1A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji.2Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých.3Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.4Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.5Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma,6velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu.7Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele,9jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka.10Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých.11To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.‘[1]12V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“13Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.14Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.15Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:16„Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.17Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“18A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.19Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?20Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“21Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo –22člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!
Dej nám smělost
23Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.24Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Panovníku, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.25Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?26Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.‘[2]27A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal,28a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.29Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.30Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí znamení a zázraky!“31Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.
Jedno srdce, jedna duše
32Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.33Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost.34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli35k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.36Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru,37prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.
1And as they were speaking to the people, the priests and the captain of the temple and the Sadducees came upon them, (1Pa 9,11; Neh 11,11; Mt 22,23; L 22,4; L 22,52; Sk 5,24; Sk 5,26)2greatly annoyed because they were teaching the people and proclaiming in Jesus the resurrection from the dead. (Sk 3,15; Sk 17,18)3And they arrested them and put them in custody until the next day, for it was already evening. (L 21,12)4But many of those who had heard the word believed, and the number of the men came to about five thousand. (Sk 2,41)5On the next day their rulers and elders and scribes gathered together in Jerusalem,6with Annas the high priest and Caiaphas and John and Alexander, and all who were of the high-priestly family. (Mt 26,3; L 3,2; J 18,13; J 18,24)7And when they had set them in the midst, they inquired, “By what power or by what name did you do this?” (Mt 21,23; Sk 4,10)8Then Peter, filled with the Holy Spirit, said to them, “Rulers of the people and elders, (Mt 10,20)9if we are being examined today concerning a good deed done to a crippled man, by what means this man has been healed, (Sk 3,7)10let it be known to all of you and to all the people of Israel that by the name of Jesus Christ of Nazareth, whom you crucified, whom God raised from the dead—by him this man is standing before you well. (Sk 2,24; Sk 3,6)11This Jesus[1] is the stone that was rejected by you, the builders, which has become the cornerstone.[2] (Ž 118,22; Mk 9,12; L 23,11)12And there is salvation in no one else, for there is no other name under heaven given among men[3] by which we must be saved.” (L 24,47; J 4,22; J 20,31; Sk 10,43; Sk 13,26; Sk 28,28; Ga 1,7; 1Tm 2,5; Žd 2,3; Ju 1,3)13Now when they saw the boldness of Peter and John, and perceived that they were uneducated, common men, they were astonished. And they recognized that they had been with Jesus. (J 7,15)14But seeing the man who was healed standing beside them, they had nothing to say in opposition. (L 21,15; Sk 3,11)15But when they had commanded them to leave the council, they conferred with one another,16saying, “What shall we do with these men? For that a notable sign has been performed through them is evident to all the inhabitants of Jerusalem, and we cannot deny it. (J 11,47; J 12,19; Sk 3,9; Sk 4,21)17But in order that it may spread no further among the people, let us warn them to speak no more to anyone in this name.” (Sk 5,28; Sk 5,40)18So they called them and charged them not to speak or teach at all in the name of Jesus.19But Peter and John answered them, “Whether it is right in the sight of God to listen to you rather than to God, you must judge, (Sk 5,29)20for we cannot but speak of what we have seen and heard.” (Am 3,8; J 15,27; Sk 22,15; 1K 9,16; 1J 1,1; 1J 1,3)21And when they had further threatened them, they let them go, finding no way to punish them, because of the people, for all were praising God for what had happened. (Mt 21,26; Mt 21,46; Mk 11,32; L 20,6; L 20,19; L 22,2; Sk 3,7; Sk 5,13; Sk 5,26)22For the man on whom this sign of healing was performed was more than forty years old.
The Believers Pray for Boldness
23When they were released, they went to their friends and reported what the chief priests and the elders had said to them.24And when they heard it, they lifted their voices together to God and said, “Sovereign Lord, who made the heaven and the earth and the sea and everything in them, (Ex 20,11; 2Pa 2,12; Neh 9,6; Ž 102,25; Ž 124,8; Ž 134,3; Ž 146,6; Sk 1,14)25who through the mouth of our father David, your servant,[4] said by the Holy Spirit, “‘Why did the Gentiles rage, and the peoples plot in vain? (Ž 2,1)26The kings of the earth set themselves, and the rulers were gathered together, against the Lord and against his Anointed’[5]— (Da 9,24; L 4,18; Sk 4,5; Sk 10,38; Žd 1,9; Zj 11,15)27for truly in this city there were gathered together against your holy servant Jesus, whom you anointed, both Herod and Pontius Pilate, along with the Gentiles and the peoples of Israel, (Mt 20,19; Mt 26,3; Mt 27,2; L 23,7; Sk 4,26; Sk 4,30)28to do whatever your hand and your plan had predestined to take place. (Iz 46,10; Sk 2,23)29And now, Lord, look upon their threats and grant to your servants to continue to speak your word with all boldness, (2Kr 19,16; Sk 4,13; Sk 4,31; Sk 9,27; Sk 9,29; Sk 13,46; Sk 14,3; Sk 18,26; Sk 19,8; Sk 28,31; Ef 6,19)30while you stretch out your hand to heal, and signs and wonders are performed through the name of your holy servant Jesus.” (Ž 138,7; Př 31,20; Iz 1,25; Sf 1,4; Mt 7,22; Mk 9,39; Mk 16,17; Sk 3,6; Sk 4,27)31And when they had prayed, the place in which they were gathered together was shaken, and they were all filled with the Holy Spirit and continued to speak the word of God with boldness. (Ž 77,18; Sk 2,2; Sk 2,4; Sk 16,26; Fp 1,14)
They Had Everything in Common
32Now the full number of those who believed were of one heart and soul, and no one said that any of the things that belonged to him was his own, but they had everything in common. (2Pa 30,12; Ez 11,19; Sk 2,44; Fp 1,27)33And with great power the apostles were giving their testimony to the resurrection of the Lord Jesus, and great grace was upon them all. (Sk 1,8; Sk 1,22; Sk 11,23)34There was not a needy person among them, for as many as were owners of lands or houses sold them and brought the proceeds of what was sold (Sk 2,45; 2K 8,14)35and laid it at the apostles’ feet, and it was distributed to each as any had need. (Sk 4,37; Sk 5,2; Sk 6,1)36Thus Joseph, who was also called by the apostles Barnabas (which means son of encouragement), a Levite, a native of Cyprus, (Mk 3,17)37sold a field that belonged to him and brought the money and laid it at the apostles’ feet. (Sk 4,35)