1Člověk si může lámat hlavu, vhodnou odpověď však dává Hospodin.2Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.3Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.4Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den.5Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist.6Láskou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.7Když se Hospodinu líbí něčí cesty, i jeho nepřátele s ním usmíří.8Lepší je málo se spravedlností než ohromné zisky s bezprávím.9Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin.10Prorocký výrok patří na rty krále, při soudu nesmí jeho ústa pochybit.11Hospodin má poctivé míry i váhy, všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.12Páchat zlo je pro krále ohavností – vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!13Spravedlivé rty se králům líbí, milují ty, kdo mluví upřímně.14Králova zloba je posel smrti, moudrý člověk ji ale utiší.15Úsměv na tváři krále znamená život, jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!16Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.17Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.18Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.19Lepší je sdílet porobu s pokornými nežli se s pyšnými dělit o kořist.20Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený!21Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti dodají.22Pramen života má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je trestem hlupáků.23Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa, jeho rtům dodá přesvědčivosti.24Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék.25Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.26Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání.27Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál.28Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele.29Násilníci i svoje druhy klamou, aby je zlákali na cestu nedobrou.30Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost.31Korunou krásy jsou šediny – kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.32Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než města dobývat.33Člověk si může házet losem na klín, všechno však rozhoduje Hospodin.
Přísloví 16
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ČÁST
1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk. 2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin. 3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. 5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. 6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. 7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. 8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. 9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. 10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. 11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. 12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. 13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. 14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. 15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm. 16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. 17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu. 18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. 19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. 20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. 21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. 22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. 23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. 24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. 25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. 27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. 28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. 29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. 30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. 31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. 32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. 33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.