od Biblion1Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku:[1]2Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Utrpení a potěšení
3Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!4V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha.5Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.6Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).7Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.8Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme;9v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé10a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat,11když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.
V něm je „ano“
12Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti[2] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.13Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale14(tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.15V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost.16Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska.17Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?18Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“.[3]19Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus[4] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!20V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží.21Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh,22který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.
Odložená návštěva
23Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám.24Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.
1Paul, an apostle of Christ Jesus by the will of God, and Timothy our brother, To the church of God that is at Corinth, with all the saints who are in the whole of Achaia: (Ř 1,1; 1K 1,1; Ga 1,1; Ef 1,1; Fp 1,1; Ko 1,1; Ko 1,2; 1Te 3,2; 1Tm 1,1; 2Tm 1,1; Tt 1,1)2Grace to you and peace from God our Father and the Lord Jesus Christ. (Ř 1,7)
God of All Comfort
3Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and God of all comfort, (Ř 15,5; Ř 15,6; Ef 1,3; 1P 1,3)4who comforts us in all our affliction, so that we may be able to comfort those who are in any affliction, with the comfort with which we ourselves are comforted by God. (Iz 51,12; Iz 66,13)5For as we share abundantly in Christ’s sufferings, so through Christ we share abundantly in comfort too.[1] (2K 4,10; Fp 3,10; Ko 1,24)6If we are afflicted, it is for your comfort and salvation; and if we are comforted, it is for your comfort, which you experience when you patiently endure the same sufferings that we suffer. (2K 4,15; 2K 12,15; Ef 3,13; 2Tm 2,10)7Our hope for you is unshaken, for we know that as you share in our sufferings, you will also share in our comfort. (Ř 8,17)8For we do not want you to be unaware, brothers,[2] of the affliction we experienced in Asia. For we were so utterly burdened beyond our strength that we despaired of life itself. (Sk 19,23; 1K 15,32)9Indeed, we felt that we had received the sentence of death. But that was to make us rely not on ourselves but on God who raises the dead. (Ž 2,12; Ž 25,2; Ž 26,1; L 18,9; 2K 4,14)10He delivered us from such a deadly peril, and he will deliver us. On him we have set our hope that he will deliver us again. (Ř 15,31; 1Tm 4,10)11You also must help us by prayer, so that many will give thanks on our behalf for the blessing granted us through the prayers of many. (Sk 12,5; Ř 15,30; 2K 4,15; 2K 9,11; Fp 1,19; Fm 1,22)
Paul’s Change of Plans
12For our boast is this, the testimony of our conscience, that we behaved in the world with simplicity[3] and godly sincerity, not by earthly wisdom but by the grace of God, and supremely so toward you. (Sk 23,1; 1K 2,4; 1K 2,13; 2K 2,17; 2K 4,2; 1Te 2,10)13For we are not writing to you anything other than what you read and understand and I hope you will fully understand—14just as you did partially understand us—that on the day of our Lord Jesus you will boast of us as we will boast of you. (1K 1,8; 1K 9,15; 2K 2,5; 2K 5,12; 2K 9,3; Fp 2,16; Fp 4,1; 1Te 2,19)15Because I was sure of this, I wanted to come to you first, so that you might have a second experience of grace. (Sk 18,1; Ř 1,11; 1K 4,19)16I wanted to visit you on my way to Macedonia, and to come back to you from Macedonia and have you send me on my way to Judea. (Sk 19,21; 1K 16,5)17Was I vacillating when I wanted to do this? Do I make my plans according to the flesh, ready to say “Yes, yes” and “No, no” at the same time? (2K 10,2)18As surely as God is faithful, our word to you has not been Yes and No. (1K 1,9; 2K 2,17)19For the Son of God, Jesus Christ, whom we proclaimed among you, Silvanus and Timothy and I, was not Yes and No, but in him it is always Yes. (Mt 14,33; Sk 15,22; Žd 13,8)20For all the promises of God find their Yes in him. That is why it is through him that we utter our Amen to God for his glory. (Ř 15,8; 1K 14,16; Žd 10,23; Zj 3,14)21And it is God who establishes us with you in Christ, and has anointed us, (1J 2,20; 1J 2,27)22and who has also put his seal on us and given us his Spirit in our hearts as a guarantee.[4] (Ř 8,16; 2K 5,5; Ef 1,13; Ef 1,14; Ef 4,30)23But I call God to witness against me—it was to spare you that I refrained from coming again to Corinth. (Ř 1,9; 1K 4,21; 2K 2,1; 2K 2,3; Ga 1,20)24Not that we lord it over your faith, but we work with you for your joy, for you stand firm in your faith. (Mt 23,8; Ř 11,20; 1K 15,1; 2K 4,5; 1P 5,3)