Izajáš 46

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Padl Bél,[1] Nabú[2] se hroutí, zvířata vezou jejich sochy pryč; břemeny, jež jste si nosili, jsou obtížena k padnutí. 2 Hroutí se, spolu padají, nemohou to břímě zachránit, musejí odejít do zajetí. 3 Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu, vy, které hýčkám od lůna matky, vy, které od narození nosím v náručí: 4 Až do stáří, až do šedin já sám, to já vás podpořím; já jsem vás učinil a já vás nosím, já vás podpořím a zachráním. 5 Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Kdo je podle vás jako já? S kým mě to chcete srovnávat? Což se mi někdo podobá? 6 Lidé sypou zlato z měšce a váží stříbro na váze – najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal, aby ho mohli v kleče uctívat. 7 Nosí ho na ramenou, tahají se s ním, on potom stojí, kde ho postaví, na svém místě stojí bez hnutí. Když k němu volají, neodpoví jim, nezachrání je z jejich soužení. 8 Vzpomeňte si na to a vzmužte se, vy zrádci, zamyslete se! 9 Vzpomeňte na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není, jsem Bůh a není žádný kromě mne. 10 Já od počátku oznamuji konec a odedávna, co teprv nastane. Říkám: „Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce.“ 11 Já zavolám od východu dravce,[3] muže své vůle ze země daleké. Co jsem řekl, to učiním, své rozhodnutí naplním. 12 Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí, od spravedlnosti tak vzdálení: 13 Svou spravedlnost jsem přiblížil, není vzdálená, neopozdí se spása má. Já obdařím Sion spásou a Izrael svou krásou. 

Izajáš 46

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Bel ist zusammengebrochen, / Nebo krümmt sich. Ihre Götzenbilder fallen den Tieren und dem Vieh zu. / Was von euch getragen wurde, ist nun aufgeladen als Last dem erschöpften Vieh.[1] (Jr 50,2) 2 Die Tiere krümmten sich und brachen zusammen, / sie konnten die Last nicht retten; / sie mussten selbst mit in die Gefangenschaft ziehen. 3 Hört auf mich, Haus Jakob / und der ganze Rest des Hauses Israel, mir aufgeladen vom Mutterleib, / getragen vom Mutterschoß an! (Iz 63,9) 4 Bis ins Alter bin ich derselbe, / bis zum grauen Haar werde ich schleppen. Ich habe es getan / und ich werde tragen, / ich werde schleppen und retten. (Ž 71,18) 5 Mit wem wollt ihr mich vergleichen, / neben wen mich stellen? Wem wollt ihr mich ähnlich machen, / auf dass wir uns glichen? (Iz 40,18) 6 Man schüttet Gold aus dem Beutel / und wiegt Silber ab auf der Waage. Man bezahlt einen Goldschmied, damit er einen Gott daraus macht. / Man beugt sich und wirft sich sogar nieder. 7 Man trägt ihn auf der Schulter / und schleppt ihn umher; dann stellt man ihn wieder auf seinen Platz / und dort bleibt er stehen; / er rührt sich nicht von der Stelle. Ruft man ihn an, so antwortet er nicht; / wenn man in Not ist, kann er nicht helfen. 8 Erinnert euch daran und seid stark, / ihr Abtrünnigen, nehmt es euch zu Herzen! 9 Erinnert euch an das Frühere aus uralter Zeit: / Ich bin Gott und sonst niemand, / ich bin Gott und niemand ist wie ich. (Iz 43,18) 10 Der von Anfang an die Zukunft verkündet / und von Vorzeit an, was noch nicht geschehen ist, der sagt: Mein Plan steht fest / und alles, was ich will, führe ich aus. (Ž 115,3; Iz 41,22; Iz 44,7) 11 Der vom Aufgang der Sonne einen Raubvogel ruft, / aus fernem Land den Mann / für seinen Plan. Ich habe es gesagt und ich lasse es kommen, / ich habe es gestaltet und ich führe es aus. 12 Hört auf mich, ihr Selbstsicheren, / die ihr fern seid von der Gerechtigkeit! 13 Ich habe meine Gerechtigkeit nahegebracht, / sie ist nicht mehr fern / und meine Rettung verzögert sich nicht. Ich schaffe Rettung in Zion / und verleihe Israel meine strahlende Pracht.