1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem a se všemi královstvími a národy, které ovládal, zaútočil na Jeruzalém a na všechna jeho města:2„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele – Jdi a řekni judskému králi Cidkiášovi: Tak praví Hospodin – Hle, vydávám toto město do rukou babylonského krále a ten je vypálí ohněm.3Ani ty před ním neunikneš, ale budeš jistě chycen a padneš mu do rukou. Spatříš babylonského krále vlastníma očima a bude s tebou mluvit tváří v tvář. Půjdeš do Babylonu!4Slyš ale slovo Hospodinovo, Cidkiáši, králi judský. Hospodin o tobě praví: Nezemřeš mečem;5zemřeš v pokoji. Jako se zažíhal pohřební oheň k poctě tvých předků,[1] dávných králů, kteří byli před tebou, tak zažehnou oheň i tobě a budou tě oplakávat: ‚Ach pane!‘ Takové slovo jsem promluvil, praví Hospodin.“6Prorok Jeremiáš oznámil všechna tato slova judskému králi Cidkiášovi v Jeruzalémě.7Vojsko babylonského krále tenkrát útočilo na Jeruzalém a na všechna zbylá judská města – na Lachiš a Azeku. To byla totiž jediná opevněná města, která v Judsku zbyla.
Vyhlaste svobodu
8Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když král Cidkiáš uzavřel s veškerým lidem v Jeruzalémě smlouvu o propuštění otroků.9Každý měl propustit svého hebrejského otroka i svou hebrejskou otrokyni na svobodu; nikdo už neměl zotročovat svého židovského bratra.10Všichni velmoži i všechen lid, kteří tu smlouvu přijali, souhlasili, že propustí své otroky a otrokyně na svobodu a že je už nebudou zotročovat. Souhlasili s tím a propustili je.11Potom si to ale rozmysleli a své otroky a otrokyně, které předtím propustili na svobodu, přivedli zase zpět a zotročili je.12Jeremiáš tehdy od Hospodina dostal toto slovo:13„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele. V den, kdy jsem vaše otce vyvedl z Egypta, z domu otroctví, uzavřel jsem s nimi tuto smlouvu:14‚Sedmého roku každý propustíte svého hebrejského bratra, který se ti prodal do otroctví. Odslouží u tebe šest let, ale potom jej propustíš na svobodu.‘[2] Vaši otcové mě ovšem neposlechli, vůbec si toho nevšímali.15Vy jste ale nedávno činili pokání a zachovali jste se, jak je v mých očích správné: Každý jste svému bližnímu vyhlásil svobodu – dokonce jste o tom přede mnou uzavřeli smlouvu v domě, který se nazývá mým jménem.16Potom jste si to ale rozmysleli a znesvětili jste tak mé jméno. Svého otroka i svou otrokyni, které jste propustili na svobodu, jak toužili, jste každý zase přivedl zpět a zotročili jste je.17A proto tak praví Hospodin: Neposlechli jste mě. Nevyhlásili jste svobodu každý svému bratru, svému bližnímu. Hle, já tedy vyhlašuji ‚svobodu‘ vám, praví Hospodin – svobodu pro meč, mor a hlad! Učiním vás odstrašujícím příkladem pro všechna království země.18S těmi, kdo porušili mou smlouvu a nesplnili slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli, s těmi naložím jako s teletem, které rozťali vedví, aby prošli mezi jeho polovinami.[3]19Judské a jeruzalémské velmože, dvořany, kněze i všechen lid země, který prošel mezi díly telete,20vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě. Na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.21Judského krále Cidkiáše i jeho velmože vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě – do rukou vojska babylonského krále, které se od vás právě stahuje.[4]22Hle, vydám rozkazy, praví Hospodin, a přivedu je k tomuto městu zpět. Zaútočí na ně, dobudou je a spálí je. Judská města obrátím v trosky, kde nikdo nebydlí.“
1The word that came to Jeremiah from the Lord, when Nebuchadnezzar king of Babylon and all his army and all the kingdoms of the earth under his dominion and all the peoples were fighting against Jerusalem and all of its cities: (2Kr 25,1; Jr 1,15; Jr 39,1; Jr 51,28; Jr 52,4)2“Thus says the Lord, the God of Israel: Go and speak to Zedekiah king of Judah and say to him, ‘Thus says the Lord: Behold, I am giving this city into the hand of the king of Babylon, and he shall burn it with fire. (2Kr 25,2; Jr 21,10)3You shall not escape from his hand but shall surely be captured and delivered into his hand. You shall see the king of Babylon eye to eye and speak with him face to face. And you shall go to Babylon.’ (Jr 32,4)4Yet hear the word of the Lord, O Zedekiah king of Judah! Thus says the Lord concerning you: ‘You shall not die by the sword. (Jr 38,17; Jr 38,20; Jr 39,4; Jr 39,7)5You shall die in peace. And as spices were burned for your fathers, the former kings who were before you, so people shall burn spices for you and lament for you, saying, “Alas, lord!”’ For I have spoken the word, declares the Lord.” (1S 31,12; 2Pa 16,14; 2Pa 21,19; Jr 22,18)6Then Jeremiah the prophet spoke all these words to Zedekiah king of Judah, in Jerusalem,7when the army of the king of Babylon was fighting against Jerusalem and against all the cities of Judah that were left, Lachish and Azekah, for these were the only fortified cities of Judah that remained. (Jz 10,3; Jz 10,10; Jz 15,35; 2Kr 18,13; Jr 4,5)8The word that came to Jeremiah from the Lord, after King Zedekiah had made a covenant with all the people in Jerusalem to make a proclamation of liberty to them, (Ex 21,2; Lv 25,10; Iz 61,1; Jr 34,15; Jr 34,17)9that everyone should set free his Hebrew slaves, male and female, so that no one should enslave a Jew, his brother. (Lv 25,39; Neh 5,8)10And they obeyed, all the officials and all the people who had entered into the covenant that everyone would set free his slave, male or female, so that they would not be enslaved again. They obeyed and set them free.11But afterward they turned around and took back the male and female slaves they had set free, and brought them into subjection as slaves. (Jr 34,9)12The word of the Lord came to Jeremiah from the Lord:13“Thus says the Lord, the God of Israel: I myself made a covenant with your fathers when I brought them out of the land of Egypt, out of the house of slavery, saying, (Ex 20,2)14‘At the end of seven years each of you must set free the fellow Hebrew who has been sold to you and has served you six years; you must set him free from your service.’ But your fathers did not listen to me or incline their ears to me. (Ex 21,2; Dt 15,12; Jr 7,24; Jr 7,26; Jr 11,8; Jr 17,23; Jr 25,4; Jr 34,9; Jr 35,15; Jr 44,5)15You recently repented and did what was right in my eyes by proclaiming liberty, each to his neighbor, and you made a covenant before me in the house that is called by my name, (2Kr 23,3; Jr 7,10; Jr 34,8)16but then you turned around and profaned my name when each of you took back his male and female slaves, whom you had set free according to their desire, and you brought them into subjection to be your slaves. (Lv 18,21; Lv 19,12; Jr 34,11)17“Therefore, thus says the Lord: You have not obeyed me by proclaiming liberty, every one to his brother and to his neighbor; behold, I proclaim to you liberty to the sword, to pestilence, and to famine, declares the Lord. I will make you a horror to all the kingdoms of the earth. (Jr 14,12; Jr 15,4; Jr 34,8; Mt 7,2; Ga 6,7; Jk 2,13)18And the men who transgressed my covenant and did not keep the terms of the covenant that they made before me, I will make them like[1] the calf that they cut in two and passed between its parts— (Gn 15,10; Jr 34,15)19the officials of Judah, the officials of Jerusalem, the eunuchs, the priests, and all the people of the land who passed between the parts of the calf. (Jr 29,2)20And I will give them into the hand of their enemies and into the hand of those who seek their lives. Their dead bodies shall be food for the birds of the air and the beasts of the earth. (Jr 7,33; Jr 22,25)21And Zedekiah king of Judah and his officials I will give into the hand of their enemies and into the hand of those who seek their lives, into the hand of the army of the king of Babylon which has withdrawn from you. (Jr 34,2; Jr 34,4; Jr 34,8; Jr 37,5; Jr 37,11)22Behold, I will command, declares the Lord, and will bring them back to this city. And they will fight against it and take it and burn it with fire. I will make the cities of Judah a desolation without inhabitant.” (Iz 10,6; Jr 4,7; Jr 9,11; Jr 37,8; Jr 38,3)