1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]2Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!3Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?4Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“5Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.6Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!7Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.8Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.9Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!10Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?11V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“12Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!
1To the choirmaster. A Maskil[1] of the Sons of Korah. As a deer pants for flowing streams, so pants my soul for you, O God. (1Pa 6,33; 1Pa 6,37; Jl 1,20)2My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?[2] (Ex 23,17; Jz 3,10; Ž 63,1; Ž 84,2; Ž 84,7; Iz 41,17; Iz 55,1; Da 6,26; J 7,37)3My tears have been my food day and night, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,10; Ž 79,10; Ž 80,5; Ž 102,9; Ž 115,2; Jl 2,17; Mi 7,10)4These things I remember, as I pour out my soul: how I would go with the throng and lead them in procession to the house of God with glad shouts and songs of praise, a multitude keeping festival. (1S 1,15; 2S 6,15; Jb 30,16; Ž 55,14; Ž 62,8; Iz 30,29; Pl 2,19)5Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation[3] (Ž 42,11; Ž 43,5; Ž 77,3; Pl 3,24; Mt 26,38; J 12,27)6and my God. My soul is cast down within me; therefore I remember you from the land of Jordan and of Hermon, from Mount Mizar. (Dt 3,9; 2S 17,22; 2S 17,24; Jon 2,7)7Deep calls to deep at the roar of your waterfalls; all your breakers and your waves have gone over me. (Ž 32,6; Ž 88,7; Jon 2,3)8By day the Lord commands his steadfast love, and at night his song is with me, a prayer to the God of my life. (Jb 35,10; Ž 4,4; Ž 16,7; Ž 44,4; Ž 63,6; Ž 68,28; Ž 71,3; Ž 77,6; Ž 119,55; Ž 119,62; Ž 119,148; Ž 133,3; Ž 149,5)9I say to God, my rock: “Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?” (2S 22,2; Ž 18,2; Ž 38,6; Ž 43,2)10As with a deadly wound in my bones, my adversaries taunt me, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,3)11Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation and my God. (Ž 42,5)