od Biblion1Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I.2Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!3Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!4Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.5Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!6Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý!7Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.8Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.9Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!10Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!11To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!12Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II.13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!16Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,17až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!19Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,20že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,21aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!22Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,23národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III.24Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá!26Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.27Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.28Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.29Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!
1Bön av en betryckt och svag som utgjuter sin klagan inför HERREN.2HERRE, hör min bön! Låt mitt rop om hjälp nå dig!3Dölj dig inte för mig när jag är i nöd. Lyssna, och skynda dig att svara mig när jag ropar.4För mina dagar försvinner som rök, och det brinner i mitt inre som en glöd.5Mitt innersta är förtorkat, vissnat som gräs. Jag glömmer att äta min mat,6och min suckan har gjort att jag magrat till bara skinn och ben.7Jag är som en pelikan[1] långt ute i vildmarken, som en uggla bland ruiner.8Jag ligger vaken, jag är som en ensam fågel på taket.9Mina fiender hånar mig dag efter dag och använder mig i svordomar.10Jag äter aska som bröd och blandar min dryck med tårar,11för din vredes och förbittrings skull. Du har gripit mig och stött bort mig.12Mitt liv är som kvällsskuggan, jag vissnar som gräset.13Men du, HERRE, regerar i evighet, och från generation till generation ska man komma ihåg dig.14Du ska gripa in och visa nåd mot Sion. Nu är det dags att visa medlidande med det, nu har den tiden kommit.15Dina tjänare älskar dess stenar, de lider av att se det ligga i grus.16Folken ska frukta HERRENS namn och kungarna på jorden din härlighet,17när HERREN bygger upp Sion på nytt och visar sig i sin härlighet.18Han ska lyssna till de nödlidandes böner och inte förakta vad de ber om.19Detta ska skrivas ner för kommande generationer, för att folk som han kommer att skapa[2] ska prisa HERREN.20För han blickar ner från sin heliga höjd, HERREN ser ner till jorden.21Han hör den fångnes klagan och befriar de dödsdömda.22HERRENS namn ska förkunnas i Sion och hans lov i Jerusalem,23när folk och riken samlas för att tjäna honom.24Han har gjort mig kraftlös trots att jag är i mina bästa år. Han har förkortat min levnadstid.25Jag säger: ”Min Gud, ryck inte bort mig mitt i livet, du som själv lever från generation till generation!26För länge sedan lade du jordens grund, och himlarna är dina händers verk.27De ska försvinna, men du består. De är alla som utslitna kläder som du byter ut, och de försvinner.28Men du är densamme, och dina år ska aldrig ta slut.29Dina tjänares barn ska leva vidare hos dig, och deras efterkommande bestå inför dig.”