Exodus 12,1 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Hod beránka

1 Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl: 2 „Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku. 3 Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. 4 Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní. 5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz. 6 Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije. 7 Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. 8 Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. 9 Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě – jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. 10 Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni. 11 A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach – Minutí Hospodinovo. 12 V tuto noc projdu egyptskou zemí a pobiji všechny prvorozené v Egyptě – jak lidi, tak dobytek. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin. 13 Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne. 14 Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. 15 Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. 16 Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. 17 Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z Egypta. Tento den budete zachovávat ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. 18 Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce budete jíst nekvašené chleby. 19 Po sedm dní se ve vašich domech nenajde kvas. Kdokoli by jedl něco kvašeného, bude vyloučen z izraelské obce, ať to bude host anebo domácí. 20 Nebudete jíst nic kvašeného; ve všech svých příbytcích budete jíst nekvašené chleby.“ 21 Mojžíš tedy svolal všechny stařešiny Izraele a řekl jim: „Jděte, vezměte si ze stáda kus pro své rodiny a zabijte jej pro Hod beránka. 22 Pak vezměte svazek yzopu, namočte jej do misky s krví a tou krví potřete nadpraží i obě veřeje. Nikdo z vás nesmí až do rána vyjít ze dveří svého domu, 23 neboť Hospodin půjde bít Egypt. Když spatří nade dveřmi a na obou veřejích krev, mine Hospodin ty dveře a nedovolí zhoubci vejít do vašich domů a ranit vás. 24 Toto slovo dodržujte, neboť je to věčné ustanovení pro tebe i pro tvé syny. 25 Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak zaslíbil, zachovávejte tento obřad. 26 Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘ 27 odpovíte: ‚Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘“ Tehdy lid padl na kolena a klaněl se. 28 Synové Izraele šli a zachovali se přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Veliká noc

29 O půlnoci pak Hospodin v egyptské zemi pobil všechny prvorozené – od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna vězně v žaláři, dokonce i všechno prvorozené z dobytka. 30 Té noci byl farao vzhůru, tak jako všichni jeho dvořané a všichni Egypťané. V Egyptě propukl hrozný nářek, neboť nebylo domu, kde by nebyl mrtvý. 31 Té noci si dal zavolat Mojžíše a Árona. „Seberte se a jděte pryč od mého lidu – vy i ti vaši Izraelité!“ řekl jim. „Jděte a služte Hospodinu, jak jste žádali! 32 Vezměte si svůj brav i skot, jak jste žádali, jen už jděte! A požehnejte i mně.“ 33 Egypťané pak lid pobízeli, aby urychlili jeho odchod ze země, neboť si říkali: „Všichni pomřeme!“ 34 Lid tedy vzal těsto, ještě než vykynulo, díže zabalil do šatů a nesl je na ramenou. 35 Synové Izraele se zachovali podle Mojžíšova slova a požádali Egypťany o stříbrné a zlaté šperky i o šaty. 36 Hospodin naklonil Egypťany k lidu tak příznivě, že jim vyhověli. Dočista Egypt obrali! 37 Synové Izraele pak vytáhli z Ramesesu do Sukotu – jen pěších mužů bylo asi 600 000, kromě žen a dětí. 38 Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu a obrovské stádo bravu i skotu. 39 Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené chlebové placky, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu. 40 Pobyt synů Izraele v Egyptě trval 430 let.^[1] 41 Právě toho dne, kdy uplynulo 430 let, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z Egypta. 42 To je ta noc, kdy Hospodin držel stráž, aby je vyvedl z Egypta. To je ta noc, jež patří Hospodinu, noc, kdy všichni synové Izraele ve svých pokoleních budou držet stráž. 43 Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Toto jsou ustanovení o Hodu beránka: Nesmí ho jíst žádný cizinec. 44 Každý otrok koupený za peníze ho smí jíst, bude-li obřezán. 45 Nesmí ho jíst přistěhovalec ani nádeník. 46 Musí být sněden v jednom domě – nic z jeho masa nevyneseš z domu ven. Nezlámete v něm jedinou kost. 47 Tak to bude činit celá izraelská obec. 48 Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u tebe, ať je u něj obřezán každý mužského pohlaví. Potom může přistoupit, aby jej slavil, a bude brán jako domácí. Žádný neobřezanec ho však jíst nesmí. 49 Pro domácího i hosta žijícího u vás bude platit stejný zákon.“ 50 A všichni synové Izraele se zachovali přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi. 51 Právě toho dne vyvedl Hospodin syny Izraele z egyptské země houf za houfem.

English Standard Version

od Crossway

The Passover

1 The Lord said to Moses and Aaron in the land of Egypt, 2 “This month shall be for you the beginning of months. It shall be the first month of the year for you. (Ex 13,4; Ex 23,15; Ex 34,18; Dt 16,1)

Ex 13,4Ex 23,15Ex 34,18Dt 16,1

3 Tell all the congregation of Israel that on the tenth day of this month every man shall take a lamb according to their fathers’ houses, a lamb for a household. (Ex 12,21) 4 And if the household is too small for a lamb, then he and his nearest neighbor shall take according to the number of persons; according to what each can eat you shall make your count for the lamb. 5 Your lamb shall be without blemish, a male a year old. You may take it from the sheep or from the goats, (Lv 22,19; Dt 17,1; Mal 1,8; Mal 1,14; Žd 9,14)

Lv 22,19Dt 17,1Mal 1,8Mal 1,14Žd 9,14

6 and you shall keep it until the fourteenth day of this month, when the whole assembly of the congregation of Israel shall kill their lambs at twilight.^[1] (Ex 12,18; Lv 23,5; Nu 9,3; Nu 28,16; Jz 5,10; Ezd 6,19)

Ex 12,18Lv 23,5Nu 9,3Nu 28,16Jz 5,10Ezd 6,19

7 “Then they shall take some of the blood and put it on the two doorposts and the lintel of the houses in which they eat it. (Ex 12,22) 8 They shall eat the flesh that night, roasted on the fire; with unleavened bread and bitter herbs they shall eat it. (Ex 23,18; Ex 34,25; Nu 9,11; Dt 16,3; 1K 5,8)

Ex 23,18Ex 34,25Nu 9,11Dt 16,31K 5,8

9 Do not eat any of it raw or boiled in water, but roasted, its head with its legs and its inner parts. (Dt 16,7; 2Pa 35,13) 10 And you shall let none of it remain until the morning; anything that remains until the morning you shall burn. (Ex 23,18; Ex 29,34; Ex 34,25; Lv 7,15; Dt 16,4)

Ex 23,18Ex 29,34Ex 34,25Lv 7,15Dt 16,4

11 In this manner you shall eat it: with your belt fastened, your sandals on your feet, and your staff in your hand. And you shall eat it in haste. It is the Lord’s Passover. (Ex 12,27; Lv 23,5; Dt 16,5; L 12,35; 1K 5,7; Ef 6,14; 1P 1,13)

Ex 12,27Lv 23,5Dt 16,5L 12,351K 5,7Ef 6,141P 1,13

12 For I will pass through the land of Egypt that night, and I will strike all the firstborn in the land of Egypt, both man and beast; and on all the gods of Egypt I will execute judgments: I am the Lord. (Ex 6,2; Ex 11,4; Ex 12,23; Nu 33,4; Iz 43,11)

Ex 6,2Ex 11,4Ex 12,23Nu 33,4Iz 43,11

13 The blood shall be a sign for you, on the houses where you are. And when I see the blood, I will pass over you, and no plague will befall you to destroy you, when I strike the land of Egypt. (Žd 11,28) 14 “This day shall be for you a memorial day, and you shall keep it as a feast to the Lord; throughout your generations, as a statute forever, you shall keep it as a feast. (Ex 12,17; Ex 12,24; Ex 12,43; Ex 13,9; Ex 13,10; 2Kr 23,21)

Ex 12,17Ex 12,24Ex 12,43Ex 13,9Ex 13,102Kr 23,21

15 Seven days you shall eat unleavened bread. On the first day you shall remove leaven out of your houses, for if anyone eats what is leavened, from the first day until the seventh day, that person shall be cut off from Israel. (Gn 17,14; Ex 13,6; Ex 23,15; Ex 34,18; Ex 34,25; Lv 23,6; Nu 9,13; Nu 28,17; Dt 16,3; Dt 16,8; 1K 5,7)

Gn 17,14Ex 13,6Ex 23,15Ex 34,18Ex 34,25Lv 23,6Nu 9,13Nu 28,17Dt 16,3Dt 16,81K 5,7

16 On the first day you shall hold a holy assembly, and on the seventh day a holy assembly. No work shall be done on those days. But what everyone needs to eat, that alone may be prepared by you. (Lv 23,7; Nu 28,18; Nu 28,25) 17 And you shall observe the Feast of Unleavened Bread, for on this very day I brought your hosts out of the land of Egypt. Therefore you shall observe this day, throughout your generations, as a statute forever. (Ex 7,4; Ex 12,51; Ex 13,3) 18 In the first month, from the fourteenth day of the month at evening, you shall eat unleavened bread until the twenty-first day of the month at evening. (Lv 23,5; Nu 28,16) 19 For seven days no leaven is to be found in your houses. If anyone eats what is leavened, that person will be cut off from the congregation of Israel, whether he is a sojourner or a native of the land. (Ex 12,15; Ex 12,48) 20 You shall eat nothing leavened; in all your dwelling places you shall eat unleavened bread.” 21 Then Moses called all the elders of Israel and said to them, “Go and select lambs for yourselves according to your clans, and kill the Passover lamb. (Ex 12,3) 22 Take a bunch of hyssop and dip it in the blood that is in the basin, and touch the lintel and the two doorposts with the blood that is in the basin. None of you shall go out of the door of his house until the morning. (Ex 12,7; Lv 14,6; Nu 19,18; Ž 51,7; Iz 26,20; Žd 9,19; Žd 11,28)

Ex 12,7Lv 14,6Nu 19,18Ž 51,7Iz 26,20Žd 9,19Žd 11,28

23 For the Lord will pass through to strike the Egyptians, and when he sees the blood on the lintel and on the two doorposts, the Lord will pass over the door and will not allow the destroyer to enter your houses to strike you. (Ex 12,12; Ex 12,22; Ez 9,6; Žd 11,28; Zj 7,3; Zj 9,4)

Ex 12,12Ex 12,22Ez 9,6Žd 11,28Zj 7,3Zj 9,4

24 You shall observe this rite as a statute for you and for your sons forever. 25 And when you come to the land that the Lord will give you, as he has promised, you shall keep this service. (Ex 3,8; Ex 3,17) 26 And when your children say to you, ‘What do you mean by this service?’ (Ex 13,8; Ex 13,14; Dt 6,20; Dt 32,7; Jz 4,6; Jz 4,21; Ž 78,3)

Ex 13,8Ex 13,14Dt 6,20Dt 32,7Jz 4,6Jz 4,21Ž 78,3

27 you shall say, ‘It is the sacrifice of the Lord’s Passover, for he passed over the houses of the people of Israel in Egypt, when he struck the Egyptians but spared our houses.’” And the people bowed their heads and worshiped. (Ex 4,31; Ex 12,11; Ex 12,21) 28 Then the people of Israel went and did so; as the Lord had commanded Moses and Aaron, so they did.

The Tenth Plague: Death of the Firstborn

29 At midnight the Lord struck down all the firstborn in the land of Egypt, from the firstborn of Pharaoh who sat on his throne to the firstborn of the captive who was in the dungeon, and all the firstborn of the livestock. (Ex 4,23; Ex 11,4; Ex 11,5; Nu 8,17; Nu 33,4; Ž 78,51; Ž 105,36; Ž 135,8; Ž 136,10)

Ex 4,23Ex 11,4Ex 11,5Nu 8,17Nu 33,4Ž 78,51Ž 105,36Ž 135,8Ž 136,10

30 And Pharaoh rose up in the night, he and all his servants and all the Egyptians. And there was a great cry in Egypt, for there was not a house where someone was not dead. (Ex 11,6; Am 5,16) 31 Then he summoned Moses and Aaron by night and said, “Up, go out from among my people, both you and the people of Israel; and go, serve the Lord, as you have said. (Ex 10,9) 32 Take your flocks and your herds, as you have said, and be gone, and bless me also!” (Ex 10,24)

The Exodus

33 The Egyptians were urgent with the people to send them out of the land in haste. For they said, “We shall all be dead.” (Ex 6,1; Ex 11,1; Ex 11,8; Ž 105,38)

Ex 6,1Ex 11,1Ex 11,8Ž 105,38

34 So the people took their dough before it was leavened, their kneading bowls being bound up in their cloaks on their shoulders. 35 The people of Israel had also done as Moses told them, for they had asked the Egyptians for silver and gold jewelry and for clothing. (Ex 3,22; Ex 11,2) 36 And the Lord had given the people favor in the sight of the Egyptians, so that they let them have what they asked. Thus they plundered the Egyptians. (Gn 15,14; Ex 3,21; Ex 11,3; Ž 105,37)

Gn 15,14Ex 3,21Ex 11,3Ž 105,37

37 And the people of Israel journeyed from Rameses to Succoth, about six hundred thousand men on foot, besides women and children. (Gn 47,11; Ex 1,11; Ex 38,26; Nu 1,46; Nu 2,32; Nu 11,21; Nu 26,51; Nu 33,3; Nu 33,5)

Gn 47,11Ex 1,11Ex 38,26Nu 1,46Nu 2,32Nu 11,21Nu 26,51Nu 33,3Nu 33,5

38 A mixed multitude also went up with them, and very much livestock, both flocks and herds. (Lv 24,10; Nu 11,4; Neh 13,3) 39 And they baked unleavened cakes of the dough that they had brought out of Egypt, for it was not leavened, because they were thrust out of Egypt and could not wait, nor had they prepared any provisions for themselves. (Ex 12,33; Dt 16,3) 40 The time that the people of Israel lived in Egypt was 430 years. 41 At the end of 430 years, on that very day, all the hosts of the Lord went out from the land of Egypt. (Gn 15,13; Sk 7,6; Ga 3,17) 42 It was a night of watching by the Lord, to bring them out of the land of Egypt; so this same night is a night of watching kept to the Lord by all the people of Israel throughout their generations. (Dt 16,1)

Institution of the Passover

43 And the Lord said to Moses and Aaron, “This is the statute of the Passover: no foreigner shall eat of it, 44 but every slave^[2] that is bought for money may eat of it after you have circumcised him. (Gn 17,12) 45 No foreigner or hired worker may eat of it. (Lv 22,10) 46 It shall be eaten in one house; you shall not take any of the flesh outside the house, and you shall not break any of its bones. (Nu 9,12; J 19,36) 47 All the congregation of Israel shall keep it. (Ex 12,6) 48 If a stranger shall sojourn with you and would keep the Passover to the Lord, let all his males be circumcised. Then he may come near and keep it; he shall be as a native of the land. But no uncircumcised person shall eat of it. (Ex 12,19; Nu 9,14) 49 There shall be one law for the native and for the stranger who sojourns among you.” (Ex 12,48; Nu 9,14; Nu 15,15) 50 All the people of Israel did just as the Lord commanded Moses and Aaron. 51 And on that very day the Lord brought the people of Israel out of the land of Egypt by their hosts. (Ex 12,17; Ex 12,41; Sk 13,17)