1Když dojedli a dopili, chtěli už jít spát. Doprovodili tedy mladíka a zavedli ho do ložnice.2Tobiáš si vzpomněl na Rafaelova slova a vyndal z měšce, který měl u sebe, játra a srdce té ryby a položil je na žhavý popel v kadidelnici.3Vůně z té ryby démona zapudila, takže uprchl až někam do horního Egypta. Rafael vyrazil za ním a hned ho spoutal na rukou a nohou a uvěznil ho tam.4Když rodiče odešli a zavřeli dveře od pokoje, Tobiáš vstal z lůžka a řekl Sáře: „Vstaň, sestro, pomodlíme se. Poprosíme našeho Pána o milosrdenství a spásu.“5Vstala tedy a začali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tobiáš začal: „Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky věků. Ať tě velebí nebesa a celé tvé stvoření po všechny věky!6Ty jsi stvořil Adama a stvořil jsi jeho ženu Evu, jeho pomoc a oporu, a z těch dvou vzešel lidský rod. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby byl člověk sám, stvořme mu pomoc jemu podobnou.‘[1]7Já si teď tuto svou sestru neberu pro chtíč, ale z ryzích pohnutek. Smiluj se proto nade mnou i nad ní, ať se dožijeme stáří společně.“8Pak oba řekli: „Amen, amen“9a tu noc šli spát.
Hrob a hostina
10Raguel ale vstal, zavolal si své služebníky a šli vykopat hrob. Řekl si totiž: „Co kdyby zemřel. Čekal by nás posměch a urážky!“11Když hrob konečně vykopali, Raguel se vrátil domů a zavolal svou ženu.12„Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, jestli Tobiáš žije,“ řekl jí. „Jestli umřel, pohřbíme ho, ať se to nikdo nedozví.“13Poslali služku, rozsvítili lampu a otevřeli dveře. Služka vešla dovnitř a našla je, jak tam spolu leží a spí.14Pak vyšla ven a pověděla jim, že mladík žije a nic zlého se nestalo.15Raguel začal velebit[2] Boha nebes: „Požehnaný jsi, Bože, vším ryzím požehnáním, ať tě všichni velebí po všechny věky!16Požehnaný jsi, že jsi mě potěšil – že se nestalo, čeho jsem se bál, ale zachoval ses k nám podle svého velikého milosrdenství.17Požehnaný jsi, že ses smiloval nad těmi dvěma jedináčky. Daruj jim, Hospodine, milosrdenství a spásu a dej, ať svůj život dožijí v radosti a milosrdenství.“18Pak řekl svým služebníkům, ať zasypou hrob, než začne svítat.19Ženě řekl, ať napeče hodně chleba. Došel ke stádu, přivedl dva býky a čtyři berany a nechal je porazit. Tak začali připravovat hostinu.20Pak zavolal Tobiáše a řekl mu: „Rozhodně teď odsud čtrnáct dní nikam nepůjdeš.[3] Zůstaneš tady u mě a budeš jíst a pít a těšit mou dceru, která si toho tolik vytrpěla.21Potom si vezmi polovinu všeho mého majetku a vrať se ve zdraví ke svému otci. Druhá polovina vám připadne, až se ženou oba umřeme. Hlavu vzhůru, chlapče. Já jsem tvůj otec a Edna tvá matka; od teď jsme navždy při tobě a tvé sestře. Hlavu vzhůru, chlapče.“
1Když skončili s jídlem a pitím, chtěli jít spát. Mladíka odvedli a dovedli ho do pokojíka.2Tóbijáš si vzpomněl na Refáelova slova. Vzal játra ryby a srdce z váčku, v němž je měl, a vložil je na žhavý popel z kadidla.3Vůně z ryby vytvořila ochrannou hráz a démon uprchl vzhůru do oblastí Egypta. Refáel se odebral za ním, spoutal mu nohy a na místě ho svázal.4Rodiče vyšli a zavřeli dveře pokojíka. Tóbijáš povstal ze svého lůžka a řekl Sáře: „Sestro, vstaň! Pomodleme se a vyprosme si na našem Pánu, aby nám prokázal milosrdenství a spásu.“5Vstala a počali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tóbijáš začal slovy: „Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky a pokolení. Ať ti dobrořečí nebesa a všechno tvé stvoření po všechny věky.6Ty jsi učinil Adama. Učinil jsi mu pomoc a podporu, Evu, jeho ženu. Z obou vzešlo lidské potomstvo. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiňme mu pomoc jemu rovnou.‘ 7Hle, neberu si tuto svou sestru pro smilnění, nýbrž veden věrností. Přikaž, abych došel smilování, já i ona, a abychom se společně dožili stáří.“8A oba řekli: „Amen, amen.“9Pak se uložili k spánku té noci.
Reúelova modlitba
10Když Reúel vstal, zavolal své služebníky, aby šli a vykopali hrob. Řekl si však: „Kéž by nezemřel a my se nestali předmětem posměchu a hanobení.“11Když byli hotovi s kopáním hrobu, šel Reúel domů, zavolal svou ženu12a řekl: „Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, zdali žije. Jestliže je mrtvý, pohřbíme ho, aby se to nikdo nedozvěděl.“13Poslali služku, zapálili svítilnu a otevřeli dveře. Ona vešla a shledala, že oba leží a spí spolu.14Když služka vyšla, oznámila jim, že on žije a že se nestalo nic zlého.15Tu začali dobrořečit nebeskému Bohu slovy: „Požehnaný jsi, Bože, veškerým čistým požehnáním. Ať ti všichni dobrořečí po všechny věky.16Požehnaný jsi, žes mě potěšil a že se nestalo, čeho jsem se obával, ale že jsi s námi naložil podle svého smilování.17Požehnaný jsi, že ses smiloval nad dvěma jedinými dětmi. Prokaž jim, Panovníku, milost a dej spásu; doveď jejich život až do konce v radosti a milosti.“18Reúel pak přikázal svým služebníkům, aby zasypali hrob, než nastane jitro.
Svatební veselí
19Ženě nařídil: „Napeč mnoho chleba.“ Sám šel ke stádu, přivedl dva kusy skotu a čtyři berany a přikázal je připravit k jídlu. Začali chystat hostinu.20Pak zavolal Tóbijáše a řekl mu: „Čtrnáct dní odtud nikam nepůjdeš, ale zůstaneš tu, budeš jíst a pít se mnou a potěšíš duši mé dcery, která zakusila tolik trápení.21Polovinu všeho, co mám, vezmi a odnes ve zdraví ke svému otci. I druhá polovina, až zemřu já a má žena, je vaše. Buď dobré mysli, chlapče. Já jsem tvůj otec a Adna je tvá matka. Jsme rodiče tvoji i tvé sestry od nynějška až navěky. Buď dobré mysli, chlapče.“