Tóbijáš 11,18 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Tobitovo uzdravení

1 Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael: 2 „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce. 3 Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“ 4 Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes. 5 Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho. 6 Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“ 7 (Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou. 8 Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“) 9 Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem. 10 Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora. 11 Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho 12 na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil. 13 Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“ 14 Potom řekl: „Požehnán buď Bůh, požehnáno jeho veliké jméno a požehnáni všichni jeho svatí andělé! Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky. Ano, potrestal mě, ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“ 15 Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány. 16 Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči. 17 Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“ 18 Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive. 19 Také Achikar a jeho synovec Nádab^[1] se přišli radovat s Tobitem.^[2]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Tóbit je uzdraven

1 Když se přiblížili ke Kaserínu, který leží naproti Ninive, řekl Refáel: 2 „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce. 3 Pospěšme napřed, před tvou ženou, a připravíme dům, než ostatní dojdou.“ 4 Vyrazili oba společně. Refáel řekl Tóbijášovi: „Vezmi s sebou tu žluč.“ Pes pak běžel s nimi, za Refáelem a Tóbijášem. 5 Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn. 6 Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: „Hle, tvůj syn přichází i ten člověk, který odešel s ním.“ 7 Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: „Vím, že jeho oči budou otevřeny. 8 Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec bude opět vidět a uzří světlo.“ 9 Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: „Opět tě vidím, mé dítě. Teď už mohu zemřít.“ A dala se do pláče. 10 Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří. 11 Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej a řekl: „Buď dobré mysli, otče.“ Přiložil lék na jeho oči. 12 Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil. 13 Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: „Opět tě vidím, synu, světlo mých očí.“ 14 A pokračoval: „Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnaní všichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichni andělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše.“ 15 Tóbijáš vešel s radostí a z celého srdce dobrořečil Bohu. Otci oznámil, že měl na cestě zdar a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Reúelovu, a ta že právě přichází a je už nablízku ninivské bráně. 16 Tóbit vyšel vstříc své snaše k ninivské bráně; radoval se a dobrořečil Bohu. Když jej spatřili ninivští měšťané, jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. A Tóbit před nimi vyznal, že se nad ním Bůh slitoval a otevřel jeho oči. 17 Pak přistoupil Tóbit k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: „Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě přivedl k nám, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tóbijáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí. Vejdi, dcero.“ 18 Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive. 19 K Tóbitovi přišli také Achíkar a Nádab, jeho bratranci, a radovali se s ním.