1Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“2Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče,[1] ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království![2]3Dávej nám denně náš denní chléb4a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.“[3]5Potom jim řekl: „Někdo z vás třeba půjde o půlnoci za svým přítelem a požádá ho: ‚Příteli, půjč mi tři chleby.6Navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl.‘7A on ti zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat!‘8Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal ti to kvůli vašemu přátelství, zvedne se a dá ti, co potřebuješ, kvůli tvé neodbytnosti.9A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.10Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.11Který z vás otců podá svému synu[4] hada, když tě poprosí o rybu?12A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?13Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
Zlé pokolení
14Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.15Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“16Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.17On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.18Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.19A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.20Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.21Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.22Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.23Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.24Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘25Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,26jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“27Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“28On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“29Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.30Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.[5]31Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost,[6] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.32Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání,[7] a hle, zde je někdo víc než Jonáš.33Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.34Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.35Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.36Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“
Pokrytci!
37Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.38Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.39Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.40Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?41Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!42Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.43Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.44Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“45„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“46„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami se těch břemen ani prstem nedotknete.47Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!48Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.49Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘50Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.52Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“53Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům54a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.
1Now Jesus[1] was praying in a certain place, and when he finished, one of his disciples said to him, “Lord, teach us to pray, as John taught his disciples.” (L 5,33)2And he said to them, “When you pray, say: “Father, hallowed be your name. Your kingdom come. (Iz 29,23; Mt 3,2; Mt 4,17; Mt 6,9; L 1,49; J 17,6; J 20,17; 1P 1,17; 1P 3,15)3Give us each day our daily bread,[2] (Př 30,8; Mt 6,34)4and forgive us our sins, for we ourselves forgive everyone who is indebted to us. And lead us not into temptation.” (Mt 26,41; Mk 14,38; L 7,48; L 22,40; L 22,46; 1K 10,13)5And he said to them, “Which of you who has a friend will go to him at midnight and say to him, ‘Friend, lend me three loaves,6for a friend of mine has arrived on a journey, and I have nothing to set before him’;7and he will answer from within, ‘Do not bother me; the door is now shut, and my children are with me in bed. I cannot get up and give you anything’?8I tell you, though he will not get up and give him anything because he is his friend, yet because of his impudence[3] he will rise and give him whatever he needs. (L 18,1)9And I tell you, ask, and it will be given to you; seek, and you will find; knock, and it will be opened to you. (1Pa 28,9; 2Pa 15,2; Př 8,17; Iz 55,6; Jr 29,13; Mt 7,7; Mt 18,19; Mt 21,22; Mk 11,24; J 14,13; J 15,7; J 15,16; J 16,23; Jk 1,5; Jk 1,17; 1J 3,22; 1J 5,14; Zj 3,20)10For everyone who asks receives, and the one who seeks finds, and to the one who knocks it will be opened.11What father among you, if his son asks for[4] a fish, will instead of a fish give him a serpent;12or if he asks for an egg, will give him a scorpion?13If you then, who are evil, know how to give good gifts to your children, how much more will the heavenly Father give the Holy Spirit to those who ask him!” (Gn 6,5; Gn 8,21; Mt 12,34; J 4,10; Sk 2,38)
Jesus and Beelzebul
14Now he was casting out a demon that was mute. When the demon had gone out, the mute man spoke, and the people marveled. (Mt 9,32; Mt 12,22)15But some of them said, “He casts out demons by Beelzebul, the prince of demons,” (Mt 10,25)16while others, to test him, kept seeking from him a sign from heaven. (J 8,6)17But he, knowing their thoughts, said to them, “Every kingdom divided against itself is laid waste, and a divided household falls. (Mt 9,4; Mt 12,25; Mk 3,23)18And if Satan also is divided against himself, how will his kingdom stand? For you say that I cast out demons by Beelzebul.19And if I cast out demons by Beelzebul, by whom do your sons cast them out? Therefore they will be your judges. (2Kr 2,7; Sk 19,13)20But if it is by the finger of God that I cast out demons, then the kingdom of God has come upon you. (Ex 8,19; Ex 31,18; Dt 9,10; Ž 8,3; Mt 19,24; Mt 21,31; Mt 21,43; L 17,21)21When a strong man, fully armed, guards his own palace, his goods are safe;22but when one stronger than he attacks him and overcomes him, he takes away his armor in which he trusted and divides his spoil. (Iz 49,24; Iz 53,12; J 16,33; Ef 6,11)23Whoever is not with me is against me, and whoever does not gather with me scatters. (Mt 12,30; Mk 9,40; L 9,50)
Return of an Unclean Spirit
24“When the unclean spirit has gone out of a person, it passes through waterless places seeking rest, and finding none it says, ‘I will return to my house from which I came.’ (Ž 63,1; Jr 2,6; Mt 12,43)25And when it comes, it finds the house swept and put in order.26Then it goes and brings seven other spirits more evil than itself, and they enter and dwell there. And the last state of that person is worse than the first.” (J 5,14; 2P 2,20)
True Blessedness
27As he said these things, a woman in the crowd raised her voice and said to him, “Blessed is the womb that bore you, and the breasts at which you nursed!” (2Pa 9,7; L 1,48; L 12,13)28But he said, “Blessed rather are those who hear the word of God and keep it!” (Lv 22,31; L 8,21; Jk 1,22; Zj 1,3; Zj 22,7)
The Sign of Jonah
29When the crowds were increasing, he began to say, “This generation is an evil generation. It seeks for a sign, but no sign will be given to it except the sign of Jonah. (Mt 12,38; Mt 12,39; Mk 8,11; L 11,16; L 12,1)30For as Jonah became a sign to the people of Nineveh, so will the Son of Man be to this generation. (Jon 1,17)31The queen of the South will rise up at the judgment with the men of this generation and condemn them, for she came from the ends of the earth to hear the wisdom of Solomon, and behold, something greater than Solomon is here. (1Kr 10,1; 2Pa 9,1; Jr 3,11; Ez 16,51; Mt 12,6; Ř 2,27; Žd 11,7)32The men of Nineveh will rise up at the judgment with this generation and condemn it, for they repented at the preaching of Jonah, and behold, something greater than Jonah is here. (Jon 1,2; Jon 3,5; L 11,31)
The Light in You
33“No one after lighting a lamp puts it in a cellar or under a basket, but on a stand, so that those who enter may see the light. (Mt 5,15; Mk 4,21; L 8,16)34Your eye is the lamp of your body. When your eye is healthy, your whole body is full of light, but when it is bad, your body is full of darkness. (Dt 15,9; Mt 6,22)35Therefore be careful lest the light in you be darkness. (L 11,34)36If then your whole body is full of light, having no part dark, it will be wholly bright, as when a lamp with its rays gives you light.” (Mt 5,16)
Woes to the Pharisees and Lawyers
37While Jesus[5] was speaking, a Pharisee asked him to dine with him, so he went in and reclined at table. (L 7,36; L 14,1)38The Pharisee was astonished to see that he did not first wash before dinner. (Mt 15,2; Mk 7,3)39And the Lord said to him, “Now you Pharisees cleanse the outside of the cup and of the dish, but inside you are full of greed and wickedness. (Mt 23,25; L 16,14; L 20,47)40You fools! Did not he who made the outside make the inside also? (L 11,39; L 12,20)41But give as alms those things that are within, and behold, everything is clean for you. (Da 4,27; L 12,33; L 16,9; Tt 1,15)42“But woe to you Pharisees! For you tithe mint and rue and every herb, and neglect justice and the love of God. These you ought to have done, without neglecting the others. (Dt 14,22; 1S 15,22; Ž 33,5; Jr 5,1; Mi 6,8; Za 7,9; Mt 23,23; L 18,12; 1J 3,17)43Woe to you Pharisees! For you love the best seat in the synagogues and greetings in the marketplaces. (Mt 23,6; Mk 12,38; L 14,7; L 20,46)44Woe to you! For you are like unmarked graves, and people walk over them without knowing it.” (Mt 23,27)45One of the lawyers answered him, “Teacher, in saying these things you insult us also.” (L 7,30; L 11,46; L 11,52)46And he said, “Woe to you lawyers also! For you load people with burdens hard to bear, and you yourselves do not touch the burdens with one of your fingers. (Mt 11,28; Mt 23,4; L 11,45; L 11,52; Sk 15,10)47Woe to you! For you build the tombs of the prophets whom your fathers killed. (Mt 23,29)48So you are witnesses and you consent to the deeds of your fathers, for they killed them, and you build their tombs. (Mt 23,31; Sk 7,51; Ř 1,32)49Therefore also the Wisdom of God said, ‘I will send them prophets and apostles, some of whom they will kill and persecute,’ (Př 8,12; Př 8,22; Př 8,30; Mt 11,19; Mt 21,35; Mt 23,34; L 7,35; Sk 13,1; 1K 1,24; 1K 1,30; 1K 12,28; Ko 2,3; 1Te 2,15)50so that the blood of all the prophets, shed from the foundation of the world, may be charged against this generation, (Gn 42,22; 2Pa 24,22; Ez 3,18; Mt 13,35; Zj 18,24)51from the blood of Abel to the blood of Zechariah, who perished between the altar and the sanctuary. Yes, I tell you, it will be required of this generation. (Gn 4,4; Gn 4,8; Ex 40,6; 2Kr 16,14; 2Pa 24,20; Ez 40,47; L 11,50; Žd 11,4; 1J 3,12)52Woe to you lawyers! For you have taken away the key of knowledge. You did not enter yourselves, and you hindered those who were entering.” (Mal 2,7; Mt 5,20; Mt 21,31; Mt 23,13; L 7,30; L 11,45; Ř 2,20)53As he went away from there, the scribes and the Pharisees began to press him hard and to provoke him to speak about many things,54lying in wait for him, to catch him in something he might say. (Iz 29,21; Mt 22,15; Mk 3,2; Mk 12,13; L 20,20; J 8,6)