Přihlaste se zdarma

Tóbijáš 3

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Hluboce jsem se zarmoutil, naříkal jsem a plakal a ve svém nářku jsem se začal modlit: 2 „Spravedlivý jsi, Hospodine, a všechny tvé skutky jsou spravedlivé. Všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda – ty soudíš svět. 3 Vzpomeň teď na mě, Hospodine, a shlédni na mě. Netrestej mě za mé hříchy a omyly, jichž jsem se dopustil já i mí otcové. Když proti tobě hřešili 4 a neposlouchali tvé příkazy, vydal jsi nás loupení, zajetí a smrti, až jsme se stali pořekadlem, nadávkou a posměškem u všech národů, mezi které jsi nás rozptýlil.[1] 5 Všechny tvé soudy jsou pravdivé, za své hříchy si je zasloužím – vždyť jsme neplnili tvá přikázání a v pravdě před tebou jsme nežili. 6 Nalož teď se mnou, jak se ti zlíbí, přikaž, ať jsem zbaven života; ať zmizím z povrchu země a obrátím se v prach! Je pro mě lepší umřít nežli žít a poslouchat lži a urážky, které mě tolik rmoutily. Přikaž, Hospodine, ať jsem zbaven toho trápení, už mě propusť, Hospodine, tam do věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář. Je pro mě lepší umřít nežli žít, než zakoušet tolik trápení a poslouchat ty urážky!“ 7 Téhož dne si shodou okolností také Sára, dcera Raguela z médských Ekbatan, musela vyslechnout urážky od jedné ze služek svého otce. 8 Byla totiž sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj[2] vždycky ženicha zabil, ještě než se s ní spojil jako s manželkou. Ta služka jí řekla: „To ty jsi své muže zabila! Vždyť už jsi byla provdána za sedm mužů a nemáš jméno ani po jednom. 9 Proč jsi na nás tak přísná? Proto, že tví manželé zemřeli? Běž za nimi! Ať z tebe navěky nevidíme syna ani dceru!“ 10 Sára se toho dne velmi zarmoutila. S pláčem vyšla nahoru do pokoje svého otce a chtěla se oběsit. Pak se ale vzpamatovala a řekla si: „Ještě by to vyčetli mému otci. Řekli by mu: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru, a ta se ti samým neštěstím oběsila!‘ Tak bych přivedla svého stařičkého otce zármutkem do hrobu. Než abych se oběsila, raději poprosím Hospodina, ať zemřu a už nikdy v životě nemusím poslouchat urážky.“ 11 V tu chvíli rozepjala ruce směrem k oknu[3] a modlila se: „Požehnaný jsi, milosrdný Bože, ať je tvé jméno požehnané navěky, ať tě všechna tvá díla navždy velebí! 12 K tobě, Hospodine, teď obracím svou tvář, k tobě své oči pozvedám. 13 Přikaž, ať zmizím ze země, ať už neslyším ty urážky! 14 Ty víš, Panovníku, že jsem nevinná, že jsem se s mužem nikdy neposkvrnila 15 a že jsem zde v zemi svého zajetí nezneuctila své jméno ani jméno otcovo. Jsem otcova jediná dcera a jiné dítě nemá, aby po něm dědilo. Ani bratra nemá, ani blízkého příbuzného, abych se měla stát jeho manželkou.[4] Sedm mužů už mi zahynulo – proč mám ještě žít? A jestli mě, Hospodine, nechceš nechat umřít, laskavě na mě pohlédni, ať už neslyším ty urážky!“[5] 16 V tu chvíli byla modlitba obou dvou před Boží slávou vyslyšena 17 a byl poslán Rafael, aby oba uzdravil.[6] Tobita měl zbavit zákalu na očích, aby znovu viděl světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, měl dát za ženu Tobitovu synu Tobiášovi a zbavit ji zlého démona Asmodaje. (Tobiáš měl na ni totiž větší právo než všichni, kteří si ji chtěli vzít.) V tutéž chvíli se Tobit vrátil ze dvora do svého domu a Sára, dcera Raguelova, sestoupila z horního pokoje. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Tóbijáš 3

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1 Hluboce v duši zarmoucen zavzlykal jsem a dal jsem se do pláče. Se vzlykáním jsem se začal modlit: 2 „Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda. Ty soudíš celý svět. 3 Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, pohleď a neodsuzuj mě za mé hříchy a za prohřešky z nevědomosti mé i mých otců, kteří před tebou zhřešili. 4 Neposlechl jsem tvá přikázání. Vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, za předmět posměchu, pomluvy a hanobení ve všech pronárodech, mezi něž jsi nás rozptýlil. 5 Spravedlivé jsou jistě četné tvé soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy, protože jsme neplnili tvá přikázání a nežili před tebou v pravdě. 6 Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mi byl odňat můj duch, abych byl vzat pryč ze země a stal se zemí. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych žil, protože musím poslouchat lživá hanobení a mám velký smutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzat z této tísně; vezmi mě do místa věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou tíseň ve svém životě; dej, abych už neslyšel hanobení.“  7 Toho dne se v médských Ekbatanech přihodilo Sáře, dceři Reúela, že i ona uslyšela hanobení od jedné ze služek svého otce 8 kvůli tomu, že byla sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj je všechny zabil dřív, než s ní mohli manželsky žít. Služka jí řekla: „Ty své muže zabíjíš! Byla jsi provdána už za sedm mužů a po žádném z nich nemáš jméno. 9 Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Táhni za nimi, ať nevidíme navěky od tebe ani syna, ani dceru!“ 10 Onoho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila na střechu do pokojíka svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si: „Což nebudou pak hanobit mého otce a nebudou mu říkat: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsila pro své zlé činy.‘ A přivedu svého starého otce v zármutku do podsvětí. Správnější pro mne bude neoběsit se, ale vyprosit si na Hospodinu, abych zemřela a nikdy už v životě neslyšela hanobení.“  11 V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: „Požehnaný jsi, Bože milosrdný, a požehnané jméno tvé navěky. Všechna tvá díla ti budou dobrořečit navěky. 12 Hle, k tobě pozvedám svou tvář i zrak. 13 Poruč, abych byla vzata pryč ze země a neslyšela už hanobení. 14 Ty víš, Panovníku, že jsem čistá, prostá vší nečistoty styku s mužem. 15 Neposkvrnila jsem své jméno ani jméno svého otce v zemi, kde jsem v zajetí. Jsem jediná dcera svého otce a on nemá syna, který by po něm dědil; nemá ani bratra ani blízkého příbuzného, abych jednou byla jeho ženou. Už sedm mužů mi zahynulo. Proč mám ještě žít? A jestliže to není tvá vůle zbavit mě života, Hospodine, slyš, jak mě lidé hanobí.“  16 V tu chvíli byla vyslyšena modlitba obou před slávou Boží. 17 Byl poslán Refáel, aby oba uzdravil: Tóbita, aby zbavil jeho bílého zákalu, aby viděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Reúelovu, aby dal za ženu Tóbitovu synu Tóbijášovi a osvobodil ji od zlého démona Asmodaje. Tóbijášovi bylo totiž určeno, že ji dostane přede všemi, kdo by si ji chtěli vzít. V té době se navrátil Tóbit z nádvoří do svého domu a Sára, dcera Reúelova, sešla z pokojíka na střeše.