1Zmlkněte přede mnou, ostrovy! Ať národy zkusí nabrat sil! Jen ať se přiblíží a promluví – pojďme společně k soudu přistoupit.2Kdo na východě vzbudil vítěze[1] a povolal ho ke službě? Kdo podmanil mu národy a dal mu vládnout nad králi? V prach je svým mečem obrací, svým lukem je jak stébla rozhání.3Žene je, sám ale kráčí v bezpečí stezkou, na kterou dříve nevkročil.4Kdo to způsobil a učinil? Kdo od počátku volá lidská pokolení? Já Hospodin, ten první, já budu tentýž i na konci!5Ostrovy to vidí a bojí se, končiny země třesou se. Shromáždili se společně,6podporují se navzájem, jeden druhému říká: „Seber se!“7Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy, kovotepec říká kováři: „Je to dobře spojené!“ a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.8Ty však, Izraeli, jsi můj služebník, tebe, Jákobe, jsem si vyvolil – jsi símě Abrahama, mého přítele!9Od končin země jsem tě vychvátil, povolal jsem tě z krajů nejzazších se slovy: „Jsi můj služebník, neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“10Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.11Hle, jak ostudně budou zahanbeni všichni, kdo proti tobě zuřili! Budou jako nic a zahynou ti, kteří s tebou vedli boj.12I kdybys je hledal, nenajdeš ty, kdo útočili na tebe. Budou jako nic a ještě míň ti, kteří s tebou válčili.13Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: „Neměj strach, já sám ti pomáhám!“14Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova! Já sám ti pomáhám, praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.15Hle, učiním tě cepem k mlácení, novým a s hroty ostrými. Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš, s pahorky naložíš jako s plevami.16Rozptýlíš je a vítr je uchvátí, rozmetáni budou vichřicí. Ty se však budeš v Hospodinu radovat, Svatý izraelský bude chlouba tvá.17Chudí a ubozí marně vodu hledají s jazykem žízní vyprahlým. Já Hospodin je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím!18Vyvedu řeky na holých návrších, v údolích nechám tryskat prameny. Proměním pouště v jezera, z vyprahlé země bude voda vyvěrat.19V poušti vysázím cedry a akáty, myrty a také olivy. Pustinu osadím cypřiši a jilmy spolu s jedlemi,20ať to všichni vidí a poznají, ať to uváží a pochopí, že to svou rukou učinil Hospodin, Svatý izraelský že to vytvořil.
Modly nejsou nic
21Předneste svou při, praví Hospodin. Král Jákobův říká: Předložte důkazy!22Pojďte nám, vy modly, oznámit, co všechno se má přihodit. Povězte nám aspoň věci minulé, ať si je k srdci vezmeme a poznáme, jak to dopadne. Nebo nám řekněte, co stane se,23o budoucnosti nám povězte, ať poznáme, že jste bohové! Udělejte něco, ať je to dobré nebo zlé, ať užasneme nad tím pohledem.24Jenže vy nejste vůbec nic a vaše skutky jsou ještě míň – kdo si vás volí, je odporný!25Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se,[2] ten, který na východě vzývá jméno mé. Po vládcích dupe jako po blátě, jako když hrnčíř hlínu rozšlape.26Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli, kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“? Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil, od vás neslyšel nikdo nic!27Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“ Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.28Dívám se a není ani jediný, žádný z těch bohů neumí poradit; kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?29Hle, jak jsou všichni pouhé nic a jejich skutky jsou ještě míň – vzduch a nicota jsou jejich odlitky!
1Listen to me in silence, O coastlands; let the peoples renew their strength; let them approach, then let them speak; let us together draw near for judgment. (Iz 11,11; Abk 2,20; Za 2,13)2Who stirred up one from the east whom victory meets at every step?[1] He gives up nations before him, so that he tramples kings underfoot; he makes them like dust with his sword, like driven stubble with his bow. (Sd 4,10; 2Pa 36,23; Iz 40,24; Iz 45,1; Iz 46,11)3He pursues them and passes on safely, by paths his feet have not trod.4Who has performed and done this, calling the generations from the beginning? I, the Lord, the first, and with the last; I am he. (Iz 41,26; Iz 43,10; Iz 44,6; Iz 48,12; Zj 1,8; Zj 1,17; Zj 22,13)5The coastlands have seen and are afraid; the ends of the earth tremble; they have drawn near and come. (Iz 11,11)6Everyone helps his neighbor and says to his brother, “Be strong!”7The craftsman strengthens the goldsmith, and he who smooths with the hammer him who strikes the anvil, saying of the soldering, “It is good”; and they strengthen it with nails so that it cannot be moved. (Iz 40,19; Iz 40,20)8But you, Israel, my servant, Jacob, whom I have chosen, the offspring of Abraham, my friend; (Dt 7,6; Dt 10,15; Dt 14,2; 2Pa 20,7; Ž 135,4; Iz 44,1; Jk 2,23; 1P 2,9)9you whom I took from the ends of the earth, and called from its farthest corners, saying to you, “You are my servant, I have chosen you and not cast you off”; (Iz 41,8; Iz 43,5)10fear not, for I am with you; be not dismayed, for I am your God; I will strengthen you, I will help you, I will uphold you with my righteous right hand. (Ž 48,10)11Behold, all who are incensed against you shall be put to shame and confounded; those who strive against you shall be as nothing and shall perish. (Iz 45,24)12You shall seek those who contend with you, but you shall not find them; those who war against you shall be as nothing at all. (Ž 37,10; Iz 40,17)13For I, the Lord your God, hold your right hand; it is I who say to you, “Fear not, I am the one who helps you.”14Fear not, you worm Jacob, you men of Israel! I am the one who helps you, declares the Lord; your Redeemer is the Holy One of Israel. (Ž 22,6; Ž 78,35; Iz 43,14; Iz 54,5)15Behold, I make of you a threshing sledge, new, sharp, and having teeth; you shall thresh the mountains and crush them, and you shall make the hills like chaff; (Iz 2,14; Mi 4,13)16you shall winnow them, and the wind shall carry them away, and the tempest shall scatter them. And you shall rejoice in the Lord; in the Holy One of Israel you shall glory. (Iz 41,2; Iz 45,25; Jr 51,2)17When the poor and needy seek water, and there is none, and their tongue is parched with thirst, I the Lord will answer them; I the God of Israel will not forsake them. (Iz 44,3)18I will open rivers on the bare heights, and fountains in the midst of the valleys. I will make the wilderness a pool of water, and the dry land springs of water. (Ž 107,35; Iz 35,6)19I will put in the wilderness the cedar, the acacia, the myrtle, and the olive. I will set in the desert the cypress, the plane and the pine together, (Iz 35,1; Iz 55,12; Iz 60,13)20that they may see and know, may consider and understand together, that the hand of the Lord has done this, the Holy One of Israel has created it. (Jb 12,9)
The Futility of Idols
21Set forth your case, says the Lord; bring your proofs, says the King of Jacob.22Let them bring them, and tell us what is to happen. Tell us the former things, what they are, that we may consider them, that we may know their outcome; or declare to us the things to come. (Iz 41,26; Iz 44,7; Iz 45,21; Iz 46,10)23Tell us what is to come hereafter, that we may know that you are gods; do good, or do harm, that we may be dismayed and terrified.[2] (Iz 41,22; Iz 45,7)24Behold, you are nothing, and your work is less than nothing; an abomination is he who chooses you. (Ž 115,8; Iz 41,29; 1K 8,4)25I stirred up one from the north, and he has come, from the rising of the sun, and he shall call upon my name; he shall trample on rulers as on mortar, as the potter treads clay. (Ž 44,5; Iz 41,2; Jr 50,3)26Who declared it from the beginning, that we might know, and beforehand, that we might say, “He is right”? There was none who declared it, none who proclaimed, none who heard your words. (Iz 41,22)27I was the first to say[3] to Zion, “Behold, here they are!” and I give to Jerusalem a herald of good news. (Iz 40,9; Iz 51,12; Iz 52,7)28But when I look, there is no one; among these there is no counselor who, when I ask, gives an answer. (Iz 41,21)29Behold, they are all a delusion; their works are nothing; their metal images are empty wind. (Iz 41,12)