1Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň; jeho slovo plálo jako pochodeň.2Přivedl na ně hlad a svou horlivostí snížil jejich počet.3Hospodinovým slovem uzavřel nebe a třikrát přivedl oheň na zem.[1]4Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy! Kdo se může chlubit něčím podobným?5Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti, slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí!6Uvrhl jsi krále do záhuby, slavné jsi svrhl z jejich loží.7Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu, na hoře Oréb trestní rozsudek.8Pomazal jsi krále k vykonání trestu a proroka, aby byl tvým nástupcem.9Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru na voze taženém koňmi z plamenů!10V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno, utišit Boží hněv, než se rozběsní, abys obrátil otcovo srdce k synu a Jákobovy kmeny znovu ustavil.11Blaze těm, kdo tě uvidí, všem těm, kdo v lásce zemřeli! Proto i my jistě budem žít!
Elíša
12Eliáše pak uchvátila bouře a jeho duch naplnil Elíšu. Nikdy v životě se nechvěl před vladařem a nikdo ho nemohl ovládnout.13Nebylo nic, co by nedokázal – jeho tělo prorokovalo ještě po smrti!14Dokud byl naživu, konal divy, a i když umřel, činil zázraky.[2]15I přes to všechno se však lid neobrátil, se svými hříchy nepřestal, dokud ho neodvlekli z jeho země a nerozehnali všude po světě.16Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek a vládce v domě Davida. Část jich dělala, co je správné, část ale hřešila pořád dál.
Ezechiáš
17Ezechiáš opevnil své město a zavedl do něj vodovod, krumpáči vykopal tunel ve skále a zřídil vodní nádrže.[3]18Za jeho dnů přitáhl Senacherib a místo sebe vyslal Rabsaka.[4] Ten začal Sionu hrozit pěstí a ve své pýše se vychloubal.19Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly, trpěli bolestmi jako rodička.20Vzývali Hospodina, který je milosrdný, vzpínali k němu ruce v modlitbách a Svatý v nebi je brzy vyslyšel a skrze Izaiáše je zachránil.21Udeřil na tábor Asyřanů – jeho anděl je rozdrtil![5]
Izaiáš
22Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu, a stále chodil po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izaiáš, muž veliký a spolehlivý ve svém vidění.23Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět a králův život se prodloužil.[6]24Nezdolným duchem viděl, co přijde, a těšil ty, kdo na Sionu plakali.25Odhalil budoucnost až do konce věků a věci skryté, ještě než nastaly.
Sírachovec 48
Český ekumenický překlad
od Česká biblická společnost1Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň, a jeho slovo planulo jako pochodeň. 2Uvedl na ně hlad a svým horlením zmenšil jejich počet. 3Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem, způsobil také, že třikrát sestoupil oheň. 4„Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy! Kdo se může pochlubit, že ti je podobný? 5Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího. 6Krále jsi srážel do záhuby a povýšence z jejich křesel. 7Slyšel jsi na Sínaji napomenutí a na Chorébu vynesení trestu. 8Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty, a proroky, aby byli tvými nástupci. 9Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni, na voze taženém ohnivými oři. 10O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase utišit Boží hněv, aby nevzplanul, usmířit otce se synem a obrodit Jákobovy kmeny. 11Blaze těm, kteří tě viděli a zesnuli v tvé lásce; i my jistotně obdržíme život.“ 12Když Elijáš zmizel ve větrném víru, Elíša byl naplněn jeho duchem. Za svého života se netřásl před žádným vládcem a nikdo si ho nepodrobil. 13Žádná věc nebyla nad jeho síly, a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat. 14Dokud žil, dělal zázraky, i po skonání byly jeho skutky podivuhodné. 15Přes to všechno nečinil lid pokání a neupustil od svých hříchů, až byli odvedeni ze své země a rozptýleni po celé zemi. 16Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě. Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo, jiní však jen rozmnožovali hříchy. 17Chizkijáš opevnil své město a zavedl do jeho středu vodu. Železnými nástroji dal prokopat skálu a vybudovat nádrže na vodu. 18Za jeho panování přitáhl Sancheríb a vyslal nejvyššího číšníka; ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu a ve svém velikášství jednal zpupně. 19Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce a pocítili bolest jako ženy, když rodí. 20Vzývali milosrdného Hospodina a vztahovali k němu ruce. Svatý z nebe je ihned vyslyšel a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše. 21Udeřil na tábor Asyřanů a jeho anděl je vyhladil. 22Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu, chodil pevně po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izajáš, muž veliký a věrohodný ve svém vidění. 23Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět a králi byl prodloužen život. 24Mocným duchem spatřil poslední věci a potěšil truchlící na Sijónu. 25Poučil je, co se stane na konci věku, a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.