od Biblion1Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.2V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.3Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“4Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?5Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!6Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!7Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“8Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!9Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!
Rückblick der Verbannten auf ihr Heimweh nach Zion
1An den Strömen von Babel, /
da saßen wir und wir weinten,
wenn wir Zions gedachten. (Pl 3,48; Ez 3,15)2An die Weiden in seiner Mitte
hängten wir unsere Leiern. (Pl 5,14)3Denn dort verlangten, die uns gefangen hielten, Lieder von uns, /
unsere Peiniger forderten Jubel:
Singt für uns eines der Lieder Zions!4Wie hätten wir singen können die Lieder des HERRN,
fern, auf fremder Erde?5Wenn ich dich je vergesse, Jerusalem,
dann soll meine rechte Hand mich vergessen.[1] (Jr 51,50)6Die Zunge soll mir am Gaumen kleben,
wenn ich deiner nicht mehr gedenke,
wenn ich Jerusalem nicht mehr erhebe
zum Gipfel meiner Freude. (Ž 22,16)7Gedenke, HERR, den Söhnen Edoms den Tag Jerusalems,
die sagten: Reißt nieder, bis auf den Grund reißt es nieder! (Pl 4,21; Ez 25,12; Ez 35,1; Abd 1,8)8Tochter Babel, du der Verwüstung Geweihte: /
Selig, wer dir vergilt deine Taten,
die du uns getan hast! (Iz 14,22; Jr 50,1)9Selig, wer ergreift und zerschlägt
am Felsen deine Nachkommen! (Iz 13,16; Oz 14,1; Ř 12,19)