1Ortel nad Pustinou u moře:[1] Jako se na jihu prohání vichřice, útočník přijde z pouště, ze země strašlivé.2Bylo mi zjeveno kruté vidění: Zrádce zrazuje, zhoubce hubí. Přitáhni, Elame; Méde, oblehni! Všemu úpění konec učiním.3Proto se mi břicho svírá úzkostí, jako by mě zachvátily porodní bolesti. Skličuje mě to, co slyším, to, co vidím, mě děsí!4Srdce se mi chvěje v hrudi, celý se třesu strachy. Vytoužený noční klid proměnil se mi v zděšení!5Plné stoly. Prostřené ubrusy. Jídlo. Pití. – Vstávejte, velitelé! Chystejte štíty do války![2]6Toto mi řekl Pán: „Jdi hlídku postavit, ať ohlásí, co uvidí!7Spatří-li jezdce, jak po dvou blíží se, jezdce na oslech, jezdce na velbloudech – ať je sleduje pozorně, velmi pozorně!“8A strážný[3] zvolal: „Na stráži, pane, stojím den co den, každičkou noc jsem na hlídce.9Hle, vidím jezdce přijíždět, dvojice mužů blíží se!“ Pak přišel se zprávou: „Padl, padl Babylon! Všechny sochy jeho bohů leží roztříštěné v prachu!“10Můj lide drcený jako zrno na mlatu, ohlásil jsem vám, co jsem uslyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele.
Ortel nad Edomem
11Ortel nad Dumou:[4] Ze Seíru slyším volání: „Strážný, jak dlouho bude noc? Strážný, jak dlouho bude noc?“12A strážný odpoví: „Přichází ráno, ale také noc. Chcete-li se ptát, ptejte se, vraťte se a přijďte sem!“
Ortel nad Arábií
13Ortel nad Arábií: Vy karavany dedanské, jež nocujete v arabské pustině,14žíznivým vodu přineste! Vy, kteří žijete v Temě, vítejte uprchlíky chlebem!15Prchají přece před mečem, před taseným mečem, před napjatým lukem, před ukrutným bojem!16Toto mi řekl Pán: „Po roce, jako by ten rok počítal nádeník, všechna sláva Kedaru zanikne17a z celého množství hrdinných kedarských lučištníků zbude jen nepatrný pozůstatek.“ Tak promluvil Hospodin, Bůh Izraele.
1Ausspruch über die Meerwüste:
Wie Stürme im Negeb dahinfahren, / so kommt es aus der Wüste, / aus einem Furcht erregenden Land.2Eine harte Vision wurde mir kundgetan: / Der Betrüger betrügt, der Verwüster verwüstet.
Zieh herauf, Elam! / Medien, beginne mit der Belagerung! / All ihrem Seufzen mache ich ein Ende. (Iz 33,1)3Darum sind meine Hüften voll Zittern, / Wehen haben mich ergriffen / wie die Wehen einer Gebärenden.
Verstört bin ich vom Hören, / entsetzt vom Sehen.4Mein Herz ist verwirrt, ein Schauder hat mich befallen. / Die Abenddämmerung, meine Lust, hat er mir zum Schrecken gemacht.5Den Tisch bereiten, die Polster ordnen, / essen und trinken! / Steht auf, ihr Fürsten, salbt den Schild! (Da 5,1)6Denn so hat der Herr zu mir gesagt: / Geh, stell einen Späher auf! / Was er sieht, soll er kundtun.7Sieht er Wagen und Pferdegespanne, / einen Zug von Eseln, einen Zug von Kamelen, / soll er darauf achten, genau darauf achten.8Da rief der Seher: / Auf dem Spähposten, Herr, stehe ich unablässig am Tag und auf meinem Wachtposten / stehe ich bereit alle Nächte.[1]9Und siehe, da kam es: ein Zug von Männern, Pferdegespanne. / Da hob er an und sagte:
Gefallen, gefallen ist Babel / und all ihre Götterbilder hat man zu Boden geschmettert. (Jr 51,8; Zj 14,8; Zj 18,2)10Du, mein gedroschenes Volk / und Sohn meiner Tenne! Was ich gehört habe vom HERRN der Heerscharen, / vom Gott Israels, das habe ich euch kundgetan.
Spruch über Duma
11Ausspruch über Duma.
Aus Seïr ruft man mir zu: / Wächter, wie lang ist noch die Nacht? / Wächter, wie lang ist noch die Nacht?12Der Wächter hat gesagt: / Der Morgen ist gekommen und doch ist es Nacht. / Wenn ihr fragen wollt, so fragt! Kommt noch einmal!
Spruch über Arabien
13Ausspruch in Arabien.
Im Gebüsch, in der Steppe verbringt die Nacht, / ihr Karawanen der Dedaniter!14Bringt dem Durstigen Wasser, / Bewohner des Landes von Tema! / Kommt dem Fliehenden entgegen mit Brot für ihn!15Denn vor den Schwertern sind sie geflohen, / vor dem gezückten Schwert,
vor dem gespannten Bogen, / vor des Krieges Schwere.16Denn so hat der Herr zu mir gesagt: In noch einem Jahr - wie Söldnerjahre -, dann wird es aus sein mit der ganzen Macht Kedars.17Und der Überrest der Bogenzahl für die Helden der Söhne Kedars wird gering sein. Ja, der HERR, der Gott Israels, hat gesprochen.