1Teď ale toto praví Hospodin, ten, kdo tě stvořil, Jákobe, ten, kdo tě, Izraeli, zformoval: Neboj se, já jsem tě vykoupil a povolal tě jménem tvým – patříš mi!2Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, neshoříš, plamen tě nespálí.3Já Hospodin jsem přece tvůj Bůh, já, Svatý izraelský, jsem tvůj spasitel. Egypt jsem dal za tebe jako zálohu, Habeší a Sábou vyplatil jsem tě.4Jsi pro mne tolik drahocenný, jsi mi tak vzácný, tak tě miluji, že za tebe vyměním všechny lidi, za tvůj život dám celé národy.5Neboj se, já jsem s tebou. Od východu přivedu tvé potomky, od západu tě shromáždím.6Severu řeknu: „Propusť je!“ a jihu: „Nedrž je!“ Přiveď mé syny zdaleka, mé dcery ze světových stran –7všechny, kdo nesou jméno mé, ty, jež jsem stvořil k slávě své, ty, jež jsem udělal a zformoval.8Vyveď ten slepý lid, který však má oči, všechny ty hluché, kteří mají uši.9Všichni lidé ať se shromáždí, ať se společně sejdou národy. Kdo z nich nám tohle oznámil, kdo minulé věci ohlásil? Ať přivedou své svědky, ať se obhájí, ať jim dá za pravdu, kdo to uslyší.10Vy jste mí svědkové, praví Hospodin, a můj služebník, jehož jsem vyvolil, abyste poznali a uvěřili mi a porozuměli, že já jsem.[1] Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen a ani po mně nebude.11Já, já sám jsem Hospodin a není spasitele kromě mne.12Já jsem oznámil, já zachránil a ohlásil, když jste žádné cizí bohy neměli. Vy jste mí svědkové, praví Hospodin, že já jsem Bůh.13Dříve než byl den, já jsem. Z mé ruky nikdo nevyrve. Když konám, kdo to vrátí zpět?
Činím novou věc
14Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý izraelský: Kvůli vám pošlu na Babylon kohosi[2] a srazím všechny závory – z jásotu Chaldejců bude úpění![3]15Já jsem Hospodin, váš Svatý, Stvořitel Izraele, váš Král.16Toto praví Hospodin, který razí cestu na moři a stezku mohutnými vodami,17který přivádí vozy s koni a vojsko i posily nechává padnout, aby nevstali, jako knot lampy aby uhasli:18Nevzpomínejte na věci minulé, o starých neuvažujte!19Hle, já činím novou věc, a klíčí právě teď – vy to nevíte? Ano, způsobím cestu na poušti a na pustinách potoky.20Divoká zvěř mě bude ctít, pštrosi i šakali, že jsem způsobil vody na poušti a na pustinách potoky, abych napojil svůj vyvolený lid,21lid, který jsem si vytvořil, aby mou chválu hlásali.22Ty jsi mě ale nevzýval, Jákobe, byl jsem ti, Izraeli, na obtíž!23Nepřivedls mi beránky k oběti zápalné, obětními hody jsi mě neuctil. K žádným darům jsem tě nenutil, neobtěžoval jsem tě kadidly.24Nekoupil jsi mi vonné koření, tukem svých obětí jsi mě nesvlažil. Zatos mě svými hříchy unavil, obtížil jsi mě svými vinami!25Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky a nevzpomenu na tvůj hřích.26Osvěž mi paměť, ať se spolu soudíme, pověz, čím bys mohl být ospravedlněn.27Už tvůj prapředek se prohřešil, tvoji mluvčí mě zradili.28Proto jsem potupil hodnostáře svatyně, vydal jsem Jákoba klatbě a Izraele potupě.
1But now thus says the Lord, he who created you, O Jacob, he who formed you, O Israel: “Fear not, for I have redeemed you; I have called you by name, you are mine. (Gn 32,28; Iz 41,14; Iz 44,2; Iz 44,21; Iz 44,24; Iz 45,3)2When you pass through the waters, I will be with you; and through the rivers, they shall not overwhelm you; when you walk through fire you shall not be burned, and the flame shall not consume you. (Ž 66,12; Iz 42,25; Da 3,25; Da 3,27)3For I am the Lord your God, the Holy One of Israel, your Savior. I give Egypt as your ransom, Cush and Seba in exchange for you. (Ex 20,2; Ž 72,10; Iz 45,14; Iz 52,3)4Because you are precious in my eyes, and honored, and I love you, I give men in return for you, peoples in exchange for your life.5Fear not, for I am with you; I will bring your offspring from the east, and from the west I will gather you. (Ž 107,3; Iz 41,10; Iz 41,13; Iz 44,2; Iz 49,12; Iz 60,8; Jr 30,10)6I will say to the north, Give up, and to the south, Do not withhold; bring my sons from afar and my daughters from the end of the earth, (2K 6,18)7everyone who is called by my name, whom I created for my glory, whom I formed and made.”8Bring out the people who are blind, yet have eyes, who are deaf, yet have ears! (Iz 42,19)9All the nations gather together, and the peoples assemble. Who among them can declare this, and show us the former things? Let them bring their witnesses to prove them right, and let them hear and say, It is true. (Iz 41,1; Iz 41,21)10“You are my witnesses,” declares the Lord, “and my servant whom I have chosen, that you may know and believe me and understand that I am he. Before me no god was formed, nor shall there be any after me. (Iz 41,4; Iz 42,1; Iz 43,12; Iz 44,8)11I, I am the Lord, and besides me there is no savior. (Iz 45,21; Oz 13,4)12I declared and saved and proclaimed, when there was no strange god among you; and you are my witnesses,” declares the Lord, “and I am God. (Iz 43,10)13Also henceforth I am he; there is none who can deliver from my hand; I work, and who can turn it back?” (Ž 90,2; Iz 41,4; J 8,58)14Thus says the Lord, your Redeemer, the Holy One of Israel: “For your sake I send to Babylon and bring them all down as fugitives, even the Chaldeans, in the ships in which they rejoice. (Iz 23,13; Iz 43,4; Iz 47,1)15I am the Lord, your Holy One, the Creator of Israel, your King.”16Thus says the Lord, who makes a way in the sea, a path in the mighty waters, (Ex 14,21; Ž 77,19; Iz 51,10)17who brings forth chariot and horse, army and warrior; they lie down, they cannot rise, they are extinguished, quenched like a wick: (Ex 14,4; Ž 76,5; Ž 118,12; Iz 1,31)18“Remember not the former things, nor consider the things of old. (Jr 16,14; Jr 23,7)19Behold, I am doing a new thing; now it springs forth, do you not perceive it? I will make a way in the wilderness and rivers in the desert. (Iz 35,8; Iz 41,18; Iz 42,9; Iz 48,21; 2K 5,17; Zj 21,5)20The wild beasts will honor me, the jackals and the ostriches, for I give water in the wilderness, rivers in the desert, to give drink to my chosen people, (Iz 13,22; Iz 49,10)21the people whom I formed for myself that they might declare my praise. (Ž 22,3; Ž 79,13; Ž 105,1; L 1,74; 1P 2,9)22“Yet you did not call upon me, O Jacob; but you have been weary of me, O Israel! (Mi 6,3)23You have not brought me your sheep for burnt offerings, or honored me with your sacrifices. I have not burdened you with offerings, or wearied you with frankincense. (Iz 43,22; Am 5,25)24You have not bought me sweet cane with money, or satisfied me with the fat of your sacrifices. But you have burdened me with your sins; you have wearied me with your iniquities.25“I, I am he who blots out your transgressions for my own sake, and I will not remember your sins. (Iz 44,22; Iz 46,8; Ez 36,25)26Put me in remembrance; let us argue together; set forth your case, that you may be proved right. (Iz 1,18)27Your first father sinned, and your mediators transgressed against me. (Jr 5,31; Ez 16,3)28Therefore I will profane the princes of the sanctuary, and deliver Jacob to utter destruction and Israel to reviling. (Jr 24,9; Jr 29,22; Pl 2,2)