Genesis 50 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Josef se vrhl na otcovu tvář, skrápěl ji slzami a líbal ho. 2 Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele 3 plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní. 4 Když uplynula doba jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru: „Prokažte mi prosím laskavost a předneste faraonovým uším mou prosbu. 5 Můj otec mě zavázal přísahou a řekl: ‚Hle, už umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kanaánské zemi!‘^[1] Proto mi prosím dovol odejít. Jakmile svého otce pohřbím, vrátím se zpět.“ 6 Farao odpověděl: „Jdi a pohřbi svého otce podle přísahy, jíž tě zavázal.“ 7 Josef se tedy vydal pohřbít svého otce a doprovázelo jej celé faraonovo služebnictvo, jeho přední dvořané i všichni egyptští hodnostáři. 8 Šla také celá Josefova rodina, jeho bratři a rodina jeho otce – jen své děti, svůj brav a skot zanechali v gošenském kraji. 9 Jely s nimi i vozy s jezdci; byl to velkolepý průvod. 10 Když pak dorazili ke Goren-atadu poblíž Jordánu, dali se do hlubokého a bolestného truchlení. Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost za svého otce. 11 Když obyvatelé kanaánské země viděli tu smuteční slavnost v Goren-atadu, řekli: „To mají Egypťané hluboký smutek!“ A tak to místo poblíž Jordánu dostalo jméno Abel-micrajim, Smutek Egypta. 12 Jákobovi synové s otcem naložili, jak jim přikázal. 13 Přinesli ho do kanaánské země a pochovali ho v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. 14 Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce.

Odpusť nám

15 Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“ 16 Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: 17 ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal. 18 Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“ 19 Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? 20 Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. 21 Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

Bůh vás odsud vyvede

22 Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let. 23 Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín. 24 Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“ 25 Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“ 26 Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.

English Standard Version

od Crossway

1 Then Joseph fell on his father’s face and wept over him and kissed him. (Gn 46,4) 2 And Joseph commanded his servants the physicians to embalm his father. So the physicians embalmed Israel. (Gn 50,26; 2Pa 16,14; Mk 16,1; L 23,56; J 19,39)

Gn 50,262Pa 16,14Mk 16,1L 23,56J 19,39

3 Forty days were required for it, for that is how many are required for embalming. And the Egyptians wept for him seventy days. (Gn 50,10; Nu 20,29; Dt 34,8; 1S 31,13; Jb 2,13)

Gn 50,10Nu 20,29Dt 34,81S 31,13Jb 2,13

4 And when the days of weeping for him were past, Joseph spoke to the household of Pharaoh, saying, “If now I have found favor in your eyes, please speak in the ears of Pharaoh, saying, (Gn 33,15; Gn 47,29) 5 ‘My father made me swear, saying, “I am about to die: in my tomb that I hewed out for myself in the land of Canaan, there shall you bury me.” Now therefore, let me please go up and bury my father. Then I will return.’” (2Pa 16,14; Iz 22,16; Mt 27,60) 6 And Pharaoh answered, “Go up, and bury your father, as he made you swear.” 7 So Joseph went up to bury his father. With him went up all the servants of Pharaoh, the elders of his household, and all the elders of the land of Egypt, 8 as well as all the household of Joseph, his brothers, and his father’s household. Only their children, their flocks, and their herds were left in the land of Goshen. (Gn 45,10) 9 And there went up with him both chariots and horsemen. It was a very great company. 10 When they came to the threshing floor of Atad, which is beyond the Jordan, they lamented there with a very great and grievous lamentation, and he made a mourning for his father seven days. (Gn 50,3; 2S 1,17; Sk 8,2) 11 When the inhabitants of the land, the Canaanites, saw the mourning on the threshing floor of Atad, they said, “This is a grievous mourning by the Egyptians.” Therefore the place was named Abel-mizraim;^[1] it is beyond the Jordan. 12 Thus his sons did for him as he had commanded them, 13 for his sons carried him to the land of Canaan and buried him in the cave of the field at Machpelah, to the east of Mamre, which Abraham bought with the field from Ephron the Hittite to possess as a burying place. (Gn 23,16; Gn 49,29; Sk 7,16) 14 After he had buried his father, Joseph returned to Egypt with his brothers and all who had gone up with him to bury his father.

God’s Good Purposes

15 When Joseph’s brothers saw that their father was dead, they said, “It may be that Joseph will hate us and pay us back for all the evil that we did to him.” 16 So they sent a message to Joseph, saying, “Your father gave this command before he died: 17 ‘Say to Joseph, “Please forgive the transgression of your brothers and their sin, because they did evil to you.”’ And now, please forgive the transgression of the servants of the God of your father.” Joseph wept when they spoke to him. (Gn 49,25) 18 His brothers also came and fell down before him and said, “Behold, we are your servants.” (Gn 37,7; Gn 37,10) 19 But Joseph said to them, “Do not fear, for am I in the place of God? (Gn 30,2; 2Kr 5,7) 20 As for you, you meant evil against me, but God meant it for good, to bring it about that many people^[2] should be kept alive, as they are today. (Gn 45,5; Gn 45,7) 21 So do not fear; I will provide for you and your little ones.” Thus he comforted them and spoke kindly to them. (Gn 45,11; Gn 47,12)

The Death of Joseph

22 So Joseph remained in Egypt, he and his father’s house. Joseph lived 110 years. 23 And Joseph saw Ephraim’s children of the third generation. The children also of Machir the son of Manasseh were counted as Joseph’s own.^[3] (Gn 30,3; Nu 32,39; 1Pa 7,14; Jb 42,16; Ž 128,6)

Gn 30,3Nu 32,391Pa 7,14Jb 42,16Ž 128,6

24 And Joseph said to his brothers, “I am about to die, but God will visit you and bring you up out of this land to the land that he swore to Abraham, to Isaac, and to Jacob.” (Gn 15,14; Gn 15,18; Gn 26,3; Gn 28,13; Gn 35,12; Gn 46,4; Gn 48,21; Ex 3,16; Žd 11,22)

Gn 15,14Gn 15,18Gn 26,3Gn 28,13Gn 35,12Gn 46,4Gn 48,21Ex 3,16Žd 11,22

25 Then Joseph made the sons of Israel swear, saying, “God will surely visit you, and you shall carry up my bones from here.” (Ex 13,19; Jz 24,32) 26 So Joseph died, being 110 years old. They embalmed him, and he was put in a coffin in Egypt. (Gn 50,2)