Přihlaste se zdarma

Marek 3

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. 2 Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. 3 Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“ 4 Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli. 5 S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá. 6 Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili. 7 Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska, 8 z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta. 9 Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali. 10 Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli. 11 A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12 Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali. 13 Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. 14 Ustanovil jich dvanáct,[1] aby byli s ním, aby je poslal kázat 15 a aby měli moc vymítat démony. 16 Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr), 17 Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“), 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce[2] 19 a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil. 20 Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst. 21 Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul. 22 Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů. 23 Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana? 24 Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát. 25 Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát. 26 Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec. 27 Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 28 Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. 29 Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“ 30 (Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.) 31 Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. 32 Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“ 33 On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 34 Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. 35 Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Marek 3

English Standard Version

od Crossway
1 Again he entered the synagogue, and a man was there with a withered hand. (Mt 12,9; Mk 1,29; L 6,6) 2 And they watched Jesus,[1] to see whether he would heal him on the Sabbath, so that they might accuse him. (L 11,54; L 14,1; L 20,20; J 8,6) 3 And he said to the man with the withered hand, “Come here.” 4 And he said to them, “Is it lawful on the Sabbath to do good or to do harm, to save life or to kill?” But they were silent. (L 14,3) 5 And he looked around at them with anger, grieved at their hardness of heart, and said to the man, “Stretch out your hand.” He stretched it out, and his hand was restored. (1Kr 13,4; Mk 3,34; Mk 5,32; Mk 6,52; Mk 10,21; Mk 10,23; Ř 11,25; Ef 4,18) 6 The Pharisees went out and immediately held counsel with the Herodians against him, how to destroy him. (Mt 12,14; Mt 22,16; Mk 8,15; Mk 12,13) 7 Jesus withdrew with his disciples to the sea, and a great crowd followed, from Galilee and Judea (Mt 4,25; Mt 12,15; L 6,17) 8 and Jerusalem and Idumea and from beyond the Jordan and from around Tyre and Sidon. When the great crowd heard all that he was doing, they came to him. (Iz 34,5; Ez 35,15; Mt 11,21) 9 And he told his disciples to have a boat ready for him because of the crowd, lest they crush him, (Mk 5,24; Mk 5,31; Mk 6,32; Mk 6,45; Mk 8,10) 10 for he had healed many, so that all who had diseases pressed around him to touch him. (Mt 4,23; Mt 9,20; Mt 14,36; Mk 5,29; Mk 5,34; Mk 6,56; L 6,19) 11 And whenever the unclean spirits saw him, they fell down before him and cried out, “You are the Son of God.” (Mt 14,33; Mk 1,26; Mk 1,34; L 4,41; L 8,28) 12 And he strictly ordered them not to make him known. (Mt 12,16) 13 And he went up on the mountain and called to him those whom he desired, and they came to him. (Mt 10,1; Mk 6,7; L 6,12; L 9,1; J 13,18; J 15,16; J 15,19) 14 And he appointed twelve (whom he also named apostles) so that they might be with him and he might send them out to preach (Mk 3,13) 15 and have authority to cast out demons. (Mk 3,13) 16 He appointed the twelve: Simon (to whom he gave the name Peter); (Mt 10,2; Mt 16,18; L 6,14; J 1,42; Sk 1,13) 17 James the son of Zebedee and John the brother of James (to whom he gave the name Boanerges, that is, Sons of Thunder); (Mt 4,21) 18 Andrew, and Philip, and Bartholomew, and Matthew, and Thomas, and James the son of Alphaeus, and Thaddaeus, and Simon the Zealot,[2] (Mt 9,9) 19 and Judas Iscariot, who betrayed him. 20 Then he went home, and the crowd gathered again, so that they could not even eat. (Mk 6,31; Mk 7,17; Mk 9,28) 21 And when his family heard it, they went out to seize him, for they were saying, “He is out of his mind.” (Mk 3,31; J 7,5; J 10,20; Sk 26,24; 2K 5,13) 22 And the scribes who came down from Jerusalem were saying, “He is possessed by Beelzebul,” and “by the prince of demons he casts out the demons.” (Mt 9,34; Mt 10,25; Mt 12,24; Mt 15,1; Mk 7,1; L 11,15; J 7,20) 23 And he called them to him and said to them in parables, “How can Satan cast out Satan? (Mt 12,25; L 11,17) 24 If a kingdom is divided against itself, that kingdom cannot stand. 25 And if a house is divided against itself, that house will not be able to stand. 26 And if Satan has risen up against himself and is divided, he cannot stand, but is coming to an end. 27 But no one can enter a strong man’s house and plunder his goods, unless he first binds the strong man. Then indeed he may plunder his house. (Iz 49,24; Iz 53,12) 28 “Truly, I say to you, all sins will be forgiven the children of man, and whatever blasphemies they utter, (Mt 12,31; L 12,10; Žd 6,4; Žd 10,26; 1J 5,16) 29 but whoever blasphemes against the Holy Spirit never has forgiveness, but is guilty of an eternal sin”— (Sk 7,51; Žd 10,29) 30 for they were saying, “He has an unclean spirit.” 31 And his mother and his brothers came, and standing outside they sent to him and called him. (Mt 12,46; Mt 13,55; Mk 6,3; L 8,19; J 2,12; J 7,3; J 7,5; J 7,10; Sk 1,14; 1K 9,5; Ga 1,19) 32 And a crowd was sitting around him, and they said to him, “Your mother and your brothers[3] are outside, seeking you.” 33 And he answered them, “Who are my mother and my brothers?” 34 And looking about at those who sat around him, he said, “Here are my mother and my brothers! (Mk 3,5) 35 For whoever does the will of God, he is my brother and sister and mother.” (Mt 7,21; L 11,28; J 15,14; Žd 2,11) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.