Soudců 6 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Gedeon

1 Synové Izraele však jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal do rukou Midiánu na sedm let. 2 Midiánci utlačovali Izrael tak krutě, že si Izraelci před nimi dělali úkryty v horách a jeskyních a opevňovali se na nepřístupných vrcholcích. 3 Kdykoli Izrael zasel, přitáhli Midiánci a Amalekovci s východními národy a přepadli jej. 4 Tábořili v zemi a pustošili úrodu až ke Gaze; nenechali Izraeli žádné živobytí – jedinou ovci, dobytče ani osla. 5 Přitáhli vždy se svými stády a stany, přicházelo jich jako kobylek, jich a jejich velbloudů bylo bezpočtu. Přicházeli, aby pustošili zem. 6 Midián Izraelce úplně zbědoval, a tak začali volat k Hospodinu. 7 Když tehdy synové Izraele kvůli Midiánu volali k Hospodinu, 8 poslal k nim Hospodin jednoho proroka. Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vytáhl jsem vás z domu otroctví. 9 Vytrhl jsem vás z ruky Egypťanů i z rukou všech, kdo vás trápili. Vyhnal jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám. 10 Tehdy jsem vám řekl: ‚Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte ctít bohy Emorejců, v jejichž zemi bydlíte.‘^[1] Ale neposlechli jste mě.“ 11 Hospodinův anděl přišel a posadil se pod dubem v Ofře, patřící Joašovi Abiezerskému. Jeho syn Gedeon právě mlátil pšenici – ve vinném lisu, aby si toho Midiánci nevšimli. 12 Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: „Hospodin s tebou, udatný hrdino!“ 13 Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle všechno potkalo? Kde jsou všechny ty jeho divy, o kterých nám vyprávěli naši otcové? Prý: ‚Hospodin nás přece vyvedl z Egypta‘ – jenže teď nás Hospodin opustil a nechal nás v hrsti Midiánců!“ 14 Tu se k němu Hospodin obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z hrsti Midiánců. Já sám tě přece posílám!“ 15 On však namítl: „Promiň, Pane, ale jak mám zachránit Izrael? Můj rod je v Manasesovi nejubožejší a já sám jsem v rodném domě poslední.“ 16 „Ano, ale já budu s tebou, takže pobiješ Midiánce až do posledního,“ řekl mu na to Hospodin. 17 „V tom případě mi prokaž laskavost,“ odpověděl Gedeon. „Dej mi prosím znamení, že se mnou mluvíš ty. 18 Neodcházej prosím odsud, dokud se k tobě nevrátím s darem, který ti přinesu.“ On odpověděl: „Počkám, dokud se nevrátíš.“ 19 Gedeon šel domů a připravil kůzle a nekvašené chleby z jedné efy^[2] mouky. Maso vložil do koše, vývar nalil do hrnce, odnesl to pod ten dub a položil to před něj. 20 Hospodinův anděl mu řekl: „Vezmi maso a chleby a polož je zde na skálu. Vývar vylij.“ A když to Gedeon udělal, 21 Hospodinův anděl zvedl hůl, kterou měl v ruce, a dotkl se jejím koncem masa a chlebů. Ze skály vyšlehl oheň a maso i chleby pohltil. Mezitím se mu Hospodinův anděl ztratil z očí. 22 Když si Gedeon uvědomil, že to byl Hospodinův anděl, vykřikl: „Ach, Pane můj, Hospodine! Vždyť já jsem tváří v tvář uviděl Hospodinova anděla!“ 23 „Buď klidný,“ řekl mu Hospodin. „Neboj se, nezemřeš.“ 24 Gedeon tam proto postavil Hospodinu oltář a nazval jej „Hospodin je pokoj“. Ten oltář je v abiezerské Ofře až dodnes. 25 Té noci mu Hospodin řekl: „Vezmi býka ze stáda svého otce, toho druhého býka, sedm let starého. Zboř Baalův oltář, jenž patří tvému otci, a ten Ašeřin kůl vedle něj pokácej. 26 Na vrchu toho kopce pak postav řádný oltář Hospodinu, svému Bohu. Vezmi toho druhého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť na dřevě z Ašeřina kůlu, který pokácíš.“ 27 Gedeon tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hospodin řekl. Kvůli strachu z rodiny i kvůli lidem z města to ovšem neudělal ve dne, ale v noci. 28 Ráno lidé ve městě vstali – a hle, Baalův oltář je stržen, Ašeřin kůl u něj pokácen a ten druhý býk spálen na postaveném oltáři! 29 „Kdo to udělal?“ ptali se jeden druhého. Pátrali a zjišťovali, až na to přišli: „Udělal to Gedeon, syn Joašův.“ 30 Lidé z města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna ven, ať zemře – za to, že strhl Baalův oltář a skácel Ašeřin kůl vedle něj!“ 31 Joaš ale odpověděl zástupu kolem něj: „Co že vy chcete hájit Baala? Že byste ho vy mohli zachránit? Kdokoli ho bude hájit, do rána zemře! Je-li to bůh, ať se hájí sám, když mu někdo zboří oltář.“ 32 Toho dne tedy Gedeon dostal jméno Jerub-baal, Ať se Baal hájí. Říkali totiž: „Ať se Baal proti němu hájí, když mu zbořil oltář!“ 33 Všichni Midiánci a Amalekovci se spojili s východními národy, překročili Jordán a utábořili se v údolí Jizreel. 34 Na Gedeona tehdy sestoupil Duch Hospodinův. Zatroubil na beraní roh a svolal Abiezerské k sobě. 35 Rozeslal posly po celém Manasesovi, aby se k němu přidali. Vyslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalímovi, aby jim i oni vytáhli vstříc. 36 Gedeon pak Boha požádal: „Chceš opravdu skrze mě zachránit Izrael, jak jsi řekl? 37 Hle, pokládám zde na mlatu ovčí rouno. Bude-li rosa jen na rounu, a na zemi všude kolem sucho, poznám, že skrze mě zachráníš Izrael, jak jsi řekl.“ 38 A tak se stalo. Druhého dne, hned jak ráno vstal, stiskl rouno a vyždímal z něj rosu – plnou číši vody. 39 Gedeon pak Bohu řekl: „Nehněvej se na mě, když ještě jednou promluvím. Prosím, ať mohu to rouno zkusit ještě jednou. Ať je, prosím, sucho jenom na rounu, a na zemi všude kolem rosa.“ 40 A Bůh to té noci udělal. Jedině na rounu bylo sucho, ale na zemi všude kolem rosa.

English Standard Version

od Crossway

Midian Oppresses Israel

1 The people of Israel did what was evil in the sight of the Lord, and the Lord gave them into the hand of Midian seven years. (Gn 25,2; Nu 25,17; Sd 2,19; Abk 3,7)

Gn 25,2Nu 25,17Sd 2,19Abk 3,7

2 And the hand of Midian overpowered Israel, and because of Midian the people of Israel made for themselves the dens that are in the mountains and the caves and the strongholds. (1S 13,6; Žd 11,38) 3 For whenever the Israelites planted crops, the Midianites and the Amalekites and the people of the East would come up against them. (Gn 29,1; Sd 3,13; Sd 6,33; Sd 7,12; Sd 8,10; 1Kr 4,30; Jb 1,3)

Gn 29,1Sd 3,13Sd 6,33Sd 7,12Sd 8,101Kr 4,30Jb 1,3

4 They would encamp against them and devour the produce of the land, as far as Gaza, and leave no sustenance in Israel and no sheep or ox or donkey. (Lv 26,16; Dt 28,30; Dt 28,51; Mi 6,15)

Lv 26,16Dt 28,30Dt 28,51Mi 6,15

5 For they would come up with their livestock and their tents; they would come like locusts in number—both they and their camels could not be counted—so that they laid waste the land as they came in. (Sd 7,12) 6 And Israel was brought very low because of Midian. And the people of Israel cried out for help to the Lord. (Sd 3,9) 7 When the people of Israel cried out to the Lord on account of the Midianites, 8 the Lord sent a prophet to the people of Israel. And he said to them, “Thus says the Lord, the God of Israel: I led you up from Egypt and brought you out of the house of slavery. (1S 10,18) 9 And I delivered you from the hand of the Egyptians and from the hand of all who oppressed you, and drove them out before you and gave you their land. (Ž 44,2) 10 And I said to you, ‘I am the Lord your God; you shall not fear the gods of the Amorites in whose land you dwell.’ But you have not obeyed my voice.” (Jz 24,15; 2Kr 17,35)

The Call of Gideon

11 Now the angel of the Lord came and sat under the terebinth at Ophrah, which belonged to Joash the Abiezrite, while his son Gideon was beating out wheat in the winepress to hide it from the Midianites. (Jz 17,2; Sd 8,2; Žd 11,32) 12 And the angel of the Lord appeared to him and said to him, “The Lord is with you, O mighty man of valor.” (Jz 1,5; Sd 13,3; L 1,11; Sk 10,3)

Jz 1,5Sd 13,3L 1,11Sk 10,3

13 And Gideon said to him, “Please, my lord, if the Lord is with us, why then has all this happened to us? And where are all his wonderful deeds that our fathers recounted to us, saying, ‘Did not the Lord bring us up from Egypt?’ But now the Lord has forsaken us and given us into the hand of Midian.” (Ž 44,1; Ž 89,49; Iz 63,15) 14 And the Lord^[1] turned to him and said, “Go in this might of yours and save Israel from the hand of Midian; do not I send you?” (Jz 1,9; 1S 12,11) 15 And he said to him, “Please, Lord, how can I save Israel? Behold, my clan is the weakest in Manasseh, and I am the least in my father’s house.” (Ex 3,11; 1S 9,21; 1S 18,18) 16 And the Lord said to him, “But I will be with you, and you shall strike the Midianites as one man.” (Ex 3,12; Jz 1,5) 17 And he said to him, “If now I have found favor in your eyes, then show me a sign that it is you who speak with me. (Ex 4,1; Ex 33,13; Sd 6,36; 2Kr 20,8; Iz 7,11)

Ex 4,1Ex 33,13Sd 6,362Kr 20,8Iz 7,11

18 Please do not depart from here until I come to you and bring out my present and set it before you.” And he said, “I will stay till you return.” (Gn 18,3; Sd 13,15) 19 So Gideon went into his house and prepared a young goat and unleavened cakes from an ephah^[2] of flour. The meat he put in a basket, and the broth he put in a pot, and brought them to him under the terebinth and presented them. (Gn 18,6) 20 And the angel of God said to him, “Take the meat and the unleavened cakes, and put them on this rock, and pour the broth over them.” And he did so. (Sd 13,19; 1Kr 18,33) 21 Then the angel of the Lord reached out the tip of the staff that was in his hand and touched the meat and the unleavened cakes. And fire sprang up from the rock and consumed the meat and the unleavened cakes. And the angel of the Lord vanished from his sight. (Lv 9,24; 1Kr 18,38; 2Pa 7,1) 22 Then Gideon perceived that he was the angel of the Lord. And Gideon said, “Alas, O Lord God! For now I have seen the angel of the Lord face to face.” (Gn 32,30; Ex 33,20; Dt 5,26; Sd 13,21)

Gn 32,30Ex 33,20Dt 5,26Sd 13,21

23 But the Lord said to him, “Peace be to you. Do not fear; you shall not die.” (Da 10,19) 24 Then Gideon built an altar there to the Lord and called it, The Lord Is Peace. To this day it still stands at Ophrah, which belongs to the Abiezrites. (Gn 22,14; Ex 17,15; Sd 6,11; Sd 8,27; Sd 8,32; Ez 48,35)

Gn 22,14Ex 17,15Sd 6,11Sd 8,27Sd 8,32Ez 48,35

25 That night the Lord said to him, “Take your father’s bull, and the second bull seven years old, and pull down the altar of Baal that your father has, and cut down the Asherah that is beside it (Sd 3,7) 26 and build an altar to the Lord your God on the top of the stronghold here, with stones laid in due order. Then take the second bull and offer it as a burnt offering with the wood of the Asherah that you shall cut down.” (Da 11,7; Da 11,10; Da 11,31) 27 So Gideon took ten men of his servants and did as the Lord had told him. But because he was too afraid of his family and the men of the town to do it by day, he did it by night.

Gideon Destroys the Altar of Baal

28 When the men of the town rose early in the morning, behold, the altar of Baal was broken down, and the Asherah beside it was cut down, and the second bull was offered on the altar that had been built. 29 And they said to one another, “Who has done this thing?” And after they had searched and inquired, they said, “Gideon the son of Joash has done this thing.” 30 Then the men of the town said to Joash, “Bring out your son, that he may die, for he has broken down the altar of Baal and cut down the Asherah beside it.” 31 But Joash said to all who stood against him, “Will you contend for Baal? Or will you save him? Whoever contends for him shall be put to death by morning. If he is a god, let him contend for himself, because his altar has been broken down.” 32 Therefore on that day Gideon^[3] was called Jerubbaal, that is to say, “Let Baal contend against him,” because he broke down his altar. (Sd 7,1; 1S 12,11; 2S 11,21) 33 Now all the Midianites and the Amalekites and the people of the East came together, and they crossed the Jordan and encamped in the Valley of Jezreel. (Jz 17,16; Sd 6,3) 34 But the Spirit of the Lord clothed Gideon, and he sounded the trumpet, and the Abiezrites were called out to follow him. (Sd 3,10; Sd 3,27) 35 And he sent messengers throughout all Manasseh, and they too were called out to follow him. And he sent messengers to Asher, Zebulun, and Naphtali, and they went up to meet them. (Sd 7,24)

The Sign of the Fleece

36 Then Gideon said to God, “If you will save Israel by my hand, as you have said, (Ex 4,1) 37 behold, I am laying a fleece of wool on the threshing floor. If there is dew on the fleece alone, and it is dry on all the ground, then I shall know that you will save Israel by my hand, as you have said.” 38 And it was so. When he rose early next morning and squeezed the fleece, he wrung enough dew from the fleece to fill a bowl with water. 39 Then Gideon said to God, “Let not your anger burn against me; let me speak just once more. Please let me test just once more with the fleece. Please let it be dry on the fleece only, and on all the ground let there be dew.” (Gn 18,32) 40 And God did so that night; and it was dry on the fleece only, and on all the ground there was dew.