1Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí.2„Co vidíš?“ zeptal se mě. „Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích.3A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“4Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“5„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.6Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů.7Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“8Dostal jsem slovo Hospodinovo:9„Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.10Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“[1] „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, jež procházejí všechnu zemi.“[2]11Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“12Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“13„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.14Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“
— Svícen mezi olivami - Boží lid, žijící z moci Hospodinovy, se stává světlem světa.
1 Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku,2 a zeptal se mě: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Hle, vidím svícen, celý ze zlata, a na něm nahoře mísa se sedmi kahany. Všechny kahany na něm mají nahoře po sedmi hubičkách.3 A nad ním dvě olivy, jedna z pravé strany a druhá z levé strany mísy.“4 Nato jsem se zeptal posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“5 Posel, který se mnou mluvil, mi odpověděl. Řekl mi: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“6 Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.7 Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚Jeruzalém došel milosti!‘„ 8 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:9 “Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. ‚I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.‘10 A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“11 Nato jsem mu řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé i po levé straně svícnu?“12 A dále jsem se ho otázal: „Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?“13 Tu mi řekl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“14 Odvětil: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“