Jeremjáš 49 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Slovo o Amonu

1 Toto praví Hospodin o Amoncích: „Copak Izrael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Moloch^[1] dědí po Gádovi a jeho lid tam bydlí ve městech? 2 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin. 3 Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben, obyvatelky Raby, bědujte, oblečte pytel a kvílejte, mezi hradbami sem tam běhejte! Moloch odejde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži. 4 Chlubíš se svými pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?‘ 5 Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli. 6 Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“

Slovo o Edomu

7 Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: „Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? 8 Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. 9 Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít.^[2] 10 Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: 11 ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“ 12 Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! 13 Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“ 14 Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu!^[3] 15 „Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. 16 Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. 17 Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. 18 Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. 19 Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ 20 Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. 21 Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. 22 Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.

Slovo o Damašku

23 O Damašku: „Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. 24 Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech. 25 Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti! 26 Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů. 27 Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“

Slovo o Kedaru a Chacoru

28 Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): „Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu! 29 Stany i stáda jim budou vzaty, stanové plachty i všechny věci. Jejich velbloudi budou odvedeni pryč, ‚Hrůza všude kolem!‘ – tak na ně lidé zakřičí. 30 Rychle! Dejte se na útěk! Chacorští, skryjte se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám, už na vás vymýšlí svůj plán. 31 Vzhůru! Do boje proti národu, jenž žije v pohodlí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vrata ani závory, žijí o samotě, v bezpečí. 32 Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně,^[4] rozeženu do všech stran, praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad! 33 Chacor se stane doupětem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník.“

Slovo o Elamu

34 Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu. 35 Tak praví Hospodin zástupů: „Hle, lámu luk Elamu – jeho hlavní sílu! 36 Přivedu na Elam čtyři vichry ze čtyř nebeských stran a těmi vichry ho všude rozmetám, takže nezbude ani jeden národ, kam elamští utečenci nepřijdou. 37 Vyděsím Elam před jeho nepřáteli, před těmi, kdo pasou po jejich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planoucí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vyhladil. 38 Ustanovím svůj trůn nad Elamem, abych odtud hubil krále i velmože, praví Hospodin. 39 V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

English Standard Version

od Crossway

Judgment on Ammon

1 Concerning the Ammonites. Thus says the Lord: “Has Israel no sons? Has he no heir? Why then has Milcom^[1] dispossessed Gad, and his people settled in its cities? (1Kr 11,5; 1Kr 11,33; 2Kr 23,13; Jr 25,21; Ez 21,28; Ez 25,2; Am 1,13)

1Kr 11,51Kr 11,332Kr 23,13Jr 25,21Ez 21,28Ez 25,2Am 1,13

2 Therefore, behold, the days are coming, declares the Lord, when I will cause the battle cry to be heard against Rabbah of the Ammonites; it shall become a desolate mound, and its villages shall be burned with fire; then Israel shall dispossess those who dispossessed him, says the Lord. (Jr 4,19; Jr 30,18; Ez 21,20; Ez 25,5; Am 1,14)

Jr 4,19Jr 30,18Ez 21,20Ez 25,5Am 1,14

3 “Wail, O Heshbon, for Ai is laid waste! Cry out, O daughters of Rabbah! Put on sackcloth, lament, and run to and fro among the hedges! For Milcom shall go into exile, with his priests and his officials. (1Kr 11,5; 1Kr 11,33; 2Kr 23,13; Jr 4,8; Jr 48,2; Jr 48,7; Jr 48,37; Jr 49,2)

1Kr 11,51Kr 11,332Kr 23,13Jr 4,8Jr 48,2Jr 48,7Jr 48,37Jr 49,2

4 Why do you boast of your valleys,^[2] O faithless daughter, who trusted in her treasures, saying, ‘Who will come against me?’ (Jr 3,14; Jr 48,7) 5 Behold, I will bring terror upon you, declares the Lord God of hosts, from all who are around you, and you shall be driven out, every man straight before him, with none to gather the fugitives. (Jr 48,43) 6 “But afterward I will restore the fortunes of the Ammonites, declares the Lord.” (Jr 48,47; Jr 49,39)

Judgment on Edom

7 Concerning Edom. Thus says the Lord of hosts: “Is wisdom no more in Teman? Has counsel perished from the prudent? Has their wisdom vanished? (Iz 19,11; Iz 34,5; Jr 25,21; Jr 49,20; Ez 25,12; Am 1,11; Abd 1,1; Abd 1,9; Mal 1,2)

Iz 19,11Iz 34,5Jr 25,21Jr 49,20Ez 25,12Am 1,11Abd 1,1Abd 1,9Mal 1,2

8 Flee, turn back, dwell in the depths, O inhabitants of Dedan! For I will bring the calamity of Esau upon him, the time when I punish him. (Gn 25,3; Jr 25,23; Jr 46,21; Jr 49,30; Jr 50,27; Jr 50,31)

Gn 25,3Jr 25,23Jr 46,21Jr 49,30Jr 50,27Jr 50,31

9 If grape gatherers came to you, would they not leave gleanings? If thieves came by night, would they not destroy only enough for themselves? (Sd 8,2; Abd 1,5) 10 But I have stripped Esau bare; I have uncovered his hiding places, and he is not able to conceal himself. His children are destroyed, and his brothers, and his neighbors; and he is no more. (Iz 17,14; Jr 31,15; Jr 49,9; Mal 1,3)

Iz 17,14Jr 31,15Jr 49,9Mal 1,3

11 Leave your fatherless children; I will keep them alive; and let your widows trust in me.” (Ž 10,14; Ž 10,18; Ž 68,5) 12 For thus says the Lord: “If those who did not deserve to drink the cup must drink it, will you go unpunished? You shall not go unpunished, but you must drink. (Jr 25,28; Jr 25,29; Abd 1,16) 13 For I have sworn by myself, declares the Lord, that Bozrah shall become a horror, a taunt, a waste, and a curse, and all her cities shall be perpetual wastes.” (Jr 22,5; Jr 24,9; Jr 48,24; Jr 49,22)

Jr 22,5Jr 24,9Jr 48,24Jr 49,22

14 I have heard a message from the Lord, and an envoy has been sent among the nations: “Gather yourselves together and come against her, and rise up for battle! (Iz 13,4; Abd 1,1) 15 For behold, I will make you small among the nations, despised among mankind. 16 The horror you inspire has deceived you, and the pride of your heart, you who live in the clefts of the rock,^[3] who hold the height of the hill. Though you make your nest as high as the eagle’s, I will bring you down from there, declares the Lord. (Jr 48,28) 17 “Edom shall become a horror. Everyone who passes by it will be horrified and will hiss because of all its disasters. (Jr 50,13; Ez 35,3; Ez 35,7; Ez 35,9)

Jr 50,13Ez 35,3Ez 35,7Ez 35,9

18 As when Sodom and Gomorrah and their neighboring cities were overthrown, says the Lord, no man shall dwell there, no man shall sojourn in her. (Dt 29,23; Iz 13,19; Jr 49,33) 19 Behold, like a lion coming up from the jungle of the Jordan against a perennial pasture, I will suddenly make him^[4] run away from her. And I will appoint over her whomever I choose. For who is like me? Who will summon me? What shepherd can stand before me? (Jb 9,19; Jr 4,7; Jr 10,6; Jr 12,5; Jr 30,21; Jr 50,44)

Jb 9,19Jr 4,7Jr 10,6Jr 12,5Jr 30,21Jr 50,44

20 Therefore hear the plan that the Lord has made against Edom and the purposes that he has formed against the inhabitants of Teman: Even the little ones of the flock shall be dragged away. Surely their fold shall be appalled at their fate. (Jr 49,7; Jr 50,45; Ez 35,3; Ez 35,7; Ez 35,9)

Jr 49,7Jr 50,45Ez 35,3Ez 35,7Ez 35,9

21 At the sound of their fall the earth shall tremble; the sound of their cry shall be heard at the Red Sea. (Jr 8,16; Jr 50,46; Ez 26,15) 22 Behold, one shall mount up and fly swiftly like an eagle and spread his wings against Bozrah, and the heart of the warriors of Edom shall be in that day like the heart of a woman in her birth pains.” (Jr 6,24; Jr 48,40; Jr 49,13; Jr 49,24)

Jr 6,24Jr 48,40Jr 49,13Jr 49,24

Judgment on Damascus

23 Concerning Damascus: “Hamath and Arpad are confounded, for they have heard bad news; they melt in fear, they are troubled like the sea that cannot be quiet. (1Kr 8,65; 2Kr 18,34; Iz 17,1; Am 1,3; Za 9,2; Za 9,4)

1Kr 8,652Kr 18,34Iz 17,1Am 1,3Za 9,2Za 9,4

24 Damascus has become feeble, she turned to flee, and panic seized her; anguish and sorrows have taken hold of her, as of a woman in labor. (Jr 46,5; Jr 49,22; Jr 49,23) 25 How is the famous city not forsaken, the city of my joy? (Jr 33,9) 26 Therefore her young men shall fall in her squares, and all her soldiers shall be destroyed in that day, declares the Lord of hosts. (Jr 50,30) 27 And I will kindle a fire in the wall of Damascus, and it shall devour the strongholds of Ben-hadad.” (1Kr 15,18; 1Kr 20,1; 2Kr 6,24; 2Kr 8,7; 2Kr 13,3; Jr 17,27; Jr 49,23)

1Kr 15,181Kr 20,12Kr 6,242Kr 8,72Kr 13,3Jr 17,27Jr 49,23

Judgment on Kedar and Hazor

28 Concerning Kedar and the kingdoms of Hazor that Nebuchadnezzar king of Babylon struck down. Thus says the Lord: “Rise up, advance against Kedar! Destroy the people of the east! (Sd 6,3; Iz 11,14; Iz 21,16; Iz 60,7; Jr 49,14; Jr 49,31; Ez 25,4; Ez 25,10)

Sd 6,3Iz 11,14Iz 21,16Iz 60,7Jr 49,14Jr 49,31Ez 25,4Ez 25,10

29 Their tents and their flocks shall be taken, their curtains and all their goods; their camels shall be led away from them, and men shall cry to them: ‘Terror on every side!’ (Ž 120,5; Pís 1,5; Jr 6,25) 30 Flee, wander far away, dwell in the depths, O inhabitants of Hazor! declares the Lord. For Nebuchadnezzar king of Babylon has made a plan against you and formed a purpose against you. (Jr 49,8) 31 “Rise up, advance against a nation at ease, that dwells securely, declares the Lord, that has no gates or bars, that dwells alone. (Jb 16,12; Jr 49,28; Ez 38,8; Ez 38,11)

Jb 16,12Jr 49,28Ez 38,8Ez 38,11

32 Their camels shall become plunder, their herds of livestock a spoil. I will scatter to every wind those who cut the corners of their hair, and I will bring their calamity from every side of them, declares the Lord. (Jr 9,26; Jr 49,36; Ez 38,12) 33 Hazor shall become a haunt of jackals, an everlasting waste; no man shall dwell there; no man shall sojourn in her.” (Jr 9,11; Jr 49,18)

Judgment on Elam

34 The word of the Lord that came to Jeremiah the prophet concerning Elam, in the beginning of the reign of Zedekiah king of Judah. (Gn 14,1; 2Kr 24,17; Iz 11,11; Iz 21,2; Jr 25,25; Ez 32,24; Da 8,2)

Gn 14,12Kr 24,17Iz 11,11Iz 21,2Jr 25,25Ez 32,24Da 8,2

35 Thus says the Lord of hosts: “Behold, I will break the bow of Elam, the mainstay of their might. (Iz 22,6; Jr 49,34) 36 And I will bring upon Elam the four winds from the four quarters of heaven. And I will scatter them to all those winds, and there shall be no nation to which those driven out of Elam shall not come. (Jr 49,34) 37 I will terrify Elam before their enemies and before those who seek their life. I will bring disaster upon them, my fierce anger, declares the Lord. I will send the sword after them, until I have consumed them, (Jr 1,17; Jr 9,16; Jr 12,13; Jr 49,34)

Jr 1,17Jr 9,16Jr 12,13Jr 49,34

38 and I will set my throne in Elam and destroy their king and officials, declares the Lord. (Jr 49,34) 39 “But in the latter days I will restore the fortunes of Elam, declares the Lord.” (Jr 48,47; Jr 49,34)