od Biblion1Zpívaný žalm pro předního zpěváka. I. Ať volá radostně k Bohu celý svět,2o jeho slavném jménu zpívejte, jeho chválu slavně hlásejte!3Řekněte Bohu: Jak ohromné jsou skutky tvé! Tváří v tvář tvé mohutné síle tvoji nepřátelé krčí se.4Celý svět se ti bude klanět, zpívat ti bude, zpívat o jménu tvém! séla5Pojďte, na Boží skutky hleďte, jak ohromný je v tom, jak k lidem chová se!6V pevninu kdysi obrátil moře a pěšky přešli přes řeku – pojďte, radujme se v něm!7Navěky vládne ve své síle, jeho oči bdí nad národy – neprosadí se vzbouřenci! séla8Našemu Bohu, národy, dobrořečte, hlas jeho chvály nechte znít.9Vždyť naši duši zachoval při životě, našim nohám nedal klopýtnout!10Ano, prověřil jsi nás, Bože, tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.11Zavedl jsi nás do lovcovy sítě, na naše bedra jsi vložil trápení.12Člověku nastavil jsi naše hlavy, ohněm i vodou prošli jsme, než jsi nás vyvedl ke svobodě. II.13Do tvého domu vejdu s oběťmi zápalnými, sliby, jež dal jsem, splním ti,14sliby, jež pronesl jsem svými rty, sliby mých úst uprostřed soužení.15Zápaly přinesu ti ze zvířat vykrmených, berany pro tebe v dým proměním, býky i kozly ti jako oběť připravím! séla16Pojďte a slyšte, ctitelé Boží, budu vám vyprávět, co pro mě udělal.17Volal jsem k němu z plna hrdla a chválil ho svým jazykem.18Hanebnost kdybych si v srdci choval, můj Pán by mě jistě neslyšel.19Bůh mě však vyslyšel a popřál sluch mé modlitbě!20Bůh ať je požehnán – mou prosbu neodmítl, svou lásku mi neodňal!
1Für den Chormeister. Ein Lied. Ein Psalm.
Jauchzt Gott zu, alle Länder der Erde! / (Ž 98,4; Ž 100,1)2Spielt zur Ehre seines Namens!
Verherrlicht ihn mit Lobpreis!3Sagt zu Gott: Wie Ehrfurcht gebietend sind deine Taten;
vor deiner gewaltigen Macht müssen die Feinde sich beugen.4Alle Welt bete dich an und singe dein Lob,
sie lobsinge deinem Namen! [Sela]5Kommt und seht die Taten Gottes!
Ehrfurcht gebietend ist sein Tun an den Menschen: (Ž 46,9)6Er verwandelte das Meer in trockenes Land, /
sie schreiten zu Fuß durch den Strom;
dort wollen wir uns über ihn freuen. (Ex 14,21; Jz 3,16)7In seiner Kraft ist er Herrscher auf ewig; /
seine Augen prüfen die Völker.
Die Aufsässigen können sich gegen ihn nicht erheben. [Sela]8Preist unseren Gott, ihr Völker,
lasst laut sein Lob erschallen!9Er erhielt uns am Leben
und ließ unseren Fuß nicht wanken. (Ž 121,3)10Ja, du hast, Gott, uns geprüft
und uns geläutert, wie man Silber läutert. (Př 17,3; Iz 48,10)11Du brachtest uns in schwere Bedrängnis
und legtest uns eine drückende Last auf die Schulter.[1]12Du ließest Menschen über unsere Köpfe schreiten. /
Wir gingen durch Feuer und Wasser,
doch du hast uns herausgeführt, hin zur Fülle.[2] (Iz 43,2)13Ich komme mit Brandopfern in dein Haus,
ich erfülle dir meine Gelübde, (Nu 30,3; Ž 22,26; Ž 50,14; Ž 61,9; Ž 76,12; Ž 116,14; Jon 2,10)14die meine Lippen versprachen
und mein Mund in meiner Not gelobte.15Fette Schafe bringe ich dir als Brandopfer dar, /
zusammen mit dem Rauch von Widdern,
ich bereite dir Rinder und Böcke. [Sela][3]16Alle, die ihr Gott fürchtet, kommt und hört;
ich will euch erzählen, was er mir Gutes getan hat.17Mit meinem Mund habe ich zu ihm gerufen,
da lag das Rühmen mir schon auf der Zunge.[4]18Hätte ich Böses im Sinn gehabt,
dann hätte der Herr mich nicht erhört. (Př 28,9; J 9,31)19Gott aber hat gehört,
auf mein drängendes Bittgebet geachtet.20Gepriesen sei Gott; /
denn er hat mein Bittgebet nicht unterbunden
und mir seine Huld nicht entzogen.