1Synu, pokud za někoho ručíš, cizímu člověku jsi svou ruku dal,2vlastními slovy jsi nyní svázán, lapen jsi tím, co jsi prohlásil!3Nyní se musíš vyprostit, můj synu – ten někdo tě totiž v hrsti má – jdi za ním, poniž se a dotírej!4Nedopřej svým očím žádný spánek, tvá víčka ať ani neokusí sen.5Unikni mu jako srnec lovci, vyvázni jako ptáče ze sítě!
Jdi za mravencem
6Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!7Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba;8v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá.9Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?10Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?11Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne!
Ryzí ohavnost
12Ničemný člověk, hanebník jinak než křivě nemluví.13Očima pomrkává, mele nohama, prsty ukazuje sem a tam.14Ve falešném srdci zlé věci chystá, neustále sváry rozsévá.15Proto, až neštěstí jej náhle potká, v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.16Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost:17povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné,18srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo,19křivopřísežníka, který klam šíří, a rozsévače svárů mezi bratřími.
Přikázání je svíce
20Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj.21Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je přivěšuj.22Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, s tebou promluví.23Přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cesta k životu.24Před špatnou ženou tě budou chránit, před lichotným jazykem svůdkyně.25Nedychti v srdci po její kráse, jejími řasami se nenech polapit.26Za nevěstku se platí i bochníkem chleba, cizoložnice však vzácnou duši uloví!
Oheň v klíně
27Může muž ukrýt oheň v klíně, aniž by propálil si šat?28Může snad chodit po žhavém uhlí, aniž si spálí chodidla?29Stejně tak ten, kdo spí s ženou bližního – kdo se jí dotkne, trestu neujde!30Zloděj nebývá haněn, když krade, aby nasytil svůj neodbytný hlad.31Sedmkrát více vrací, pokud je chycen, všechno své jmění musí odevzdat.32Jenom šílenec ale cizoloží, kdo činí to, je sebevrah!33Bití a ostuda na něj čeká, pohanu svou už nikdy nesmaže.34Žárlivost rozzuří manžela té ženy, nelítostný bude v den pomsty své;35nevezme ohled na žádné odškodnění, sebevětší úplatek jím nepohne!
Přísloví 6
Český ekumenický překlad
— Před ručením, leností, ničemností
1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka 2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil, 3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha. 4 Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. 5 Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. 6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. 7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, 8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. 9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? 10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si 11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. 12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, 13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. 14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry. 15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. 16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: 17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, 18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, 19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
— Před cizoložstvím
20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. 21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla. 22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. 23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu: 24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky. 25 Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí! 26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši. 27 Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty? 28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy? 29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne. 30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad. 31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu. 32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. 33 Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána. 34 Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný. 35 Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.