1Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel.2To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel.3Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.4Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?“5„Ježíše Nazaretského!“ odpověděli. „To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi).6Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.7„Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu. „Ježíše Nazaretského!“ opakovali.8„Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“9(To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“)[1]10Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus.11„Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
Před Annášem
12Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali.13Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.14(To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.)[2]15Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora.16Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř.17Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ řekl.18Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.19Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení.20Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají.21Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“22Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“23„Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“24Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.25Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ zapřel Petr.26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“27Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
Před Pilátem
28Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka,29a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.30„Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.31„Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“ „My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení.32(Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)[3]33Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“35„Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“36„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“37„Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“38„Co je pravda?“ odtušil Pilát. Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim.39„Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“40Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)
1When Jesus had spoken these words, he went out with his disciples across the brook Kidron, where there was a garden, which he and his disciples entered. (2S 15,23; Mt 26,30; Mt 26,36; Mk 14,26; Mk 14,32; L 22,39)2Now Judas, who betrayed him, also knew the place, for Jesus often met there with his disciples. (L 21,37; L 22,39; L 22,40)3So Judas, having procured a band of soldiers and some officers from the chief priests and the Pharisees, went there with lanterns and torches and weapons. (Mt 26,47; Mk 14,43; L 22,47)4Then Jesus, knowing all that would happen to him, came forward and said to them, “Whom do you seek?” (J 1,38; J 13,1; J 18,7; J 20,15)5They answered him, “Jesus of Nazareth.” Jesus said to them, “I am he.”[1] Judas, who betrayed him, was standing with them.6When Jesus[2] said to them, “I am he,” they drew back and fell to the ground. (Mt 26,53; J 10,18; Zj 1,17)7So he asked them again, “Whom do you seek?” And they said, “Jesus of Nazareth.” (J 18,4)8Jesus answered, “I told you that I am he. So, if you seek me, let these men go.”9This was to fulfill the word that he had spoken: “Of those whom you gave me I have lost not one.” (J 17,12)10Then Simon Peter, having a sword, drew it and struck the high priest’s servant[3] and cut off his right ear. (The servant’s name was Malchus.) (L 22,38)11So Jesus said to Peter, “Put your sword into its sheath; shall I not drink the cup that the Father has given me?” (Iz 51,22; Mt 20,22; Mt 26,39; Mt 26,42)
Jesus Faces Annas and Caiaphas
12So the band of soldiers and their captain and the officers of the Jews[4] arrested Jesus and bound him.13First they led him to Annas, for he was the father-in-law of Caiaphas, who was high priest that year. (Mt 26,3; Mt 26,57; L 3,2; J 18,24; J 18,28; Sk 4,6)14It was Caiaphas who had advised the Jews that it would be expedient that one man should die for the people. (J 11,50)
Peter Denies Jesus
15Simon Peter followed Jesus, and so did another disciple. Since that disciple was known to the high priest, he entered with Jesus into the courtyard of the high priest, (Mt 26,58; Mk 14,54; L 22,54)16but Peter stood outside at the door. So the other disciple, who was known to the high priest, went out and spoke to the servant girl who kept watch at the door, and brought Peter in. (Mt 26,69; Mk 14,66; L 22,55)17The servant girl at the door said to Peter, “You also are not one of this man’s disciples, are you?” He said, “I am not.” (Sk 12,13)18Now the servants[5] and officers had made a charcoal fire, because it was cold, and they were standing and warming themselves. Peter also was with them, standing and warming himself. (Mk 14,54; J 18,25)
The High Priest Questions Jesus
19The high priest then questioned Jesus about his disciples and his teaching. (Mt 26,59; Mk 14,55; L 22,63)20Jesus answered him, “I have spoken openly to the world. I have always taught in synagogues and in the temple, where all Jews come together. I have said nothing in secret. (Iz 45,19; Iz 48,16; Mt 26,55; J 7,4; J 7,26; J 8,26)21Why do you ask me? Ask those who have heard me what I said to them; they know what I said.”22When he had said these things, one of the officers standing by struck Jesus with his hand, saying, “Is that how you answer the high priest?” (Sk 23,4)23Jesus answered him, “If what I said is wrong, bear witness about the wrong; but if what I said is right, why do you strike me?”24Annas then sent him bound to Caiaphas the high priest. (J 18,13)
Peter Denies Jesus Again
25Now Simon Peter was standing and warming himself. So they said to him, “You also are not one of his disciples, are you?” He denied it and said, “I am not.” (Mt 26,71; Mk 14,69; L 22,58)26One of the servants of the high priest, a relative of the man whose ear Peter had cut off, asked, “Did I not see you in the garden with him?” (J 18,1; J 18,10)27Peter again denied it, and at once a rooster crowed. (J 13,38)
Jesus Before Pilate
28Then they led Jesus from the house of Caiaphas to the governor’s headquarters.[6] It was early morning. They themselves did not enter the governor’s headquarters, so that they would not be defiled, but could eat the Passover. (Mt 27,2; Mt 27,27; Mk 15,1; L 23,1; J 11,55; J 18,24; J 18,33; J 19,9; J 19,14; Sk 10,28; Sk 11,3)29So Pilate went outside to them and said, “What accusation do you bring against this man?” (Mt 27,11; Mk 15,2; L 23,2)30They answered him, “If this man were not doing evil, we would not have delivered him over to you.”31Pilate said to them, “Take him yourselves and judge him by your own law.” The Jews said to him, “It is not lawful for us to put anyone to death.” (J 19,6)32This was to fulfill the word that Jesus had spoken to show by what kind of death he was going to die. (Mt 20,19; Mt 26,2; Mk 10,33; L 18,32; J 12,32; J 13,18)
My Kingdom Is Not of This World
33So Pilate entered his headquarters again and called Jesus and said to him, “Are you the King of the Jews?” (J 19,9; J 19,12)34Jesus answered, “Do you say this of your own accord, or did others say it to you about me?”35Pilate answered, “Am I a Jew? Your own nation and the chief priests have delivered you over to me. What have you done?”36Jesus answered, “My kingdom is not of this world. If my kingdom were of this world, my servants would have been fighting, that I might not be delivered over to the Jews. But my kingdom is not from the world.” (Da 2,44; Da 7,14; Da 7,27; Mt 26,53; L 17,21; J 6,15; J 8,23; J 15,19; J 17,14; J 17,16; J 19,16; 1J 2,16; 1J 4,5)37Then Pilate said to him, “So you are a king?” Jesus answered, “You say that I am a king. For this purpose I was born and for this purpose I have come into the world—to bear witness to the truth. Everyone who is of the truth listens to my voice.” (L 22,70; J 3,11; J 3,32; J 5,31; J 8,13; J 8,18; J 8,47; J 10,16; J 10,27; J 12,27; J 16,28; Ř 14,9; 1J 2,21; 1J 3,19; 1J 4,6)38Pilate said to him, “What is truth?” After he had said this, he went back outside to the Jews and told them, “I find no guilt in him. (L 23,4; J 19,4; J 19,6)39But you have a custom that I should release one man for you at the Passover. So do you want me to release to you the King of the Jews?” (Mt 27,15; Mt 27,20; Mk 15,6; L 23,18)40They cried out again, “Not this man, but Barabbas!” Now Barabbas was a robber.[7] (Sk 3,14)