Website too slow? Load as basic HTML.

Matthew 26

Bible, překlad 21. století

1 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“ 3 Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, 4 aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. 5 Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání. 6 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, 7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. 8 Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? 9 Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ 10 Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. 11 Chudé tu budete mít vždycky,[1] ale mě vždycky mít nebudete. 12 Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. 13 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ 14 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. 15 „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.[2] 16 Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. 17 Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“ 18 Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“[3] 19 Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka. 20 Večer, když byl za stolem s Dvanácti, 21 uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ 22 Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ 23 „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. 24 „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ 25 Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. 26 Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ 27 Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28 toto je má krev nové smlouvy,[4] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29 Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“ 30 A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu. 31 Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘[5] 32 Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 33 „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“ 34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“ 35 Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. 36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ 37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. 38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“ 39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ 40 Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. 41 „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“ 43 A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. 44 Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45 Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 46 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ 47 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. 48 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ 49 Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“ 50 Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. 51 Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. 52 Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. 53 Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? 54 Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“ 55 V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. 56 Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. 57 Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. 58 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec. 59 Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, 61 kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“ 62 Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“ 63 Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz. 64 „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“[6] 65 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! 66 Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli. 67 Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi 68 a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“ 69 Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“ 70 On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“ 71 Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ 72 Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se. 73 Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout. 75 Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Matthew 26

Český ekumenický překlad

1  Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2  „Víte, že za dva dny budou Velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“  3  Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4  a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. 5  Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“  6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7  přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. 8  Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? 9  Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“ 10  Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek. 11  Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. 12  Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13  Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“  14  Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím 15  a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. 16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.  17  Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 18  On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ 19  Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.  20  Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21  a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ 22  Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ 23  On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ 25  Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“  26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ 27  Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28  Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29  Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“  30  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31  Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ 32  Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ 33  Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ 34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 35  Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.  36  Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ 37  Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38  Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ 39  Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ 40  Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ 43  A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44  Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45  Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46  Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“  47  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 48  Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ 49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho. 50  Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. 51  Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52  Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53  Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54  Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ 55  V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56  Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.  57  Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58  Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. 59  Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60  Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva 61  a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ 62  Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ 63  Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ 64  Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ 65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66  Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“  67  Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře 68  a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“  69  Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70  Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“ 71  Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72  On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73  Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74  Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; 75  tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.