Jeremjáš 51 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Tak praví Hospodin: „Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr, proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji.^[1] 2 Pošlu na Babylon cizince, ať provanou a vyprázdní jeho zem. Ano, obklíčí jej všude kolem v jeho zlý den. 3 Nenechte střelce ani napnout luk, nenechte je ani pancíř obléknout! Nešetřete ani jejich mládence, celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté! 4 Ať v zemi Chaldejců padají pobití, smrtelně ranění ať leží v ulicích!“ 5 Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu. 6 Utečte z Babylonu! Prchejte všichni o život! Nezahyňte pro jeho nepravost! Toto je čas Hospodinovy pomsty – odplácí Babylonu, co si zaslouží. 7 Zlatým kalichem v ruce Hospodinově byl Babylon – opíjel celý svět. Národy z něj to víno pily, až se pomátly. 8 Babylon ale náhle padne, bude rozdrcen. Kvílejte nad ním, přineste balzám na jeho rány, třeba se uzdraví! 9 „Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“ 10 „Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“ 11 Ostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám! 12 Namiřte korouhev proti babylonským hradbám! Zesilte hlídky, stavte stráž! Buďte připraveni v zálohách! Hospodin rozhodl a také vykoná, co o Babyloňanech zvěstoval. 13 Město ležící u mocných řek a topící se v pokladech, tvůj konec nadešel, tvá nit se přetrhne! 14 Hospodin zástupů přísahá sám při sobě: „Naplním tě vojskem – bude jich jako kobylek, budou nad tebou křičet vítězně!“ 15 On sám svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem! 16 Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. 17 Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají. 18 Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny. 19 Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje.^[2] 20 „Ty jsi můj kyj,^[3] můj nástroj válečný: tebou drtím národy, tebou ničím království, 21 tebou drtím koně i s jezdci, tebou drtím vozy s vozataji, 22 tebou drtím muže i ženy, tebou drtím starce i mladíky, tebou drtím mládence i panny, 23 tebou drtím pastýře s ovcemi, tebou drtím oráče i spřežení, tebou drtím správce i hejtmany. 24 Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin. 25 Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby, která hubíš celou zemi, praví Hospodin. Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal, obrátím tě v horu popela! 26 Nevezmou z tebe kámen úhelný ani kámen pro základy. Ano, zůstaneš pustý navěky, praví Hospodin.“ 27 Zvedněte v zemi korouhev! Ať mezi národy zazní polnice! Připravte národy proti němu do boje, svolejte na něj království Ararat, Minni a Aškenaz! Postavte proti němu vojevůdce, přiveďte koně jak roje kobylek! 28 Připravte národy proti němu do boje, krále Médie a jejich hejtmany, správce všech zemí, které ovládli! 29 Země se třese, svíjí se bolestí, plní se, co Hospodin o Babylonu uložil: Obrátí babylonskou zemi v trosky, kde nikdo nebydlí. 30 Babylonští hrdinové dobojovali, zůstali ve svých opevněních. Síly je opustily, jsou jako ženy. Jejich domovy zapáleny, závory zlomeny. 31 Běžec předhání běžce, posel posla potkává – babylonskému králi se oznamuje, že město padlo ze všech stran! 32 Byly obsazeny brody, v močálech hoří rákosí, bojovníci jsou zděšeni! 33 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylonská je jako mlat v čas, kdy se mlátí úroda; čas její sklizně rychle nastává!“ 34 „Babylonský král Nabukadnezar mě požíral, rozdrtil mě na sousta, udělal ze mě prázdný džbán. Polykal mě jako drak, mými pochoutkami si břicho cpal, vytřel mě jako hrnec dočista. 35 Násilí na mně páchané ať na Babylon dopadne!“ říká obyvatelka Sionu. „Moje krev na obyvatele Chaldeje!“ říká Jeruzalém. 36 A proto tak praví Hospodin: „Hle, ujmu se tvojí pře a pomstím se za tebe. Vysuším to jeho moře, nechám vyschnout i jeho pramen. 37 Babylon se obrátí v hromady sutin, kde žijí jen šakali, bude vzbuzovat děs a posměch, zůstane bez obyvatele. 38 Jsou jako řvoucí smečka lvů, lačně vrčí jak mladí lvi. 39 Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu, opiji je, že se budou hlučně veselit. Pak ale tvrdě usnou navěky a už se nevzbudí, praví Hospodin. 40 Povedu je na porážku jako ovečky, jako kozly a beránky. 41 Ach, jak byl ten Šešak^[4] lapen, jak chloubu světa dobyli? Jak mohl být tak zpustošen Babylon mezi národy! 42 Babylon zaplavilo moře, příval jeho vln jej pohltil. 43 Z jeho měst zbyly kupy trosek, vyprahlá země bez vody, země úplně bez obyvatel, kudy neprojde žádný smrtelník. 44 Zúčtuji s Bélem v Babylonu, vyrvu mu z úst, co pohltil. Národy už se k němu nepohrnou, padnou babylonské zdi! 45 Vyjděte odtud, lide můj! Prchejte všichni o život, až vzplane Hospodinova zuřivost! 46 Neztrácejte odvahu, nebojte se zpráv, jež krajem zní. Jedna zpráva letos, jiná napřesrok – že v zemi vládne násilí a vladař stojí proti vladaři. 47 Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. 48 Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ 49 Babylon teď musí padnout kvůli izraelským padlým, tak jako kvůli Babylonu padali mrtví po vší zemi. 50 Vy, kteří jste ušli meči, jděte a nezastavujte! Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi, myslete na Jeruzalém! 51 „Zahanbeni jsme a uráženi, tváře nám přikryl stud, protože do svatyně Hospodinova domu vnikli cizáci.“ 52 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! 53 I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ 54 Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu, hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců. 55 Hospodin ničí Babylon! Umlčuje všechen jeho hřmot! Vlny útočníků hučí jak množství vod, už burácejí jako hrom! 56 Ano, zhoubce přichází na Babylon! Jeho hrdinové budou zajati a jejich luky zlámány. Ano, Hospodin je Bůh odplaty – vrchovatě jim odplatí! 57 „Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“ 58 Tak praví Hospodin zástupů: „Hradba Babylonu, jakkoli široká, bude do základů zbořena! Jeho brány, jakkoli vysoké, lehnou popelem! Národy se namáhaly zbytečně, jejich dřina půjde do ohně!“ 59 Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova.^[5] (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády^[6] vydal do Babylonu.) 60 Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu. 61 „Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. 62 Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ 63 Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. 64 Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“ Zde končí slova Jeremiášova.

English Standard Version

od Crossway

The Utter Destruction of Babylon

1 Thus says the Lord: “Behold, I will stir up the spirit of a destroyer against Babylon, against the inhabitants of Leb-kamai,^[1] (Iz 21,1; Jr 4,11) 2 and I will send to Babylon winnowers, and they shall winnow her, and they shall empty her land, when they come against her from every side on the day of trouble. (Jr 2,28; Jr 15,7; Mt 3,12) 3 Let not the archer bend his bow, and let him not stand up in his armor. Spare not her young men; devote to destruction^[2] all her army. (Jr 50,14; Jr 50,21; Jr 50,29) 4 They shall fall down slain in the land of the Chaldeans, and wounded in her streets. (Jr 49,26) 5 For Israel and Judah have not been forsaken by their God, the Lord of hosts, but the land of the Chaldeans^[3] is full of guilt against the Holy One of Israel. (Iz 54,5) 6 “Flee from the midst of Babylon; let every one save his life! Be not cut off in her punishment, for this is the time of the Lord’s vengeance, the repayment he is rendering her. (Gn 19,15; Jr 50,8; Jr 50,15; Jr 51,45)

Gn 19,15Jr 50,8Jr 50,15Jr 51,45

7 Babylon was a golden cup in the Lord’s hand, making all the earth drunken; the nations drank of her wine; therefore the nations went mad. (Ž 75,8; Jr 25,15; Zj 14,8; Zj 17,4)

Ž 75,8Jr 25,15Zj 14,8Zj 17,4

8 Suddenly Babylon has fallen and been broken; wail for her! Take balm for her pain; perhaps she may be healed. (Iz 13,6; Iz 21,9; Jr 46,11; Jr 48,20; Zj 18,9; Zj 18,11; Zj 18,19)

Iz 13,6Iz 21,9Jr 46,11Jr 48,20Zj 18,9Zj 18,11Zj 18,19

9 We would have healed Babylon, but she was not healed. Forsake her, and let us go each to his own country, for her judgment has reached up to heaven and has been lifted up even to the skies. (Iz 13,14; Jr 50,8; Jr 50,16; Jr 51,6; Jr 51,45; Zj 18,5)

Iz 13,14Jr 50,8Jr 50,16Jr 51,6Jr 51,45Zj 18,5

10 The Lord has brought about our vindication; come, let us declare in Zion the work of the Lord our God. (Ž 37,6; Jr 23,6; Jr 50,28) 11 “Sharpen the arrows! Take up the shields! The Lord has stirred up the spirit of the kings of the Medes, because his purpose concerning Babylon is to destroy it, for that is the vengeance of the Lord, the vengeance for his temple. (2Kr 17,6; Iz 13,17; Jr 46,4; Jr 50,28; Jr 50,45; Da 5,31)

2Kr 17,6Iz 13,17Jr 46,4Jr 50,28Jr 50,45Da 5,31

12 “Set up a standard against the walls of Babylon; make the watch strong; set up watchmen; prepare the ambushes; for the Lord has both planned and done what he spoke concerning the inhabitants of Babylon. (Iz 13,2; Iz 21,5; Jr 50,2; Jr 51,11; Jr 51,27; Na 2,1)

Iz 13,2Iz 21,5Jr 50,2Jr 51,11Jr 51,27Na 2,1

13 O you who dwell by many waters, rich in treasures, your end has come; the thread of your life is cut. (Jr 51,36; Zj 17,1; Zj 17,15) 14 The Lord of hosts has sworn by himself: Surely I will fill you with men, as many as locusts, and they shall raise the shout of victory over you. (Ž 105,34; Iz 16,9; Jr 22,5; Jl 1,4; Jl 2,25)

Ž 105,34Iz 16,9Jr 22,5Jl 1,4Jl 2,25

15 “It is he who made the earth by his power, who established the world by his wisdom, and by his understanding stretched out the heavens. (Jr 10,12) 16 When he utters his voice there is a tumult of waters in the heavens, and he makes the mist rise from the ends of the earth. He makes lightning for the rain, and he brings forth the wind from his storehouses. 17 Every man is stupid and without knowledge; every goldsmith is put to shame by his idols, for his images are false, and there is no breath in them. 18 They are worthless, a work of delusion; at the time of their punishment they shall perish. 19 Not like these is he who is the portion of Jacob, for he is the one who formed all things, and Israel is the tribe of his inheritance; the Lord of hosts is his name. 20 “You are my hammer and weapon of war: with you I break nations in pieces; with you I destroy kingdoms; (Da 7,7; Da 7,19; Da 7,23) 21 with you I break in pieces the horse and his rider; with you I break in pieces the chariot and the charioteer; 22 with you I break in pieces man and woman; with you I break in pieces the old man and the youth; with you I break in pieces the young man and the young woman; (2Pa 36,17; Iz 13,16; Iz 13,18) 23 with you I break in pieces the shepherd and his flock; with you I break in pieces the farmer and his team; with you I break in pieces governors and commanders. (Jr 51,28; Jr 51,57) 24 “I will repay Babylon and all the inhabitants of Chaldea before your very eyes for all the evil that they have done in Zion, declares the Lord. (Ž 137,8; Jr 50,15; Jr 50,29) 25 “Behold, I am against you, O destroying mountain, declares the Lord, which destroys the whole earth; I will stretch out my hand against you, and roll you down from the crags, and make you a burnt mountain. (Zj 8,8; Zj 18,8) 26 No stone shall be taken from you for a corner and no stone for a foundation, but you shall be a perpetual waste, declares the Lord. (Ž 118,22; Iz 28,16; Jr 25,12; Jr 51,62)

Ž 118,22Iz 28,16Jr 25,12Jr 51,62

27 “Set up a standard on the earth; blow the trumpet among the nations; prepare the nations for war against her; summon against her the kingdoms, Ararat, Minni, and Ashkenaz; appoint a marshal against her; bring up horses like bristling locusts. (Gn 8,4; Gn 10,3; 2Kr 19,37; 1Pa 1,6; Jr 4,5; Jr 6,4; Jr 25,14; Jr 50,41; Jr 51,12; Jr 51,14; Na 3,17)

Gn 8,4Gn 10,32Kr 19,371Pa 1,6Jr 4,5Jr 6,4Jr 25,14Jr 50,41Jr 51,12Jr 51,14Na 3,17

28 Prepare the nations for war against her, the kings of the Medes, with their governors and deputies, and every land under their dominion. (Jr 34,1; Jr 51,11; Jr 51,23; Jr 51,27; Jr 51,57)

Jr 34,1Jr 51,11Jr 51,23Jr 51,27Jr 51,57

29 The land trembles and writhes in pain, for the Lord’s purposes against Babylon stand, to make the land of Babylon a desolation, without inhabitant. (Jr 8,16; Jr 50,45) 30 The warriors of Babylon have ceased fighting; they remain in their strongholds; their strength has failed; they have become women; her dwellings are on fire; her bars are broken. (Iz 19,16; Iz 47,14; Jr 50,37; Pl 2,9; Na 3,13)

Iz 19,16Iz 47,14Jr 50,37Pl 2,9Na 3,13

31 One runner runs to meet another, and one messenger to meet another, to tell the king of Babylon that his city is taken on every side; (2Pa 30,6) 32 the fords have been seized, the marshes are burned with fire, and the soldiers are in panic. (Jr 51,41) 33 For thus says the Lord of hosts, the God of Israel: The daughter of Babylon is like a threshing floor at the time when it is trodden; yet a little while and the time of her harvest will come.” (Iz 17,5; Iz 21,10; Jl 3,13; Zj 14,15)

Iz 17,5Iz 21,10Jl 3,13Zj 14,15

34 “Nebuchadnezzar the king of Babylon has devoured me; he has crushed me; he has made me an empty vessel; he has swallowed me like a monster; he has filled his stomach with my delicacies; he has rinsed me out.^[4] (Ž 74,13; Jr 50,17; Jr 51,44) 35 The violence done to me and to my kinsmen be upon Babylon,” let the inhabitant of Zion say. “My blood be upon the inhabitants of Chaldea,” let Jerusalem say. 36 Therefore thus says the Lord: “Behold, I will plead your cause and take vengeance for you. I will dry up her sea and make her fountain dry, (Iz 44,27; Jr 50,34; Jr 50,38; Jr 51,13)

Iz 44,27Jr 50,34Jr 50,38Jr 51,13

37 and Babylon shall become a heap of ruins, the haunt of jackals, a horror and a hissing, without inhabitant. (Iz 13,22; Iz 25,2; Jr 18,16) 38 “They shall roar together like lions; they shall growl like lions’ cubs. (Am 3,4; Na 2,11) 39 While they are inflamed I will prepare them a feast and make them drunk, that they may become merry, then sleep a perpetual sleep and not wake, declares the Lord. (Iz 21,5; Jr 51,57) 40 I will bring them down like lambs to the slaughter, like rams and male goats. 41 “How Babylon^[5] is taken, the praise of the whole earth seized! How Babylon has become a horror among the nations! (Iz 13,19; Jr 25,26; Jr 51,32) 42 The sea has come up on Babylon; she is covered with its tumultuous waves. (Iz 8,7; Jr 51,55) 43 Her cities have become a horror, a land of drought and a desert, a land in which no one dwells, and through which no son of man passes. (Jr 50,12; Jr 50,40) 44 And I will punish Bel in Babylon, and take out of his mouth what he has swallowed. The nations shall no longer flow to him; the wall of Babylon has fallen. (Ezd 1,7; Iz 2,2; Iz 46,1; Jr 31,12; Jr 50,2; Jr 51,34; Jr 51,58)

Ezd 1,7Iz 2,2Iz 46,1Jr 31,12Jr 50,2Jr 51,34Jr 51,58

45 “Go out of the midst of her, my people! Let every one save his life from the fierce anger of the Lord! (Jr 12,13; Jr 51,6) 46 Let not your heart faint, and be not fearful at the report heard in the land, when a report comes in one year and afterward a report in another year, and violence is in the land, and ruler is against ruler. (Iz 37,7; Mt 24,6) 47 “Therefore, behold, the days are coming when I will punish the images of Babylon; her whole land shall be put to shame, and all her slain shall fall in the midst of her. (Jr 50,2; Jr 50,12) 48 Then the heavens and the earth, and all that is in them, shall sing for joy over Babylon, for the destroyers shall come against them out of the north, declares the Lord. (Iz 44,23; Jr 50,3; Zj 18,20) 49 Babylon must fall for the slain of Israel, just as for Babylon have fallen the slain of all the earth. (Jr 51,24) 50 “You who have escaped from the sword, go, do not stand still! Remember the Lord from far away, and let Jerusalem come into your mind: (Jr 44,28) 51 ‘We are put to shame, for we have heard reproach; dishonor has covered our face, for foreigners have come into the holy places of the Lord’s house.’ (Ž 44,15; Jr 7,19; Pl 1,10) 52 “Therefore, behold, the days are coming, declares the Lord, when I will execute judgment upon her images, and through all her land the wounded shall groan. (Jb 24,12; Jr 51,47; Ez 26,15) 53 Though Babylon should mount up to heaven, and though she should fortify her strong height, yet destroyers would come from me against her, declares the Lord. (Iz 14,13; Jr 49,16; Jr 51,25) 54 “A voice! A cry from Babylon! The noise of great destruction from the land of the Chaldeans! (Jr 50,22) 55 For the Lord is laying Babylon waste and stilling her mighty voice. Their waves roar like many waters; the noise of their voice is raised, (Jr 5,22; Jr 51,42) 56 for a destroyer has come upon her, upon Babylon; her warriors are taken; their bows are broken in pieces, for the Lord is a God of recompense; he will surely repay. (Iz 59,18; Jr 50,15) 57 I will make drunk her officials and her wise men, her governors, her commanders, and her warriors; they shall sleep a perpetual sleep and not wake, declares the King, whose name is the Lord of hosts. (Jr 46,18; Jr 51,23; Jr 51,28; Jr 51,39)

Jr 46,18Jr 51,23Jr 51,28Jr 51,39

58 “Thus says the Lord of hosts: The broad wall of Babylon shall be leveled to the ground, and her high gates shall be burned with fire. The peoples labor for nothing, and the nations weary themselves only for fire.” (Iz 45,2; Jr 50,15; Jr 51,44; Jr 51,64; Abk 2,13)

Iz 45,2Jr 50,15Jr 51,44Jr 51,64Abk 2,13

59 The word that Jeremiah the prophet commanded Seraiah the son of Neriah, son of Mahseiah, when he went with Zedekiah king of Judah to Babylon, in the fourth year of his reign. Seraiah was the quartermaster. (Jr 28,1; Jr 32,12) 60 Jeremiah wrote in a book all the disaster that should come upon Babylon, all these words that are written concerning Babylon. (Jr 36,2; Jr 50,1; Jr 51,1) 61 And Jeremiah said to Seraiah: “When you come to Babylon, see that you read all these words, 62 and say, ‘O Lord, you have said concerning this place that you will cut it off, so that nothing shall dwell in it, neither man nor beast, and it shall be desolate forever.’ (Jr 50,3; Jr 51,26) 63 When you finish reading this book, tie a stone to it and cast it into the midst of the Euphrates, (Jr 19,10; Zj 18,21) 64 and say, ‘Thus shall Babylon sink, to rise no more, because of the disaster that I am bringing upon her, and they shall become exhausted.’” Thus far are the words of Jeremiah. (Jr 51,58; Jr 51,63)