1Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“2V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi. „Ty jsi Cíba?“ zeptal se král. „Tvůj služebník!“ odpověděl.3„Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“ „Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.4„A kde je?“ ptal se král. „V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.5Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést.6Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. „Mefibošete,“ oslovil ho David. „Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.7„Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“8Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“9Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.10Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)11„Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi. Mefibošet pak jídal u Davidova[1] stolu jako jeden z královských synů.12Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky.13Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.
1And David said, “Is there still anyone left of the house of Saul, that I may show him kindness for Jonathan’s sake?” (1S 18,3; 1S 20,14; 1S 20,42)2Now there was a servant of the house of Saul whose name was Ziba, and they called him to David. And the king said to him, “Are you Ziba?” And he said, “I am your servant.” (2S 16,1; 2S 19,17; 2S 19,29)3And the king said, “Is there not still someone of the house of Saul, that I may show the kindness of God to him?” Ziba said to the king, “There is still a son of Jonathan; he is crippled in his feet.” (1S 20,14; 2S 4,4)4The king said to him, “Where is he?” And Ziba said to the king, “He is in the house of Machir the son of Ammiel, at Lo-debar.” (2S 17,27)5Then King David sent and brought him from the house of Machir the son of Ammiel, at Lo-debar.6And Mephibosheth the son of Jonathan, son of Saul, came to David and fell on his face and paid homage. And David said, “Mephibosheth!” And he answered, “Behold, I am your servant.” (2S 16,4; 2S 19,24; 2S 19,30; 2S 21,7; 1Pa 8,34; 1Pa 9,40)7And David said to him, “Do not fear, for I will show you kindness for the sake of your father Jonathan, and I will restore to you all the land of Saul your father, and you shall eat at my table always.” (2S 9,1; 2S 19,28; 1Kr 2,7; 2Kr 25,29)8And he paid homage and said, “What is your servant, that you should show regard for a dead dog such as I?” (1S 24,14; 2S 16,9)9Then the king called Ziba, Saul’s servant, and said to him, “All that belonged to Saul and to all his house I have given to your master’s grandson.10And you and your sons and your servants shall till the land for him and shall bring in the produce, that your master’s grandson may have bread to eat. But Mephibosheth your master’s grandson shall always eat at my table.” Now Ziba had fifteen sons and twenty servants. (2S 9,7; 2S 19,17)11Then Ziba said to the king, “According to all that my lord the king commands his servant, so will your servant do.” So Mephibosheth ate at David’s[1] table, like one of the king’s sons. (2S 9,7)12And Mephibosheth had a young son, whose name was Mica. And all who lived in Ziba’s house became Mephibosheth’s servants. (1Pa 8,34)13So Mephibosheth lived in Jerusalem, for he ate always at the king’s table. Now he was lame in both his feet. (2S 9,3; 2S 9,7)