od Biblion1Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I.2Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!3Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!4Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.5Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!6Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý!7Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.8Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.9Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!10Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!11To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!12Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II.13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!16Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,17až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!19Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,20že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,21aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!22Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,23národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III.24Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá!26Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.27Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.28Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.29Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!
1A Prayer of one afflicted, when he is faint and pours out his complaint before the Lord. Hear my prayer, O Lord; let my cry come to you! (Ex 2,23; 1S 9,16; Ž 18,6; Ž 39,12; Ž 61,2; Ž 142,2)2Do not hide your face from me in the day of my distress! Incline your ear to me; answer me speedily in the day when I call! (Ž 18,6; Ž 27,9; Ž 31,2; Ž 56,9; Ž 69,17)3For my days pass away like smoke, and my bones burn like a furnace. (Jb 30,30; Ž 31,10; Ž 37,20; Pl 1,13; Jk 4,14)4My heart is struck down like grass and has withered; I forget to eat my bread. (1S 1,7; 2S 12,17; 1Kr 21,4; Jb 33,20; Ž 37,2; Ž 121,6; Iz 40,7; Jk 1,10)5Because of my loud groaning my bones cling to my flesh. (Jb 19,20)6I am like a desert owl of the wilderness, like an owl[1] of the waste places; (Jb 30,29; Iz 34,11; Sf 2,14)7I lie awake; I am like a lonely sparrow on the housetop. (Ž 77,4)8All the day my enemies taunt me; those who deride me use my name for a curse. (Iz 65,15; Jr 29,22; Sk 26,11)9For I eat ashes like bread and mingle tears with my drink, (Ž 42,3)10because of your indignation and anger; for you have taken me up and thrown me down. (Ž 51,11; Ez 3,12; Ez 3,14)11My days are like an evening shadow; I wither away like grass. (Jb 8,9; Ž 102,4; Ž 109,23; Ž 144,4)12But you, O Lord, are enthroned forever; you are remembered throughout all generations. (Ex 3,15; Ž 9,7; Ž 102,26; Ž 135,13)13You will arise and have pity on Zion; it is the time to favor her; the appointed time has come. (Ž 68,1; Ž 75,2; Iz 40,2; Iz 60,10; Jr 29,10; Da 9,2; Za 1,12)14For your servants hold her stones dear and have pity on her dust. (Neh 4,2; Pl 4,1)15Nations will fear the name of the Lord, and all the kings of the earth will fear your glory. (1Kr 8,43; Ž 138,4; Iz 59,19; Iz 60,3)16For the Lord builds up Zion; he appears in his glory; (Ž 147,2; Iz 60,1)17he regards the prayer of the destitute and does not despise their prayer. (Neh 1,6; Neh 1,11)18Let this be recorded for a generation to come, so that a people yet to be created may praise the Lord: (Dt 31,19; Ž 22,31; Ž 48,13; Ž 78,4; Ž 78,6; Iz 43,21; Ř 15,4; 1K 10,1)19that he looked down from his holy height; from heaven the Lord looked at the earth, (Ž 11,4)20to hear the groans of the prisoners, to set free those who were doomed to die, (Ž 79,11)21that they may declare in Zion the name of the Lord, and in Jerusalem his praise, (Ž 22,22)22when peoples gather together, and kingdoms, to worship the Lord. (Ž 22,27; Iz 45,14)23He has broken my strength in midcourse; he has shortened my days. (Ž 89,45)24“O my God,” I say, “take me not away in the midst of my days— you whose years endure throughout all generations!” (Jb 36,26; Ž 90,2; Iz 38,10; Abk 1,12)25Of old you laid the foundation of the earth, and the heavens are the work of your hands. (Gn 1,1; Gn 2,1; Ž 96,5; Žd 1,10)26They will perish, but you will remain; they will all wear out like a garment. You will change them like a robe, and they will pass away, (Ž 102,12; Iz 34,4; Iz 51,6; Mt 24,35; Žd 1,11; 2P 3,7; 2P 3,10; 2P 3,12; Zj 20,11; Zj 21,1)27but you are the same, and your years have no end. (Iz 41,4; Iz 48,12; Mal 3,6; Žd 13,8; Jk 1,17)28The children of your servants shall dwell secure; their offspring shall be established before you. (Ž 37,29; Ž 69,36; Ž 112,2)