od Biblion1Pro Šalomouna. Obdař, Bože, krále svým soudem, svou spravedlnost dej synu královu!2Ať soudí tvůj lid spravedlivě, všechny tvé chudé po právu.3Ať hory přinesou lidu blahobyt, pahorky ať spravedlnost skýtají.4Ať chudé v tvém lidu král obhájí, děti ubožáka ať ochrání a jejich utlačovatele rozdrtí!5Ať žije dál[1] po všechna pokolení, dokud slunce a měsíc trvají.6Ať je jak déšť, co na louku se snáší, a jako liják, jenž zemi napájí.7Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý a rozhojní se blahobyt, až dokud měsíc nezmizí.8Ať panuje od moře až k moři, od řeky Eufrat po světa kraj.9Ať se mu klaní obyvatelé pouští, jeho nepřátelé ať lížou prach!10Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty, králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.11Ať se mu všichni králové klaní, všechny národy ať slouží mu!12Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí a také ubožáka, jenž nemá pomoci.13S nebohým chudákem bude mít soucit, život chudákům zachrání.14Vysvobodí je od křivdy a vydírání, jejich krev totiž draze cení si!15Ať žije král, zlato ze Sáby ať mu dávají! Ať se za něho stále modlí, celý den ať mu žehnají!16Ať hojnost obilí je vždy v zemi, dokonce na horských vrcholcích! Ať jeho klasy jak Libanon se vlní, jeho města ať kvetou jak tráva na poli!17Ať jeho jméno trvá navěky, dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží! Ať jsou v něm požehnány všechny národy,[2] za blaženého ať jej prohlásí!18Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský, ten, který jediný divy působí!19Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky, jeho slávy ať je plná celá zem! Amen! Amen!20Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.
1Of Solomon. Give the king your justice, O God, and your righteousness to the royal son! (1Pa 22,12; Ž 127,1)2May he judge your people with righteousness, and your poor with justice! (Ž 122,5; Iz 9,7; Iz 11,2; Iz 32,1)3Let the mountains bear prosperity for the people, and the hills, in righteousness! (Ž 85,10; Iz 32,17; Iz 52,7)4May he defend the cause of the poor of the people, give deliverance to the children of the needy, and crush the oppressor!5May they fear you[1] while the sun endures, and as long as the moon, throughout all generations! (Ž 72,7; Ž 72,17; Ž 89,4; Ž 89,36; Jr 31,35; Jr 33,20; Jr 33,25; L 1,33)6May he be like rain that falls on the mown grass, like showers that water the earth! (Dt 32,2; 2S 23,4; Jb 5,10; Ž 65,10; Oz 6,3; Am 7,1)7In his days may the righteous flourish, and peace abound, till the moon be no more! (Ž 92,12; Iz 2,4; Ef 2,14)8May he have dominion from sea to sea, and from the River[2] to the ends of the earth! (Ex 23,31; 1Kr 4,21; 1Kr 4,24; Ž 2,8; Ž 80,11; Ž 89,25; Za 9,10)9May desert tribes bow down before him, and his enemies lick the dust! (Ž 22,29; Iz 49,23; Mi 7,17)10May the kings of Tarshish and of the coastlands render him tribute; may the kings of Sheba and Seba bring gifts! (Gn 10,7; 1S 10,27; 1Kr 10,1; 1Kr 10,22; Ž 68,29; Iz 42,10; Iz 42,12; Iz 43,3; Iz 45,14; Iz 51,5; Iz 60,9)11May all kings fall down before him, all nations serve him! (Iz 49,7; Iz 49,23)12For he delivers the needy when he calls, the poor and him who has no helper. (Jb 29,12)13He has pity on the weak and the needy, and saves the lives of the needy.14From oppression and violence he redeems their life, and precious is their blood in his sight. (2Kr 1,13; Ž 116,15)15Long may he live; may gold of Sheba be given to him! May prayer be made for him continually, and blessings invoked for him all the day! (Dt 9,20; 1Kr 10,10)16May there be abundance of grain in the land; on the tops of the mountains may it wave; may its fruit be like Lebanon; and may people blossom in the cities like the grass of the field! (Jb 5,25; Ž 92,7)17May his name endure forever, his fame continue as long as the sun! May people be blessed in him, all nations call him blessed! (Gn 12,3; Gn 18,18; Gn 22,18; Gn 26,4; Ž 89,36; Ž 104,31; L 1,48)18Blessed be the Lord, the God of Israel, who alone does wondrous things. (Ex 15,11; Jb 5,9; Ž 41,13; Ž 77,14; Ž 86,10; Ž 136,4)19Blessed be his glorious name forever; may the whole earth be filled with his glory! Amen and Amen! (Nu 14,21; Neh 9,5; Ž 41,13)20The prayers of David, the son of Jesse, are ended. (2S 23,1; Ž 17,1; Ž 55,1; Ž 86,1)