1Nespoléhej se na své bohatství, neříkej: „Já si vystačím.“2Neřiď se sám sebou a svou silou, nežeň se za svým srdcem a jeho touhou.3Neříkej: „Kdo mi má co poroučet?“ Hospodin tě totiž jistě potrestá.4Neříkej: „Zhřešil jsem, a nic se mi nestalo“ – Hospodin má přece času dost.5Nebuď si tak jist odpuštěním, že bys klidně vršil hřích na hřích.6Neříkej: „Jeho slitování je veliké, množství mých hříchů promine.“ Umí se totiž slitovat i rozhněvat, jeho hněv na hříšníky dopadá.7Obrať se k Hospodinu bez otálení, neodkládej to z jednoho dne na druhý. Hospodinův hněv totiž přijde znenadání, v den účtování tě zahubí.8Nespoléhej se na nekalé bohatství – v den pohromy tě nespasí!
Ovládej se
9Při každém větru nepřevívej obilí a nevydávej se všemi cestami, jako to dělají prolhaní hříšníci.10Buď stálý ve svém přesvědčení, tvé výroky ať se nemění.11Buď pohotový k naslouchání, odpověď si ale v klidu rozmysli.[1]12Odpověz bližnímu, máš-li co říct, jinak si polož ruku na ústa.13Sláva i hanba pochází z mluvení, člověka vlastní jazyk zahubí.14Nebuď znám jako pomlouvač, nechystej jazykem žádnou lest. Zloděje totiž čeká potupa, lháře pak tvrdý odsudek.15Ve velkých ani malých věcech nechybuj, z přítele v nepřítele neměň se.
1Nespoléhej se na svůj majetek a neříkej: „Ničeho mi není třeba.“ 2Nehověj svým choutkám a siláctví a nejednej podle žádostivosti svého srdce. 3Neříkej: „Jsem svým vlastním pánem,“ jinak tě Hospodin určitě ztrestá. 4Neříkej: „Zhřešil jsem, a co se mi stalo?“; to jen proto, že Hospodin je nekonečně shovívavý. 5Nespoléhej opovážlivě na odpuštění a nehromaď jeden hřích na druhý. 6Neříkej: „Boží slitování je tak veliké, že mi odpustí hříchy jakkoli početné.“ Vždyť u něho je nejen slitovnost, ale i rozhorlení, a hříšníci pocítí tíhu jeho odplaty. 7Neotálej obrátit se k Hospodinu, neodkládej to ze dne na den! Neboť Hospodinův hněv tě zničehonic vyhledá, a dojdeš záhuby v den odplaty. 8Nespoléhej na majetek nespravedlivě nabytý, nebude ti užitečný v den pohromy. 9Neprovívej obilí, když je vítr proměnlivý, a nechoď po každé pěšině; tak totiž jedná obojaký hříšník. 10Buď pevný ve svém smýšlení a tvé slovo ať je jednoznačné. 11Neotálej někoho vyslechnout, ale s odpovědí nepospíchej. 12Rozumíš-li něčemu, odpověz bližnímu, ne-li, polož si ruku na ústa. 13Slávu i hanbu přináší mluvení a jazyk může přivést člověka i k pádu. 14Ať nejsi nazýván klevetníkem, který strojí úklady svým jazykem; neboť jako lpí na zloději hanba, tak špatná pověst na člověku obojakém. 15Neprohřešuj se ve velkých ani v malých věcech a z přítele se nestávej nepřítelem.