1Bůh promluvil všechna tato slova:2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.3Neměj žádné bohy kromě mne.4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách.11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.[1]12Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.13Nezabíjej.14Necizolož.15Nekraď.16Nelži o svém bližním.17Nedychti po domě svého bližního. Nedychti po manželce svého bližního, po jeho otroku, jeho děvečce, jeho býku ani jeho oslu – vůbec po ničem, co je tvého bližního.“18Když všechen lid viděl a slyšel to hřmění a blýskání, troubení rohu a dýmající horu, třásl se strachy. Přesunuli se opodál19a řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat, ale ať s námi nemluví Bůh, ať nezemřeme!“20Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“21Lid tedy zůstal stát opodál, zatímco Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.
Nic mi nepostavíte naroveň
22Hospodin Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe.23Nic mi nepostavíte naroveň: neuděláte si bohy ze stříbra ani bohy ze zlata.24Uděláš mi pouze hliněný oltář a na něm budeš obětovat své zápalné a pokojné oběti, svůj brav i skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, k tobě přijdu a požehnám ti.25Jestliže mi uděláš kamenný oltář, nestav jej z tesaných kamenů; dotkneš-li se jej dlátem, znesvětíš jej.26Také nebudeš k mému oltáři vystupovat po stupních, aby se při tom neodkryla tvá nahota.
1And God spoke all these words, saying, (Dt 5,6; Dt 5,22)2“I am the Lord your God, who brought you out of the land of Egypt, out of the house of slavery. (Lv 26,13; Ž 81,10; Oz 13,4)3“You shall have no other gods before[1] me. (2Kr 17,35; Jr 25,6; Jr 35,15)4“You shall not make for yourself a carved image, or any likeness of anything that is in heaven above, or that is in the earth beneath, or that is in the water under the earth. (Lv 26,1; Dt 27,15; Ž 97,7; Sk 17,29)5You shall not bow down to them or serve them, for I the Lord your God am a jealous God, visiting the iniquity of the fathers on the children to the third and the fourth generation of those who hate me, (Ex 23,24; Ex 34,7; Ex 34,14; Nu 14,18; Dt 4,24; Dt 6,15; Jz 23,7; Jz 24,19; Ž 79,8; Ž 109,14; Iz 65,6; Jr 32,18; Na 1,2)6but showing steadfast love to thousands[2] of those who love me and keep my commandments.7“You shall not take the name of the Lord your God in vain, for the Lord will not hold him guiltless who takes his name in vain. (Lv 19,12; Mt 5,34; Jk 5,12)8“Remember the Sabbath day, to keep it holy. (Ex 31,13; Lv 19,3; Lv 19,30; Lv 26,2)9Six days you shall labor, and do all your work, (Ex 23,12; Ex 34,21; Ex 35,2; Lv 23,3; L 13,14)10but the seventh day is a Sabbath to the Lord your God. On it you shall not do any work, you, or your son, or your daughter, your male servant, or your female servant, or your livestock, or the sojourner who is within your gates. (Gn 2,2; Ex 16,26; Ex 31,15; Nu 15,32; Neh 13,16; Ez 20,12)11For in six days the Lord made heaven and earth, the sea, and all that is in them, and rested on the seventh day. Therefore the Lord blessed the Sabbath day and made it holy. (Gn 1,1)12“Honor your father and your mother, that your days may be long in the land that the Lord your God is giving you. (Lv 19,3; Jr 35,18; Mt 15,4; Mt 19,19; Mk 7,10; Mk 10,19; L 18,20; Ef 6,2; Ef 6,3)13“You shall not murder.[3] (Gn 9,5; Mt 5,21; Mt 19,18; Ř 13,9; 1J 3,15)14“You shall not commit adultery. (Lv 18,20; Dt 22,22; Př 6,32; Mt 5,27; Ř 13,9; 1K 6,9; Žd 13,4)15“You shall not steal. (Lv 19,11; Mt 19,18; Ř 13,9; Ef 4,28)16“You shall not bear false witness against your neighbor. (Ex 23,1; Dt 19,16; Př 19,5; Př 19,9; Př 21,28; Př 24,28; Př 25,18; Mt 19,18)17“You shall not covet your neighbor’s house; you shall not covet your neighbor’s wife, or his male servant, or his female servant, or his ox, or his donkey, or anything that is your neighbor’s.” (Jr 5,8; Mi 2,2; Mt 5,28; L 12,15; Ř 7,7; Ř 13,9; Ef 5,3; Ef 5,5; Ko 3,5; Žd 13,5)18Now when all the people saw the thunder and the flashes of lightning and the sound of the trumpet and the mountain smoking, the people were afraid[4] and trembled, and they stood far off (Žd 12,18)19and said to Moses, “You speak to us, and we will listen; but do not let God speak to us, lest we die.” (Dt 5,25; Dt 5,27; Dt 18,16; Ga 3,19; Žd 12,19)20Moses said to the people, “Do not fear, for God has come to test you, that the fear of him may be before you, that you may not sin.” (Gn 22,1; Dt 13,3; 1S 12,20)21The people stood far off, while Moses drew near to the thick darkness where God was. (Dt 4,11; 2S 22,10; 1Kr 8,12; Ž 18,9; Ž 97,2)
Laws About Altars
22And the Lord said to Moses, “Thus you shall say to the people of Israel: ‘You have seen for yourselves that I have talked with you from heaven. (Dt 4,36; Neh 9,13; Žd 12,25)23You shall not make gods of silver to be with me, nor shall you make for yourselves gods of gold. (Ex 32,31; 2Kr 17,33; Ez 20,39; Sf 1,5)24An altar of earth you shall make for me and sacrifice on it your burnt offerings and your peace offerings, your sheep and your oxen. In every place where I cause my name to be remembered I will come to you and bless you. (Dt 7,13; Dt 12,5; Dt 12,11; Dt 14,23; Dt 16,6; Dt 16,11; Dt 26,2; 1Kr 8,29; 1Kr 9,3; 2Pa 6,6; 2Pa 7,16; 2Pa 12,13; Ezd 6,12; Neh 1,9; Ž 74,7; Jr 7,10; Jr 7,12)25If you make me an altar of stone, you shall not build it of hewn stones, for if you wield your tool on it you profane it. (Dt 27,5; Jz 8,31; 1Kr 5,17; 1Pa 22,2)26And you shall not go up by steps to my altar, that your nakedness be not exposed on it.’