Jan 13 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Dal jsem vám příklad

1 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. 2 Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit. 3 Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4 vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. 5 Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán. 6 Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“ 7 „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“ 8 „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš. 9 „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“ 10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“) 12 Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. 14 Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15 Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. 16 Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit. 18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘^[1] 19 Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. 20 Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

Jeden z vás mě zradí

21 Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ 22 Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. 23 Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. 24 Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. 25 Onen učedník ho tedy objal a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ 26 „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27 A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan. „Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. 28 Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. 29 Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým. 30 Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

Nové přikázání

31 Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. 32 A protože je Bůh oslaven v něm,^[2] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. 33 Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘^[3] 34 Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ 36 Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“ 37 „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“ 38 „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“

English Standard Version

od Crossway

Jesus Washes the Disciples’ Feet

1 Now before the Feast of the Passover, when Jesus knew that his hour had come to depart out of this world to the Father, having loved his own who were in the world, he loved them to the end. (J 1,11; J 6,4; J 12,1; J 12,23; J 13,3; J 13,34; J 16,28; J 17,6; J 17,9)

J 1,11J 6,4J 12,1J 12,23J 13,3J 13,34J 16,28J 17,6J 17,9

2 During supper, when the devil had already put it into the heart of Judas Iscariot, Simon’s son, to betray him, (J 6,70; J 13,11; J 13,27; Sk 5,3)

J 6,70J 13,11J 13,27Sk 5,3

3 Jesus, knowing that the Father had given all things into his hands, and that he had come from God and was going back to God, (Mt 11,27; J 8,42; J 14,12; J 16,28; J 17,2; Zj 2,27)

Mt 11,27J 8,42J 14,12J 16,28J 17,2Zj 2,27

4 rose from supper. He laid aside his outer garments, and taking a towel, tied it around his waist. (L 22,27; J 21,7) 5 Then he poured water into a basin and began to wash the disciples’ feet and to wipe them with the towel that was wrapped around him. (2Kr 3,11) 6 He came to Simon Peter, who said to him, “Lord, do you wash my feet?” 7 Jesus answered him, “What I am doing you do not understand now, but afterward you will understand.” (J 12,16; J 13,12; J 13,36; J 15,15)

J 12,16J 13,12J 13,36J 15,15

8 Peter said to him, “You shall never wash my feet.” Jesus answered him, “If I do not wash you, you have no share with me.” (Mt 16,22; 1K 6,11; Ef 5,26; Tt 3,5; Žd 10,22)

Mt 16,221K 6,11Ef 5,26Tt 3,5Žd 10,22

9 Simon Peter said to him, “Lord, not my feet only but also my hands and my head!” 10 Jesus said to him, “The one who has bathed does not need to wash, except for his feet,^[1] but is completely clean. And you^[2] are clean, but not every one of you.” (Gn 18,4; J 13,18; J 15,3) 11 For he knew who was to betray him; that was why he said, “Not all of you are clean.” (J 2,24; J 6,64; J 13,2) 12 When he had washed their feet and put on his outer garments and resumed his place, he said to them, “Do you understand what I have done to you? (J 13,4; J 13,7) 13 You call me Teacher and Lord, and you are right, for so I am. (Mt 23,8; Mt 23,10; L 6,46; 1K 8,6; 1K 12,3; Fp 2,11)

Mt 23,8Mt 23,10L 6,461K 8,61K 12,3Fp 2,11

14 If I then, your Lord and Teacher, have washed your feet, you also ought to wash one another’s feet. (1Tm 5,10; 1P 5,5) 15 For I have given you an example, that you also should do just as I have done to you. (Mt 11,29) 16 Truly, truly, I say to you, a servant^[3] is not greater than his master, nor is a messenger greater than the one who sent him. (Mt 10,24; J 15,20) 17 If you know these things, blessed are you if you do them. (L 11,28; Jk 1,22) 18 I am not speaking of all of you; I know whom I have chosen. But the Scripture will be fulfilled,^[4] ‘He who ate my bread has lifted his heel against me.’ (Ž 41,9; Mt 1,22; Mt 26,23; Mk 3,13; L 6,13; J 6,70; J 13,10; J 13,26; J 15,16; J 15,19; J 17,12; Sk 1,2)

Ž 41,9Mt 1,22Mt 26,23Mk 3,13L 6,13J 6,70J 13,10J 13,26J 15,16J 15,19J 17,12Sk 1,2

19 I am telling you this now, before it takes place, that when it does take place you may believe that I am he. (J 14,29; J 16,4) 20 Truly, truly, I say to you, whoever receives the one I send receives me, and whoever receives me receives the one who sent me.” (Mt 10,40)

One of You Will Betray Me

21 After saying these things, Jesus was troubled in his spirit, and testified, “Truly, truly, I say to you, one of you will betray me.” (Mt 26,21; Mk 14,18; L 22,21; J 12,27; Sk 1,17)

Mt 26,21Mk 14,18L 22,21J 12,27Sk 1,17

22 The disciples looked at one another, uncertain of whom he spoke. (L 22,23) 23 One of his disciples, whom Jesus loved, was reclining at table at Jesus’ side,^[5] (L 16,22; J 19,26; J 20,2; J 21,7; J 21,20)

L 16,22J 19,26J 20,2J 21,7J 21,20

24 so Simon Peter motioned to him to ask Jesus^[6] of whom he was speaking. 25 So that disciple, leaning back against Jesus, said to him, “Lord, who is it?” (Mk 4,36; J 21,20) 26 Jesus answered, “It is he to whom I will give this morsel of bread when I have dipped it.” So when he had dipped the morsel, he gave it to Judas, the son of Simon Iscariot. (Rt 2,14; Mt 26,23; Mt 26,25; Mk 14,20; J 6,71)

Rt 2,14Mt 26,23Mt 26,25Mk 14,20J 6,71

27 Then after he had taken the morsel, Satan entered into him. Jesus said to him, “What you are going to do, do quickly.” (L 12,50; L 22,3; J 13,2; 1K 11,27)

L 12,50L 22,3J 13,21K 11,27

28 Now no one at the table knew why he said this to him. 29 Some thought that, because Judas had the moneybag, Jesus was telling him, “Buy what we need for the feast,” or that he should give something to the poor. (J 12,5; J 12,6; J 13,1) 30 So, after receiving the morsel of bread, he immediately went out. And it was night. (1S 28,8)

A New Commandment

31 When he had gone out, Jesus said, “Now is the Son of Man glorified, and God is glorified in him. (J 7,39; J 14,13; J 15,8; J 17,1; J 17,4; 1P 4,11)

J 7,39J 14,13J 15,8J 17,1J 17,41P 4,11

32 If God is glorified in him, God will also glorify him in himself, and glorify him at once. (J 12,23; J 17,1; J 17,5) 33 Little children, yet a little while I am with you. You will seek me, and just as I said to the Jews, so now I also say to you, ‘Where I am going you cannot come.’ (J 7,33; J 7,34; J 8,21) 34 A new commandment I give to you, that you love one another: just as I have loved you, you also are to love one another. (Lv 19,18; J 15,12; J 15,17; Ř 13,8; Ef 5,2; Ko 3,14; 1Te 4,9; 1Tm 1,5; 1P 1,22; 1J 2,7; 1J 3,11; 1J 3,23; 1J 4,10; 1J 4,21; 2J 1,5)

Lv 19,18J 15,12J 15,17Ř 13,8Ef 5,2Ko 3,141Te 4,91Tm 1,51P 1,221J 2,71J 3,111J 3,231J 4,101J 4,212J 1,5

35 By this all people will know that you are my disciples, if you have love for one another.” (1J 3,14; 1J 4,20)

Jesus Foretells Peter’s Denial

36 Simon Peter said to him, “Lord, where are you going?” Jesus answered him, “Where I am going you cannot follow me now, but you will follow afterward.” (J 7,34; J 13,7; J 14,2; J 21,18; 2P 1,14)

J 7,34J 13,7J 14,2J 21,182P 1,14

37 Peter said to him, “Lord, why can I not follow you now? I will lay down my life for you.” (Mt 26,33; Mk 14,29; L 22,33) 38 Jesus answered, “Will you lay down your life for me? Truly, truly, I say to you, the rooster will not crow till you have denied me three times. (J 18,27)