1Ortel nad Týrem: Zámořské lodi, kvílejte – váš domov zničen je! Cestou ze země kyperské poznali, jak to je.2Zmlkněte, obyvatelé pobřeží, vy, kupci sidonští, kteří jste z námořnictví zbohatli!3Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru,[1] z úrody Nilu jsi, Týre, tyl, byl jsi tržištěm národů.4Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti, neboť moře promluví: „Nerodím, nemám bolesti, nevychovávám dívky ani mladíky.“5Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě, zachváceni budou bolestí nad Týrem.6Uprchněte někam za moře,[2] obyvatelé pobřeží, kvílejte!7Tohle že je to vaše město hýření, jež má tak dávné dějiny, jež jeho nohy zavedly osídlit dálné krajiny?8Kdo takto rozhodl o Týru, jenž uděloval vládcům korunu, jehož obchodníci byli velmoži a kupci slavní všude na zemi?9Hospodin zástupů to rozhodl, aby potupil všechnu pyšnou nádheru a aby ponížil všechny slavné na zemi.10Obdělávej[3] svou zem jako Nil, mořská flotilo – vždyť už tu ani molo nezbylo!11Hospodin vztáhl ruku na moře, aby otřásl královstvími; přikázal ohledně Fénicie, aby byly zničeny její pevnosti.12Řekl: „Nebudeš se už radovat, zprzněná panno, Dcero sidonská!“ Vzhůru! Na Kypr vydej se! Ani tam ale pokoj nenajdeš.13Jen se podívej na zemi Chaldejských,[4] na lid, jenž byl a není víc. Asyřané ji zanechali pouštní havěti, obléhací věže vztyčili proti ní, její paláce zbořili, zbyly hromady rozvalin.14Zámořské lodi, kvílejte – vaše útočiště je zničené!15V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:16Vezmi si loutnu, město obcházej, zapomenutá nevěstko! Hraj líbezně, zpívej, zpívej, ať si na tebe vzpomenou!17Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu.18Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.
1Ausspruch über Tyrus.
Heult, ihr Tarschisch-Schiffe, / denn es ist verwüstet, ohne Hafen, ohne Einfahrt;
aus dem Land der Kittäer / wurde es ihnen offenbart. (Iz 2,16; Iz 23,14)2Verstummt, ihr Bewohner der Küste, / du Kaufmann von Sidon,
der du das Meer durchziehst, / sie haben dich reich gemacht.3Über gewaltige Wasser kam die Saat des Schihor, die Ernte des Nils, / ihr Ertrag und du wurdest zum Händler der Nationen.4Schäme dich, Sidon, / denn das Meer hat gesprochen, die Festung am Meer:
Ich lag nicht in Wehen und habe nicht geboren / und ich habe weder junge Männer großgezogen noch habe ich junge Frauen emporgebracht. (Iz 1,2)5Sobald die Nachricht die Ägypter erreicht, / zittern sie wie bei der Nachricht von Tyrus.6Fahrt nach Tarschisch hinüber; / heult, ihr Bewohner der Küste!7Ist das eure fröhliche Stadt, / deren Ursprung von Urzeit her ist, / deren Füße sie tragen, um in der Ferne zu siedeln?8Wer hat das über Tyrus beschlossen, / das Kronen verschenkt hat,
dessen Händler Fürsten waren, / dessen Kaufleute zu den Angesehenen der Erde gehörten? (Zj 18,23)9Der HERR der Heerscharen hat es beschlossen, / die Überheblichkeit aller Zierde zu entweihen, / alle Angesehenen der Erde verächtlich zu machen.10Überströme dein Land wie der Nil, Tochter Tarschisch, / es gibt keine Hafenmole mehr![1]11Seine Hand hat er ausgestreckt über das Meer, / er hat die Königreiche erschüttert.
Der HERR hat über Kanaan befohlen, / seine Festungen zu zerstören.12Er sagte: Nie mehr sollst du fröhlich sein, / du vergewaltigte Jungfrau, Tochter Sidon.
Zu den Kittäern mach dich auf, fahr hinüber, / auch dort findest du keine Ruhe!13Siehe, das Land der Chaldäer. Das ist das Volk, das nicht gewesen ist. Assur hat es für Wüstentiere gegründet. Sie haben ihre Belagerungstürme errichtet, seine Paläste bloßgelegt. Er hat es zu einem Trümmerhaufen gemacht.14Heult, ihr Tarschisch-Schiffe, / denn eure Festung wurde zerstört! (Iz 2,16; Iz 23,1)15Es wird geschehen an jenem Tag, dass Tyrus vergessen bleibt für siebzig Jahre gemäß den Tagen eines einzelnen Königs. Nach siebzig Jahren wird es Tyrus ergehen gemäß dem Lied von der Dirne:16Nimm die Leier, / durchstreife die Stadt, / vergessene Hure!
Spiele gut / und singe viel, / damit man sich an dich erinnert!17Am Ende von siebzig Jahren wird es geschehen, dass der HERR Tyrus heimsucht. Sie wird zu ihrem Dirnenlohn zurückkehren und Hurerei treiben mit allen Königreichen der Erde auf der Fläche des Erdbodens. (Zj 17,2)18Ihr Gewinn und ihr Dirnenlohn wird dem HERRN als heilige Gabe gehören. Er wird nicht angesammelt und gehortet, sondern wird denen, die vor dem HERRN wohnen, als Gewinn zugutekommen, um sich satt zu essen und sich fein zu kleiden.