od Biblion1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]
1A Song of Ascents. Remember, O Lord, in David’s favor, all the hardships he endured, (1Pa 22,14; Ž 120,1)2how he swore to the Lord and vowed to the Mighty One of Jacob, (Gn 49,24; Ž 50,14; Ž 132,5; Iz 49,26; Iz 60,16)3“I will not enter my house or get into my bed,4I will not give sleep to my eyes or slumber to my eyelids, (Př 6,4)5until I find a place for the Lord, a dwelling place for the Mighty One of Jacob.” (1Pa 22,7; Ž 132,2; Sk 7,46)6Behold, we heard of it in Ephrathah; we found it in the fields of Jaar. (Gn 35,19; 1S 7,1; 1S 17,12)7“Let us go to his dwelling place; let us worship at his footstool!” (Ž 5,7; Ž 99,5)8Arise, O Lord, and go to your resting place, you and the ark of your might. (2Pa 6,41; Ž 68,1; Ž 78,61; Ž 132,14)9Let your priests be clothed with righteousness, and let your saints shout for joy. (Jb 29,14; Ž 132,16; Ž 149,5)10For the sake of your servant David, do not turn away the face of your anointed one. (1Kr 1,39; 2Kr 18,24; Ž 132,17)11The Lord swore to David a sure oath from which he will not turn back: “One of the sons of your body[1] I will set on your throne. (2S 7,12; 2Pa 6,16; Ž 89,3; Ž 89,34; Ž 110,4; L 1,32; Sk 2,30)12If your sons keep my covenant and my testimonies that I shall teach them, their sons also forever shall sit on your throne.” (1Kr 8,25; Jb 36,7)13For the Lord has chosen Zion; he has desired it for his dwelling place: (Ž 68,16; Ž 78,68; Ž 135,21)14“This is my resting place forever; here I will dwell, for I have desired it. (Ž 132,8; Mt 23,21)15I will abundantly bless her provisions; I will satisfy her poor with bread. (Rt 1,6; Ž 147,14)16Her priests I will clothe with salvation, and her saints will shout for joy. (Ž 132,9)17There I will make a horn to sprout for David; I have prepared a lamp for my anointed. (1Kr 11,36; 1Kr 15,4; 2Kr 8,19; 2Pa 21,7; Ž 132,10; Ez 29,21; L 1,69)18His enemies I will clothe with shame, but on him his crown will shine.” (Jb 8,22)