Genesis 44 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Stříbrný pohár

1 Josef potom přikázal správci svého domu: „Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků. 2 A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní.“ Učinil tedy, jak mu Josef řekl. 3 Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni. 4 Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: „Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem? 5 Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!‘“ 6 Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova. 7 Odpověděli: „O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali! 8 Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato? 9 U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“ 10 On řekl: „Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní.“ 11 Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je. 12 Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku! 13 V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města. 14 Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem 15 a Josef jim řekl: „Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?“ 16 Juda řekl: „Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána – my i ten, u něhož se našel ten pohár!“ 17 On však řekl: „To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!“ 18 Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka – jsi přece jako sám farao! 19 Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ 20 řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘ 21 Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘ 22 Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘ 23 Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘ 24 A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána. 25 Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘ 26 odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘ 27 Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. 28 Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. 29 Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘ 30 Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? 31 Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. 32 Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘ 33 Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! 34 Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“

English Standard Version

od Crossway

Joseph Tests His Brothers

1 Then he commanded the steward of his house, “Fill the men’s sacks with food, as much as they can carry, and put each man’s money in the mouth of his sack, (Gn 42,25; Gn 43,16; Gn 44,4) 2 and put my cup, the silver cup, in the mouth of the sack of the youngest, with his money for the grain.” And he did as Joseph told him. 3 As soon as the morning was light, the men were sent away with their donkeys. 4 They had gone only a short distance from the city. Now Joseph said to his steward, “Up, follow after the men, and when you overtake them, say to them, ‘Why have you repaid evil for good?^[1] (Gn 44,1) 5 Is it not from this that my lord drinks, and by this that he practices divination? You have done evil in doing this.’” (Gn 30,27; Gn 44,15; 2Kr 21,6; 2Pa 33,6)

Gn 30,27Gn 44,152Kr 21,62Pa 33,6

6 When he overtook them, he spoke to them these words. 7 They said to him, “Why does my lord speak such words as these? Far be it from your servants to do such a thing! 8 Behold, the money that we found in the mouths of our sacks we brought back to you from the land of Canaan. How then could we steal silver or gold from your lord’s house? (Gn 43,21) 9 Whichever of your servants is found with it shall die, and we also will be my lord’s servants.” (Gn 31,32; Gn 44,16) 10 He said, “Let it be as you say: he who is found with it shall be my servant, and the rest of you shall be innocent.” 11 Then each man quickly lowered his sack to the ground, and each man opened his sack. 12 And he searched, beginning with the eldest and ending with the youngest. And the cup was found in Benjamin’s sack. 13 Then they tore their clothes, and every man loaded his donkey, and they returned to the city. (Gn 37,29) 14 When Judah and his brothers came to Joseph’s house, he was still there. They fell before him to the ground. (Gn 37,7; Gn 37,9; Gn 42,6; Gn 43,26; Gn 43,28)

Gn 37,7Gn 37,9Gn 42,6Gn 43,26Gn 43,28

15 Joseph said to them, “What deed is this that you have done? Do you not know that a man like me can indeed practice divination?” (Gn 44,5) 16 And Judah said, “What shall we say to my lord? What shall we speak? Or how can we clear ourselves? God has found out the guilt of your servants; behold, we are my lord’s servants, both we and he also in whose hand the cup has been found.” (Gn 37,18; Gn 44,9; Nu 32,23) 17 But he said, “Far be it from me that I should do so! Only the man in whose hand the cup was found shall be my servant. But as for you, go up in peace to your father.” 18 Then Judah went up to him and said, “Oh, my lord, please let your servant speak a word in my lord’s ears, and let not your anger burn against your servant, for you are like Pharaoh himself. (Gn 41,40; Gn 43,20; Ex 32,22) 19 My lord asked his servants, saying, ‘Have you a father, or a brother?’ 20 And we said to my lord, ‘We have a father, an old man, and a young brother, the child of his old age. His brother is dead, and he alone is left of his mother’s children, and his father loves him.’ (Gn 37,3; Gn 43,8; Gn 44,30) 21 Then you said to your servants, ‘Bring him down to me, that I may set my eyes on him.’ (Gn 42,15; Gn 42,20; Gn 43,3; Gn 43,5)

Gn 42,15Gn 42,20Gn 43,3Gn 43,5

22 We said to my lord, ‘The boy cannot leave his father, for if he should leave his father, his father would die.’ (Gn 44,31) 23 Then you said to your servants, ‘Unless your youngest brother comes down with you, you shall not see my face again.’ (Gn 43,3) 24 “When we went back to your servant my father, we told him the words of my lord. 25 And when our father said, ‘Go again, buy us a little food,’ (Gn 43,2) 26 we said, ‘We cannot go down. If our youngest brother goes with us, then we will go down. For we cannot see the man’s face unless our youngest brother is with us.’ 27 Then your servant my father said to us, ‘You know that my wife bore me two sons. (Gn 46,19) 28 One left me, and I said, “Surely he has been torn to pieces,” and I have never seen him since. (Gn 37,33) 29 If you take this one also from me, and harm happens to him, you will bring down my gray hairs in evil to Sheol.’ (Gn 42,4; Gn 42,36; Gn 42,38) 30 “Now therefore, as soon as I come to your servant my father, and the boy is not with us, then, as his life is bound up in the boy’s life, 31 as soon as he sees that the boy is not with us, he will die, and your servants will bring down the gray hairs of your servant our father with sorrow to Sheol. 32 For your servant became a pledge of safety for the boy to my father, saying, ‘If I do not bring him back to you, then I shall bear the blame before my father all my life.’ (Gn 43,9) 33 Now therefore, please let your servant remain instead of the boy as a servant to my lord, and let the boy go back with his brothers. 34 For how can I go back to my father if the boy is not with me? I fear to see the evil that would find my father.”