od Biblion1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Asafův.2Zpívejte Bohu, naší síle, k Bohu Jákobovu radostně volejte!3Ať zazní hudba, zvučí tamburína, líbezná loutna i citera!4Zatrubte na roh při novoluní, při úplňku, v den naší slavnosti!5Tak zní ustanovení dané Izraeli, tak to rozhodl Bůh Jákobův.6Na svědectví to uložil Josefovi, když vystoupil proti Egyptu. Slyším hlas mně dosud neznámý:7„Já jsem tvá záda zbavil břemene a tvé ruce košů zednických.8Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě, vyslyšel jsem tě z mraků hromových, vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla9Slyš, lide můj, zapřísahám tě, kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!10Nesmíš mít žádného jiného boha, cizímu bohu se neklaněj.[1]11Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl ze země egyptské – naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!12Můj lid mě ale neposlouchal, Izrael se mi nepoddal.13Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti, aby se řídili tím, co si vymyslí.14Kéž by mě můj lid raději poslouchal, kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!15Rychle bych býval jejich soupeře srazil, na jejich nepřátele bych ruku obrátil.16Odpůrci Hospodina by se museli krčit, jejich osud by se navěky zpečetil.17Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic, medem ze skály bych tě nasytil!“
1Für den Chormeister. Nach dem Kelterlied. Von Asaf.2Jubelt Gott zu, er ist unsere Stärke,
jauchzt dem Gott Jakobs!3Stimmt an den Gesang, schlagt die Pauke,
die liebliche Leier, dazu die Harfe!4Stoßt am Neumond ins Widderhorn,
am Vollmond, zum Tag unsres Festes! (Lv 23,24; Nu 10,10)5Denn das ist Satzung für Israel,
Entscheid des Gottes Jakobs.6Das hat er als Zeugnis für Josef erlassen, /
als er gegen Ägypten auszog.
Eine Stimme höre ich, die ich noch nie vernahm:7Seine Schulter hab ich von der Bürde befreit,
seine Hände kamen los vom Lastkorb. (Ex 1,14; Ex 6,6)8Du riefst in der Not und ich riss dich heraus; /
ich habe dich aus dem Versteck des Donners erhört,
an den Wassern von Meríba geprüft. [Sela] (Ex 17,1; Nu 20,13; Ž 95,8)9Höre, mein Volk, ich will dich mahnen!
Israel, wolltest du doch auf mich hören!10Kein fremder Gott soll bei dir sein,
du sollst dich nicht niederwerfen vor einem fremden Gott. (Ex 20,2)11Ich bin der HERR, dein Gott, /
der dich heraufgeführt hat aus Ägypten.
Weit öffne deinen Mund! Ich will ihn füllen.12Doch mein Volk hat nicht auf meine Stimme gehört;
Israel hat mich nicht gewollt. (Ž 95,7)13Da überließ ich sie ihrem verstockten Herzen:
Sollen sie gehen nach ihren eigenen Plänen. (Jr 7,24)14Ach, dass mein Volk doch auf mich hörte,
dass Israel gehen wollte auf meinen Wegen!15Wie bald würde ich seine Feinde beugen,
meine Hand gegen seine Bedränger wenden. (Ž 66,3)16Die den HERRN hassen, müssten ihm schmeicheln.
Aber ihre Zeit soll zur Ewigkeit werden.17Ich würde es nähren mit bestem Weizen,
dich sättigen mit Honig aus dem Felsen.[1] (Dt 32,13; Ž 147,14)