Jozue 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Zvědové a nevěstka

1 Jozue, syn Nunův, pak ze Šitimu tajně vyslal dva muže na výzvědy se slovy: „Jděte prohlédnout tu zem, a zvláště Jericho.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné nevěstky jménem Rachab, kde přespali. 2 Králi Jericha se doneslo: „Dnes večer sem přišli nějací Izraelci, aby proslídili zem.“ 3 Jerišský král proto vzkázal Rachab: „Vydej ty muže, co k tobě přišli, ty, co vstoupili k tobě do domu! Přišli proslídit celou zem!“ 4 Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. 5 Odešli, když se za soumraku měla zavírat brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, ať je doženete!“ 6 (Rachab ale špehy odvedla na střechu a schovala je pod snopky lnu, které tam měla rozložené.) 7 Pronásledovatelé tedy vyrazili za nimi směrem k Jordánu, kde jsou brody. Jakmile opustili město, brána se ihned zavřela. 8 Zvědové ještě ani neulehli, když k nim na střechu vystoupila Rachab. 9 „Vím, že Hospodin vám dal tuto zem,“ řekla jim. „Vždyť jsme kvůli vám strachy bez sebe! Všichni obyvatelé země se před vámi třesou! 10 Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vycházeli z Egypta, i co jste provedli oběma emorejským králům v Zajordání, Sichonovi a Ogovi, které jste vyhladili jako proklaté. 11 Jak jsme to uslyšeli, vyrazilo nám to dech a všichni jsme před vámi ztratili odvahu. Hospodin, váš Bůh, je přece Bohem nahoře na nebi i dole na zemi! 12 Proto mi, prosím vás, přísahejte při Hospodinu, že za milosrdenství, které jsem vám prokázala, i vy prokážete milosrdenství rodině mého otce. Dejte mi prosím záruku, 13 že necháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i všechny, kdo k nim patří. Zachraňte nás před smrtí!“ 14 „Položíme za vás život!“ odpověděli jí ti muži. „Nesmíte ale naši úmluvu vyzradit. Až nám Hospodin dá tuto zem, zachováme se k tobě milosrdně a věrně.“ 15 Spustila je tedy oknem po provaze; její dům byl totiž v hradební zdi, takže bydlela na hradbách. 16 „Běžte do hor,“ řekla jim, „ať vás pronásledovatelé nenajdou. Skrývejte se tam tři dny, dokud se nevrátí, a pak se vraťte svou cestou.“ 17 Muži jí řekli: „Budeme zproštěni přísahy, kterou jsi nás zavázala, 18 jestliže po našem vstupu do země neuvážeš tuto šňůru z karmínových provázků do okna, kterým jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě domů svého otce, matku, sourozence a celou rodinu svého otce. 19 Kdyby někdo vyšel ze dveří tvého domu, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Kdyby se ale někdo dotkl kohokoli u tebe doma, jeho krev padne na naši hlavu. 20 Kdybys ale naši úmluvu vyzradila, budeme tvé přísahy zproštěni.“ 21 „Ať se stane, jak jste řekli,“ odpověděla jim. Potom se s nimi rozloučila a když odešli, uvázala do okna karmínovou šňůru. 22 Zvědové vyrazili, a když přišli do hor, zůstali tam tři dny, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili. Hledali je totiž po všech cestách, ale nenašli. 23 Oba muži se pak vydali zpět. Sestoupili z hor, přebrodili se, a když přišli k Jozuovi, synu Nunovu, vyprávěli mu všechno, co se jim přihodilo. 24 „Opravdu! Hospodin dal celou tu zem do našich rukou,“ řekli Jozuovi. „Všichni její obyvatelé se už před námi třesou!“

English Standard Version

od Crossway

Rahab Hides the Spies

1 And Joshua the son of Nun sent^[1] two men secretly from Shittim as spies, saying, “Go, view the land, especially Jericho.” And they went and came into the house of a prostitute whose name was Rahab and lodged there. (Nu 25,1; Mt 1,5; Žd 11,31; Jk 2,25)

Nu 25,1Mt 1,5Žd 11,31Jk 2,25

2 And it was told to the king of Jericho, “Behold, men of Israel have come here tonight to search out the land.” 3 Then the king of Jericho sent to Rahab, saying, “Bring out the men who have come to you, who entered your house, for they have come to search out all the land.” 4 But the woman had taken the two men and hidden them. And she said, “True, the men came to me, but I did not know where they were from. 5 And when the gate was about to be closed at dark, the men went out. I do not know where the men went. Pursue them quickly, for you will overtake them.” 6 But she had brought them up to the roof and hid them with the stalks of flax that she had laid in order on the roof. 7 So the men pursued after them on the way to the Jordan as far as the fords. And the gate was shut as soon as the pursuers had gone out. (Sd 3,28; Sd 7,24) 8 Before the men^[2] lay down, she came up to them on the roof 9 and said to the men, “I know that the Lord has given you the land, and that the fear of you has fallen upon us, and that all the inhabitants of the land melt away before you. (Ex 15,15; Ex 15,16; Ex 23,27; Jz 2,11; Jz 2,24)

Ex 15,15Ex 15,16Ex 23,27Jz 2,11Jz 2,24

10 For we have heard how the Lord dried up the water of the Red Sea before you when you came out of Egypt, and what you did to the two kings of the Amorites who were beyond the Jordan, to Sihon and Og, whom you devoted to destruction.^[3] (Ex 14,21; Nu 21,23; Nu 21,33; Jz 4,23; Ž 135,11; Ž 136,19)

Ex 14,21Nu 21,23Nu 21,33Jz 4,23Ž 135,11Ž 136,19

11 And as soon as we heard it, our hearts melted, and there was no spirit left in any man because of you, for the Lord your God, he is God in the heavens above and on the earth beneath. (Ex 15,14; Dt 4,39; Jz 2,9; Jz 5,1; Jz 7,5; 2S 17,10; Ž 22,14; Iz 13,7; Ez 21,7)

Ex 15,14Dt 4,39Jz 2,9Jz 5,1Jz 7,52S 17,10Ž 22,14Iz 13,7Ez 21,7

12 Now then, please swear to me by the Lord that, as I have dealt kindly with you, you also will deal kindly with my father’s house, and give me a sure sign (Jz 2,18) 13 that you will save alive my father and mother, my brothers and sisters, and all who belong to them, and deliver our lives from death.” 14 And the men said to her, “Our life for yours even to death! If you do not tell this business of ours, then when the Lord gives us the land we will deal kindly and faithfully with you.” (Sd 1,24) 15 Then she let them down by a rope through the window, for her house was built into the city wall, so that she lived in the wall. (1S 19,12; Sk 9,25; 2K 11,33) 16 And she said^[4] to them, “Go into the hills, or the pursuers will encounter you, and hide there three days until the pursuers have returned. Then afterward you may go your way.” 17 The men said to her, “We will be guiltless with respect to this oath of yours that you have made us swear. 18 Behold, when we come into the land, you shall tie this scarlet cord in the window through which you let us down, and you shall gather into your house your father and mother, your brothers, and all your father’s household. (Jz 2,12; Jz 6,23) 19 Then if anyone goes out of the doors of your house into the street, his blood shall be on his own head, and we shall be guiltless. But if a hand is laid on anyone who is with you in the house, his blood shall be on our head. (Mt 27,25) 20 But if you tell this business of ours, then we shall be guiltless with respect to your oath that you have made us swear.” (Jz 2,14) 21 And she said, “According to your words, so be it.” Then she sent them away, and they departed. And she tied the scarlet cord in the window. 22 They departed and went into the hills and remained there three days until the pursuers returned, and the pursuers searched all along the way and found nothing. 23 Then the two men returned. They came down from the hills and passed over and came to Joshua the son of Nun, and they told him all that had happened to them. (Jz 2,7) 24 And they said to Joshua, “Truly the Lord has given all the land into our hands. And also, all the inhabitants of the land melt away because of us.” (Ex 23,31; Jz 2,9; Jz 21,44)