od Biblion1Spravedliví umírají a nikomu to nevadí; zbožní lidé navždy odcházejí a nikdo na to nemyslí, že spravedliví odcházejí před neštěstím.2Odcházejí v pokoji, odpočívají na loži, kdo přímou cestou kráčeli.
Plémě nevěstky
3Teď ale přistupte, vy synové čarodějky, vy plémě nevěrníka a nevěstky!4Komu se to posmíváte? Komu se pošklebujete, na koho jazyk vyplazujete? Copak nejste děti vzpoury, nejste plémě lži?5Vášnivě smilníte v posvátných hájích a pod kdejakým stromem košatým; zabíjíte své děti v roklích pod skalními útesy!6Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl, právě ony budou tvým osudem. Vždyť právě jim vyléváš úlitby, jim přinášíš své moučné oběti. Copak mě tyto věci obměkčí?7Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala, na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.8Za svými dveřmi, za svými veřejemi postavila sis památník. Daleko ode mě ses vysvlékla, vystoupilas na lože a doširoka odkryla; smlouvou ses s nimi spojila, jejich lože milovala, na úd zírala!9S olejem jsi za Molochem chodila, byla jsi samá vonná mast; do dálek jsi své posly vyslala, sestoupila jsi až do pekla.10Tou spoustou cest ses unavila, neřekneš ale: „Marná námaha!“ V tom svém údu jsi život nalezla, a tak jsi nepolevila.11Koho ses tolik děsila a bála, že jsi zradila? Na mě sis ani nevzpomněla, vůbec jsi na mě nedbala! To proto, že jsem tak dlouho mlčel, přestala jsi mě mít v úctě?12Já sám odhalím spravedlnost tvou i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.13Až budeš volat o pomoc, nech se zachránit tou svou sebrankou! Všechny ty modly přece vítr odnese, odvane je už pouhý dech. Kdo se však ke mně uchýlí, dostane zemi za dědictví a obdrží horu mé svatosti.
Pokoj vzdáleným i blízkým
14On říká: Budujte, budujte, cestu připravte, překážky z cesty mému lidu odkliďte!15Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený, jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý: Žiji vysoko a ve svatosti, ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný, abych oživil ducha pokorných, abych oživil srdce sklíčených.16Nebudu stále vznášet výčitky, nebudu se hněvat navěky – vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil, každá duše, již jsem učinil!17Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty, bil jsem je ve svém hněvu skryt, oni však stále po svém odcházeli pryč.18Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím, znovu je povedu a útěchu jim navrátím,19ovoce chvály stvořím pro jejich rty. Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hospodin. Já je uzdravím.20Ničemové však budou jak moře bouřící, jež nemůže se utišit a jehož vlny kalným bahnem zmítají.21Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy![1]
1The righteous man perishes, and no one lays it to heart; devout men are taken away, while no one understands. For the righteous man is taken away from calamity; (Ž 12,1)2he enters into peace; they rest in their beds who walk in their uprightness. (2Pa 16,14; Ez 32,25; L 2,29)3But you, draw near, sons of the sorceress, offspring of the adulterer and the loose woman. (J 8,41)4Whom are you mocking? Against whom do you open your mouth wide and stick out your tongue? Are you not children of transgression, the offspring of deceit, (Ž 35,21; Iz 1,4; Iz 46,8)5you who burn with lust among the oaks,[1] under every green tree, who slaughter your children in the valleys, under the clefts of the rocks? (2Kr 16,4; Iz 1,29; Ez 16,20)6Among the smooth stones of the valley is your portion; they, they, are your lot; to them you have poured out a drink offering, you have brought a grain offering. Shall I relent for these things? (2Kr 23,10)7On a high and lofty mountain you have set your bed, and there you went up to offer sacrifice. (1Kr 14,23; Ez 16,16; Ez 16,24)8Behind the door and the doorpost you have set up your memorial; for, deserting me, you have uncovered your bed, you have gone up to it, you have made it wide; and you have made a covenant for yourself with them, you have loved their bed, you have looked on nakedness.[2] (Ez 16,25; Ez 23,17; Oz 1,2)9You journeyed to the king with oil and multiplied your perfumes; you sent your envoys far off, and sent down even to Sheol. (Ez 16,26; Ez 16,28)10You were wearied with the length of your way, but you did not say, “It is hopeless”; you found new life for your strength, and so you were not faint.[3] (Jr 2,25; Jr 18,12)11Whom did you dread and fear, so that you lied, and did not remember me, did not lay it to heart? Have I not held my peace, even for a long time, and you do not fear me? (Ž 50,21; Ž 78,10; Ž 78,36; Iz 51,12)12I will declare your righteousness and your deeds, but they will not profit you.13When you cry out, let your collection of idols deliver you! The wind will carry them all off, a breath will take them away. But he who takes refuge in me shall possess the land and shall inherit my holy mountain. (Ž 37,9; Iz 11,9; Iz 56,7; Iz 65,11; Iz 65,25; Jr 11,12)
Comfort for the Contrite
14And it shall be said, “Build up, build up, prepare the way, remove every obstruction from my people’s way.” (Iz 40,3; Iz 62,10)15For thus says the One who is high and lifted up, who inhabits eternity, whose name is Holy: “I dwell in the high and holy place, and also with him who is of a contrite and lowly spirit, to revive the spirit of the lowly, and to revive the heart of the contrite. (Ž 34,18; Ž 113,6; Ž 138,6; Iz 42,3; Mi 6,6; L 1,49)16For I will not contend forever, nor will I always be angry; for the spirit would grow faint before me, and the breath of life that I made. (Gn 6,3; Ž 103,9)17Because of the iniquity of his unjust gain I was angry, I struck him; I hid my face and was angry, but he went on backsliding in the way of his own heart. (Iz 56,11; Jr 6,13)18I have seen his ways, but I will heal him; I will lead him and restore comfort to him and his mourners, (Iz 61,3; Jr 3,22)19creating the fruit of the lips. Peace, peace, to the far and to the near,” says the Lord, “and I will heal him. (Iz 50,4; Iz 57,18; Sk 2,39; Ef 2,17; Žd 13,15)20But the wicked are like the tossing sea; for it cannot be quiet, and its waters toss up mire and dirt. (Ju 1,13)21There is no peace,” says my God, “for the wicked.” (Iz 48,22)