 25 Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!

nuBibeln

od Biblica

Klagan, bön om räddning

1 För körledaren. En psalm av David. 2 Till dig, HERRE, tar jag min tillflykt, låt mig aldrig komma på skam. Befria mig i din rättfärdighet. 3 Lyssna till mig, skynda dig att rädda mig. Var en klippa för mig, en fästning, en borg där jag finner frälsning. 4 Du är min klippa och min borg. Led mig, vägled mig för ditt namns skull! 5 Frigör mig ur nätet som har gillrats åt mig. Du är min fästning. 6 I dina händer överlämnar jag min ande, för du befriar mig, HERRE, du trofaste Gud. 7 Jag hatar dem som tillber avgudar. Jag förtröstar på HERREN. 8 Jag jublar av glädje för din nåd. Du såg mitt lidande och du såg min själs ångest. 9 Du överlämnade mig inte åt min fiende. Du ledde mig ut i frihet. 10 HERRE, var nådig mot mig, för jag är i nöd, mina ögon är matta av sorg, likaså min kropp och själ. 11 Mitt liv försvinner i ångest och mina år i suckan, min styrka och min kropp håller på att tyna bort på grund av min skuld. 12 För alla mina fienders skull hånas jag, mina grannar förfärar sig^[1] över mig, och de som ser mig på gatan flyr från mig. 13 Jag är lika bortglömd som en död, jag har blivit som en krossad kruka. 14 Jag hör mångas skvaller, skräck finns på alla håll, de går samman mot mig för att röja mig ur vägen. 15 Men jag förtröstar på dig, HERRE! Jag säger: ”Du är min Gud.” 16 Mina tider ligger i dina händer, rädda mig ur mina fienders hand, från dem som förföljer mig. 17 Låt ditt ansikte lysa över din tjänare! Rädda mig i din nåd! 18 HERRE, låt mig inte komma på skam när jag ropar till dig. Låt i stället de gudlösa få skämmas och lägga sig stilla i dödsriket, 19 där deras lögnaktiga läppar till sist har tystnat, dessa fräcka, som högmodigt och föraktfullt talar mot de rättfärdiga. 20 Stor är din godhet som du har sparat åt dem som fruktar dig och som du inför alla ger dem som tar sin tillflykt till dig. 21 Du gömmer dem hos dig, skyddade mot människors sammansvärjning, du förvarar dem i din hydda i trygghet mot elaka tungor. 22 Välsignad vare HERREN, för han visade mig sin underbara nåd i en belägrad stad. 23 Förskräckt tänkte jag: ”Jag är bortstött från dig.” Men du hörde mina böner, när jag ropade till dig om hjälp. 24 Älska HERREN, alla hans fromma. HERREN bevarar de trogna, men dem som handlar i övermod straffar han strängt. 25 Var starka, fatta mod, alla ni som hoppas på HERREN.