2. Korintským 6

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává.2 Říká přece: „V čas milosti jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.“[1] Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!3 Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout.4 Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech,5 v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních,6 v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce,7 ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo,8 se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní,9 jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající,10 jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.11 Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán!12 Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám.13 Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.14 Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti se špatností? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?15 Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné?16 Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: „Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.“[2]17 Proto: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás.“[3]18 „Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán.“[4]

2. Korintským 6

English Standard Version

od Crossway
1 Working together with him, then, we appeal to you not to receive the grace of God in vain. (Mk 16,20; Sk 15,4; 1K 3,9; 2K 5,20; Žd 12,15)2 For he says, “In a favorable time I listened to you, and in a day of salvation I have helped you.” Behold, now is the favorable time; behold, now is the day of salvation. (Ž 32,6; Ž 69,13; Iz 49,8; Iz 55,6; L 4,19; Žd 3,13)3 We put no obstacle in anyone’s way, so that no fault may be found with our ministry, (1K 8,13; 1K 9,12)4 but as servants of God we commend ourselves in every way: by great endurance, in afflictions, hardships, calamities, (Sk 9,16; 2K 3,6; 2K 12,10; 2K 12,12; 1Te 3,2; 2Tm 2,24; 2Tm 3,10)5 beatings, imprisonments, riots, labors, sleepless nights, hunger; (Sk 16,23; Sk 17,5; 2K 11,23)6 by purity, knowledge, patience, kindness, the Holy Spirit, genuine love; (Ř 12,9; Ř 15,19; 2K 11,6; 1Te 1,5; 1Te 2,10; Jk 3,17)7 by truthful speech, and the power of God; with the weapons of righteousness for the right hand and for the left; (1K 2,5; 2K 10,4; Ef 1,13; Ef 6,11; Ko 1,5)8 through honor and dishonor, through slander and praise. We are treated as impostors, and yet are true; (Ř 3,8)9 as unknown, and yet well known; as dying, and behold, we live; as punished, and yet not killed; (Ž 118,18; 2K 4,10; 2K 11,6)10 as sorrowful, yet always rejoicing; as poor, yet making many rich; as having nothing, yet possessing everything. (Př 13,7; J 16,22; Sk 3,6; 1K 1,5; 1K 7,30; 2K 7,4; 2K 8,9)11 We have spoken freely to you,[1] Corinthians; our heart is wide open. (Ž 119,32; 2K 7,3; 2K 11,11; 2K 12,15)12 You are not restricted by us, but you are restricted in your own affections. (2K 7,2)13 In return (I speak as to children) widen your hearts also. (1K 4,14; Ga 4,12)14 Do not be unequally yoked with unbelievers. For what partnership has righteousness with lawlessness? Or what fellowship has light with darkness? (Dt 7,3; Jz 23,12; Ezd 9,2; Neh 13,25; Sk 26,18; 1K 7,39; Ef 5,7; Ef 5,11; 1J 1,6)15 What accord has Christ with Belial?[2] Or what portion does a believer share with an unbeliever? (1K 10,21)16 What agreement has the temple of God with idols? For we are the temple of the living God; as God said, “I will make my dwelling among them and walk among them, and I will be their God, and they shall be my people. (Ex 6,7; Ex 29,45; Lv 26,12; Jr 31,33; Ez 11,20; 1K 3,16; Ef 2,22; Zj 2,1; Zj 21,3)17 Therefore go out from their midst, and be separate from them, says the Lord, and touch no unclean thing; then I will welcome you, (Iz 52,11; Ez 20,34; Ez 20,41; Sf 3,20; 2K 7,1; Zj 18,4)18 and I will be a father to you, and you shall be sons and daughters to me, says the Lord Almighty.” (Ex 4,22; 2S 7,8; 2S 7,14; Iz 43,6; Jr 31,9; Oz 1,10; Zj 21,7)